Irena Šťastná Knihy

Irena Šťastná prokázala svoje kvality předchozími čtyřmi básnickými sbírkami. O její kompaktní a soustavné tvorbě svědčí i nominace na cenu Magnesia Litera (2016) a Drážďanskou cenu lyriky (2012). Nemalou pozornost vyvolala poslední vydaná sbírka Žvýkání jader (2014). Sen o třetí plíci plynule rozvíjí autorčinu předchozí tvorbu, přibývá ale existenciálních a tíživých tónů. Mnohdy skoro surrealistické obrazy získávají podobu minipříběhů. Krutosti života se zhmotňují do skoro symbolické podoby dravců či šelem objevujících se v básních. Jejich konání zrcadlí vnitřní pohnutky a stavy duše, zároveň je však obrazem přírody lhostejné k běhu lidského osudu.

Druhá autorčina sbírka obsahuje básně z let 2006 - 2009. Texty nabízí mnohdy tísnivý pohled do nehostinné krajiny lidské duše, která je úzce spjatá s okolní krajinou, přírodou, městem. Je to poezie živočišná a tělesná, tělo je však spíše prostředkem trýzně a bolesti. Smyslnost, pokud se tu nachází, je vždy vykoupena marností nebo odříkáním. Ze zdánlivého chaosu se záhy vyloupne příběh, mnohdy jen náznak příběhu poznamenaný negativní emocí a často směřující k bezvýchodnosti. Verše jsou opět plné zámlk, vyznačují se úsporností výrazu i jistou útočností. Je to poezie prožitá, ve které čekáme na "zásilku žláznatého masa", zatímco "zvuk vzdáleného vlaku vytloukl uši oranisku".

Sbírka Ireny Václavíkové je pojmenovaná přesně - Zámlky. Verše mají nejčastěji podobu vět. Zdánlivě prostá větná vyjádření, s nepřehlédnutelným epitetem, mají přesvědčivou sílu obrazu. Hlásková seskupení rezonují s atmosférou veršů. V barvách je ukryto nevyslovitelné. Epiteta nejsou efektní. Obrazy nejsou exotické. Autorka vnímá rozjitřenými smysly. Sděluje základní prožitky. Je spřízněna s krajinou. Blízká a opakovaná témata jsou jako pavučina. Slova rozepjata od útku k útku však nemají podobu mámivého pápěří. Trvá chvíle vychýlení. Člověk poznává smrt, vnímá ohrožení, zvládá úzkost. Přichází schopnost nadhledu. Zůstává smysl pro tvrdou křehkost. Člověk vnímá člověka. Ručí cosi životem. Poezie. Iva Málková

Veršované vyprávění o životě pravěkého kmene a smrti pravěkého mamuta.

Irena Šťastná v sedmé sbírce rozšiřuje své časové a prostorové perspektivy při načítání lidského života. Ale je to drásavá snaha. Znovu se totiž ukazuje, že jeho běh se v neměnném a neústupném rytmu opakuje. Jedny děje jsou nahrazovány jinými a uprostřed nich se mění jen obrysy lidských bytostí. Záškuby světa zmítajícího se uprostřed nemocné doby přerušují dramatické mikropříběhy. V drásavé snaze dobrat se podstaty věcí se ukazuje, že vše se v neústupném rytmu opakuje a v tomto šíleném tanci, který se marně snaží zkrotit a ovládnout matematicky přísná logika znamének a znaků, se jen střídají obrysy lidských bytostí.

Autorka si vyčesává verše z vlasů. Verše pak odnese do popelnice a s hlavou holou se vrací domů. Je na nás – čtenářích bezdomovcích – abychom si k veršům našli cestu. Čtvrtá básnická sbírka renomované autorky, nominované v roce 2012 na Drážďanskou cenu lyriky, byla letos (2016) nominována na Magnesii Literu za poezii. Irena Šťastná (roz. Václavíková) žije v Dobroslavicích na Opavsku. V roce 2006 vydala v brněnském nakladatelství Host sbírku básní Zámlky. Následující kniha s názvem Všechny tvoje smrti vyšla v roce 2010 v pražském Literárním salonu Terezy Riedlbauchové. Pro rok 2012 byla autorka spolu s dalšími čtyřmi českými literáty nominována na Drážďanskou cenu lyriky. Sbírku básní Živorodky vydalo opavské nakladatelství Perplex v roce 2013. Poslední kniha Žvýkání jader vyšla na podzim 2015 v brněnském nakladatelství Srdeční výdej.

Autorka pokračuje v úspěšné sérii poezie moderní ženy, plné pochyb, naděje i vyrovnání s realitou. Poezie již dříve kritikou i čtenáři povšimnuta a nominována na řadu ocenění se dále rozvíjí.

Autorčina třetí básnická sbírka tematizuje otisky života: chvíle, kdy pochopíme nevratný úbytek životodárné energie, okamžiky, kdy se do řádu našeho usebraného života nekompromisně vlamuje smrt - a kdy se před námi přesto zjevuje potřeba žít nepředpojatě a bez omezení.