Všichni ji znají, ale kdy jste od ní naposledy něco četli? Jedna z nejuváděnějších českých dramatiček Lenka Lagronová se na Boženu Němcovou snaží nahlížet optikou dneška. V představení hrají Magdalena Borová, Taťjana Medvecká, David Prachař, Jan Hartl. V programové knize najdete kromě úplného textu divadelní hry zajímavé studie, dramaturgický úvod i bohatou obrazovou přílohu.
"Bilance života. Jak už to tak bývá - neradostná. Život v prachu. Nekonečné rozhovory s rodiči, se sestrami, se sebou. Co je smyslem života? Co jsem na cestě ztratila, o co jsem přišla, co mi vzali jiní? Proč to tak je? Co jsem udělala špatně? Nic a všechno. Co mi zůstalo? Samota. A láska. Vzpomínka na ni. Bolavá, velká, jediná. Ztracená v prachu hvězd." Lenka Lagronová (1963), jedna z našich nejhranějších dramatiček, vydává svou poslední hru, za níž získala ocenění ve slovenské soutěži Dráma. Text hry, rozhovor s autorkou, studie o autorce od Lenky Jungmannové, článek astrologa Jana Palouše a další doprovodné materiály, včetně obrazového ohlédnutí za Pláčem, další inscenací hry Lenky Lagronové, kterou v Divadle Kolowrat režíroval Jan Kačer (2009). Vychází u příležitosti premiéry v Divadle Kolowrat (režie Štěpán Pácl).
Malá obec na hranicích Česka a Polska. Jeden les, jeden hon, jedna žena proti sboru myslivců. Kolik úlovků napočítají honci večer při svěcení myslivny? Lyrická leč a drastická něha výrazné české dramatičky tvoří v propojení s morálním thrillerem polské předlohy groteskní zprávu o hledání rovnováhy a spravedlnosti. Zmiňovanou předlohou je román Olgy Tokarczukové: ,,Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých".
Soubor knižně zcela poprvé představuje spisovatelovo dramatické dílo, které vznikalo na konci 60. a na začátku 70. let minulého století a které dodnes zůstává veřejnosti prakticky neznámé. Těsná blízkost datací Bondyho dramat a jejich „genetické“ zasazení do přelomového období novějších československých dějin zajistily textům napojení na dobové společensko-politické myšlení i významné postavení v rámci autorova díla jako celku. Soubor přináší jedenáct víceméně modelových aktovek, žánrově pojatých převážně jako černé grotesky či absurdní frašky, které jsou někdy koncipovány jako satirické opovržení komunistickou diktaturou, jindy jako post-apokalyptické vize budoucnosti totality a konečně také jako jízlivé glosy kritizující technické dobývání přírody a poukazující na neschopnost člověka zajistit si trvale udržitelné životní podmínky. A právě osobitě podvratné podání textů ve spojení s prozíravou kritikou civilizace zaručuje hrám nejen důležité postavení v kontextu moderního českého dramatu, nýbrž i inscenační živost, o níž řada jiných neoficiálních her postupem času přišla. Uspořádání a doslov Lenka Jungmannová. Obsahuje hry: Nic jsem si nemyslel Otec v restauraci Ministryně výživy Návštěva expertů Kdekoliv v současnosti Na dvoře Ludvíka XVI. Jednoho odpoledne Jednou v noci Devatenáct set padesát Pozvání k večeři První večer s maminkou
První hra současné české autorky uvedená v Národním divadle. Křehký svět dvou sester, v němž se střetává nutná touha odejít a potřeba zůstat. Klíčová role mezilidských vztahů zejména v rámci rodiny, situace ženy odmítající přijmout tradiční uspořádání i její neschopnost se z něj vymanit. Hra pracuje se specifickým básnivým jazykem, mimořádnými metaforami, které činí jejich autorku stěžejní figurou dnešní dramatiky. Hru uvádělo ND na scéně Divadla Kolowrat (rež. Jan Kačer). Kniha kromě úplného textu hry obsahuje rozhovor s autorkou, výňatky ze studií L. Jungmannové a T. Dlaskové-Marečkové, profily inscenátorů a herců a fotografie z inscenace.