Jean Flori Knihy

Monografie je věnována rytíři par exellence, anglickému králi Richardu I. Jeanu Florimu se podařilo vytvořit brilantní portrét tohoto krále opředeného mýty a legendami, v němž neváhal odkrýt ani temné či skrývané stránky Richardovy osobnosti (prchlivost, sklony k homosexualitě) a zároveň vykreslit dějiny rytířské mentality 12. století. Svou monografii Flori založil na pečlivém studiu a analýze dobových pramenů, které interpretuje jasným a přitom čtivým způsobem, stejně jako na pečlivé kritice novodobé historické literatury. V první části se autor zaměřuje i na méně známá období Richardova života (mládí a pobyt v Poitou a v Akvitánii, kde vládl v letech 1174–1189 a střetal se zde se vzpurnou aristokracií), jeho roli normanského a akvitánského vévody a anglického krále a neopomíjí ani Richardův pobyt ve Svaté zemi. Druhá část knihy je koncipována jako portrét krále v zrcadle rytířských ctností.

Dva přední francouzští historici-medievalisté v knize shromáždili přes osm desítek hesel, samostatných a ucelených esejů, věnovaných podstatným skutečnostem a tématům středověkého života: nalezneme mezi nimi jak tradiční témata politických dějin („Král“, „Šlechta“, „Válka a křížová výprava“), dějin hospodářských („Peníze“, „Řemeslníci“, „Půda“), kulturních („Katedrála“, „Literatura a literatury“, „Poutnictví“, „Symbol“), tak hesla věnovaná základním vrstevnicím mentální krajiny středověkého člověka, často už pouhým názvem naznačující napětí mezi protikladnými složkami pojednávaných témat: „Mužství a ženství“, „Řád a stavy“, „Střed a periferie“, „Svoboda a otroctví“, „Ústní a písemné“. Stranou nezůstávají ani „periferie“ středověkého Západu: „Byzanc a Západ“, „Islám“ či „Moře“. Složení autorského kolektivu je podobně rozmanité – převažují v něm autoři francouzští, ale vedle nich nalézáme i odborníky z Itálie, Německa, Anglie, Spojených států, Polska i Ruska. Podařilo se tak encyklopedii vtisknout celoevropský rozměr, byť její zaměření zůstává v první řadě západoevropské a v samém centru pozornosti je pochopitelně Francie. Díky knize dojde čtenář k hlubšímu pochopení oné nejednoznačné, vzrušující a v mnohém klíčové epochy evropských dějin.

Představy rytířského turnaje, rytíře a jeho dámy či střetnutí obrněných jezdců pod praporci jsou pro mnohé téměř synonymem k samotnému pojmu „středověk". Práce předního francouzského medievalisty, životopisce rytířského krále Richarda Lví srdce či královny Eleonory Akvitánské nabízí mnohostranný a poutavý pohled na klíčový fenomén středověkých evropských dějin. Jean Flori ve své knize nejprve přibližuje kořeny ideje rytířství ve zlomovém období sklonku římské říše a nástupu germánských království. Pozornost je dále věnována způsobu boje rytířů, jejich zbroji a výzbroji, zlatému věku rytířských turnajů i rubu mince rytířství, jejž představovalo plenění a loupeže. Důležité místo náleží také „ideologii" rytířství – etice a zákonům rytířské cti, obřadům, jako bylo pasování, vztahu mezi rytířstvem a církví či stopě, jež rytířství zanechalo v literatuře a umění, v proslulých dílech hrdinské epiky nebo milostné poezie.

Eleanor Akvitánská (1122–1204), dědička akvitánského vévodství a dvojnásobná královna, byla nejprve manželkou francouzského krále Ludvíka VII. Když dosáhla rozvodu s ním, stala se ženou normanského vévody a anglického krále Jindřicha II. Tato matka tří králů (Jindřicha Mladíka, Richarda Lvího srdce a Jana Bezzemka), vládla téměř sedmdesát let, strávila však také patnáct let ve vězení, kam ji uvrhl její druhý manžel. Byla zatracována pro svůj tzv. "nemravný" život, stala se však i inspirací trubadúrů. Hodnocení a soudy Eleonořiny osobnosti se i mezi historiky dodnes značně rozcházejí. Jean Flori, který patří k významným znalců evropského středověku a rytířské a dvorské kultury vytváří objektivní a především na důkladné analýze pramenů založený životopis této mimořádné pozoruhodné ženy, přičemž nepřestává být velmi poutavým vypravěčem.

The book delves into the complex character of Richard I, exploring his reputation as a warrior king overshadowed by his preference for conflict over governance. It highlights his defining traits, such as courage, valor, and a thirst for glory, while also addressing the duality of his honor and pride. Jean Flori scrutinizes Richard's historical significance as both prince and king, analyzing how chroniclers of his time shaped his legacy as a paragon of chivalry, revealing the multifaceted nature of his reign and its lasting impact on history.

Le règne de Philippe II, plus connu sous le nom de Philippe Auguste, constitue un véritable tournant, tout à la fois pour la monarchie capétienne, pour la fondation de la France et pour la construction du royaume qu'il a marqué d'innovations durables. Rival des Plantagenêts, Henri II, Richard Cœur de Lion et Jean sans Terre, contre lequel il triomphe à Bouvines en 1214, Philippe Auguste impose sa puissance et son autorité sur l'ensemble de l'Europe occidentale. Dans le domaine royal, qu'il augmente de la Normandie et de l'Anjou, il met en place avec succès un pouvoir fort, usant habilement des structures de la société féodale, créant une véritable administration centrale ainsi que des Archives royales. Roi bâtisseur, Philippe Auguste dote Paris d'une muraille d'enceinte et couvre la France de donjons fortifiés, de Falaise à Châteaudun, de Dourdan à Gisors, qui nous rappellent aujourd'hui encore son intense activité militaire. Jean Flori brosse le portrait d'un roi guerrier, bâtisseur et administrateur d'exception, à la personnalité complexe, parfois austère, qui s'impose comme modèle à ses successeurs et pose les bases de l'Etat moderne.