František A. Podhajský Pořadí knih

Komplexní lexikografická publikace soustřeďuje základní informace o klíčových dramatických dílech (textech i jejich inscenacích), která podstatným způsobem zasáhla do literárního a divadelního vývoje a která spoluutvářejí obraz české literární a divadelní kultury. Jde o slovník takzvané dílocentrické povahy, jehož úkolem je zaplnit podstatnou mezeru v českém výzkumu v dané oblasti, a přinést tak odborné veřejnosti publikaci, která formou cca 100 slovníkových hesel podává ucelenou zprávu o vývojových proměnách českých divadelních her první poloviny 20. století.

Kniha přináší tři studie na pomezí rozdílných, a přesto vzájemně provázaných interpretačních perspektiv filosofie, resp. hermeneutiky a literární vědy. První studie se pokouší ve třech oddělených krocích explikovat filosofické aspekty Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka. V prvním kroku se vychází od sledování výskytu tvarů slova filosofovat a sestupuje se přes několik vrstev k možné vlastní filosofické naléhavosti Haškova románu, která vyvěrá z konfrontace jedince s dějinami. Druhý krok připomíná začlenění Haškova románu do dějin moderního románu v pojetí Milana Kundery, který zároveň ukazuje, že tyto dějiny jsou mj. určovány tím, jak se moderní román sám k fenoménu dějin vztahuje. Ve třetím kroku se v kontextu Heideggerových dějin metafysiky předkládá pokus vidět, jak Haškův román odpovídá na situaci konce těchto dějin. Druhá studie srovnává Haškovu tvorbu s myšlenkovým a tvůrčím světem Georga Lukácse, a to nejen ohledně možnosti zařazení Haškových Osudů v rámci Lukácsovy typologie románu, nýbrž odhaluje i hlubší intelektuální spřízněnost obou autorů přes motiv zvěcnění člověka, jež je příznačné pro moderní společnost, a přes pojetí obrany proti němu. Poslední studie chápe Haškův román jako modernistické dílo, které má svými postupy blízko Eliotově Pusté zemi, Joyceovu Odysseovi a Rilkovým Elegiím z Duina. Studie se zaměřuje na dvě zmínky z předmluvy a doslovu k prvnímu dílu, věnované Hérostratovi a svatému Aloysiovi. Obě zmínky lze uchopit v perspektivě aplikace tzv. mýtické metody typické pro modernistickou literaturu. Cílem poslední studie pak je zvážit, co spojuje hledače věčné slávy a masturbátora falešné kultury, již v románu představují určitá výchovná paradigmata, oproti kterým se však konečným výchovným paradigmatem stává sám Švejk.

Ústav pro českou literaturu AV ČR vydal kolektivní monografii Fikce Jaroslava Haška, jež se zaměřila na rozbor Haškových prozaických a ideologických fikcí a děl jimi a jím inspirovaných. Ať už patříte k odborníkům, studentům anebo zájemcům o Haškovo dílo, můžete se začíst do reflexí svébytného žánru vzpomínek na Haška (J. Staněk) nebo jeho povídek z cest (Z. Hrbata), do rozborů zásnubní humoresky o panu Tenkrátovi (T. Kačer) či smutné grotesky o šťastném domově (O. Sládek), do rukopisných historií románu o Straně mírného pokroku (F. A. Podhajský) a kabaretních skečů jedné bohémské družiny (P. Janoušek), seznámit se s povahou Haškových rudoarmějských textů (P. Steiner) i jeho bugulmských povídek (B. Fořt), získat nový pohled na Osudy dobrého vojáka Švejka (V. Paris), na dějiny jejich dramatizací (A. Merenus) a filmových adaptací (R. D. Kokeš).

Monografie Richarda Hollise, jednoho z nejvlivnějších tvůrců a teoretiků grafického designu, stručně a přehledně popisuje vývoj tohoto oboru od jeho počátků do současnosti. Začíná proměnou grafického umění v design, pokračuje plakáty, Bauhausem, novou typografií, válkou a propagandou, avantgardou, modernismem, futurismem, švýcarským stylem, Neue Graphik, šedesátými lety, psychedelií, protestním designem a končí novými technologiemi. V závěrečné kapitole shrnuje novodobé mezinárodní směry a věnuje pozornost roli počítače a internetu v současném grafickém designu, kdy se role designéra stává komplexnější, subverzivnější a leckdy má v sobě i politický podtext. Neocenitelnou součástí knihy je přes 800 ilustrací a rozsáhlá bibliografie, která zájemcům o grafický design umožňuje pokračovat ve studiu a prohlubovat svoji inspiraci. Hollisova důkladná monografie je svojí povahou jakousi miniencyklopedií grafického designu, což ji při nedostatku seriózních publikací pro vzdělávání v tomto oboru činí nepostradatelnou. Jedná se o jeden z vůbec prvních pokusů tento obor zachytit a nenápadně promýšlet. Kniha byla přeložena do mnoha světových jazyků a v Británii se dočkala již 3. vydání.

Julius Fučík byl nejen oblíbeným žákem F. X. Šaldy, zdatným komunistickým novinářem a hrdinou druhého odboje, ale také ikonou českého stalinismu, symbolem normalizační propagandy a předmětem svérázného antikultu. Cenzorské zásahy do jeho Reportáže, psané na oprátce vyvolaly pochyby o její pravosti i o chování jejího autora v nacistickém zajetí. Teprve v polovině devadesátých let vyšlo její úplné vydání, které obsahuje i Fučíkovo vysvětlení, proč se na gestapu nakonec rozhodl vypovídat. Jaké informace svému vyšetřovateli poskytl, se čtenář dozví z Fučíkova souhrnného výslechového protokolu, který zde poprvé publikujeme spolu s jeho důkladným rozborem z pera Pavla Janáčka. V knize, která vznikla na základě stejnojmenné konference pořádané internetovou revue Vulgo.net a Ústavem pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., čtenář dále nalezne řadu kapitol věnujících se Fučíkovu posmrtnému „mediálnímu“ obrazu, jeho odbojové činnosti, revolučnímu bohémství, reportážím ze Sovětského svazu aj.