Lenka Civade Pořadí knih

Amsterodam, rok 1656. Evropa se vzpamatovává z třicetileté války, která přímo či nepřímo vyhnala mnoho lidí z jejich domovů. Patřil k nim i kněz, učitel a filosof Jan Amos Komenský. Řízením osudu se po mnoha peripetiích a osobních tragédiích dostal do Amsterodamu ve stejné době, kdy v něm žil a tvořil světoznámý malíř Rembrandt van Rijn. Podle historických pramenů bydleli téměř v sousedství, lze tudíž předpokládat, že se museli znát. Ve florentské galerii Uffizi také visí Rembrandtův obraz starce, nápadně podobného právě J. A. Komenskému, a mnozí badatelé skutečně předpokládají, že jde o filosofův portrét.Z těchto dvou základních úvah vyšla Lenka Horňáková-Civade, když si představila, jak setkání těchto dvou výjimečných, ale velmi rozdílných mužů mohlo proběhnout, o čem si během nutných sezení při malování mohli povídat, v čem si mohli rozumět, nebo naopak být v rozporu, ale také jestli mohli jeden druhého v něčem ovlivnit.

Píše se rok 1953 a Vladimír Vochoč, bývalý československý konzul v Marseille, je ponižujícím způsobem vyslýchán vyšetřovatelem komunistické policie. Tak začíná nová kniha Lenky HorňákovéCivade. Jejím hlavním tématem je opět cesta za svobodou. Tentokrát se ale za ní nevydává jen ženská hrdinka. Knihou se vinou příběhy dvou lidí, jejichž osudy se poprvé protnou v roce 1938: Božena, s dítětem v náručí, přichází do Marseille, aby se odtud dostala do Ameriky, do země zaslíbené. Vladimír je v Marseille nový konzul ještě mladé československé republiky. Československo ale záhy zaniká a Vladimír stojí před nesnadnou volbou mezi loajalitou a vzdorem. Lenka Horňáková-Civade ve svém románu vzdává hold nejen silným ženám, ale také muži, jenž dokázal využít chaos na počátku 2. světové války a zachránit stovky lidských životů. Román, jímž poněkud nezvykle čtenáře provází hadrová panenka, se probojoval do druhého, užšího výběru prestižní literární ceny Prix Renaudot.

Vzájemná korespondence dvou přítelkyň - Češky a Francouzky, které si v letech 1993 - 2011 dopisovaly anglicky a francouzsky. První vydání vyšlo pod názvem "Prioritaire". Lenka a Anne se poznaly v kavárně AMT Coffee na londýnském letišti při nočním čekání na letadlo. Anne se tam zamilovala do Američana, jehož snem bylo usadit se v Praze a vybudovat zde mezinárodní knihkupectví. Přestěhovala se tedy za ním a od roku 1993 do roku 2011 spolu provozovali v Mánesově ulici známé mezinárodní knihkupectví U Knihomola. I Lenku zavála láska mimo domov; během letní brigády na divadelním festivalu v Belgii se seznámila s jeho uměleckým ředitelem a usadila se s ním v Paříži. Ve svých dopisech si dívky sdělují poznatky, zážitky, problémy, zvláštnosti, odlišnosti, ale i stejnosti a zkušenosti z neznámých zemí, v nichž se ocitly. Pohled Anne na Prahu a Českou republiku představuje pro nás řadu překvapivých věcí a zase Paříž a Francie má očima Lenky v běžném životě nečekaně mnoho společného s naší zemí. Sdělují si také své jazykové pokroky, Lenka ve francouzštině a Anne v češtině.

Z pařížského Východního nádraží, Gare de l’Est, vyjíždí 21. srpna 1988 vlak do Prahy a odváží skupinu mladých lidí z Československa, kteří na pozvání spřátelené francouzské komunistické mládeže pobývali týden ve Francii. Ana, jíž je právě ten den osmnáct let, si ale jen vyzvedne pas a do vlaku ke zděšení ostatních nenastoupí. Je rozhodnutá nadělit si k narozeninám svobodu, ačkoliv sama ještě nemá tušení, co všechno ono sladce znějící slovo znamená a jakou cenu za ni bude muset platit. První svobodné kroky ji zavedou na hřbitov Pere-Lachaise, kde dojde k osudovému setkání s tajemnou, krásnou a rozporuplnou ženou, která si nechá říkat Grófka. Grófka Anu pak jako dobrá i zlá víla provází jejím přechodem do dospělosti, její cestou z jedné strany „zdi“ na druhou, jejím hledáním identity. Není ale vílou jedinou. Ostatní Aniny víly jsou ovšem vousaté: majitel baru Bernard, malíř Albert, zodpovědný Eugene a nerozlučná dvojice staříků ze Středomoří, Jacob a Yacoub… ti všichni Anu svým způsobem vedou její iniciací, a z dítěte v nesvobodné rodné zemi, posléze z tápající dívky na území nikoho se stává mladá, sebevědomá žena v zemi svobodné, i když adoptivní. Aninu cestu provází symbolický přerod z jednoho jazyka do druhého, Ana dá Grófce slib mlčení a zůstává dlouho němá, nakonec však i ona může promluvit.

Magdaléna, Libuše, Eva… jedna rodová linie a stejný osud: všechny vyrůstají bez otce. Magdaléna zažila nacistickou okupaci, Libušino dětství, rámované kolektivizací, končí za okupace vojsky Varšavské smlouvy, Eva je dítětem normalizace. A jedna po druhé svým osobitým způsobem vypráví o lásce, o naději, o světle v temnotách a o vnitřním zdroji síly, která každé z nich umožní nést hlavu vztyčenou navzdory nepřízni osudu i historie. A jedna po druhé vypráví i o Marii, jejich matce, babičce a prababičce, která jako archetypální ženské božstvo onu sílu opatruje a šíří. Lenka Horňáková-Civade pevným, a přitom křehkým, průzračným a zpěvným stylem prostřednictvím svých hrdinek vystavěla rodinnou ságu, příběh jedné rodiny, navzdory tragickým okolnostem velmi prostý, navzdory velké historii velmi všední a navzdory obyčejnosti velmi silný.

Další z milých knížek Lenky Horňákové Civade nás tentokrát zavede na terasy kaváren, s výhledem i bez, kde: „Nejste ani venku ani uvnitř, tak někde mezi. Sedíte a nemáte nic na práci, ale nemůžete říct, že neděláte nic. Děje se tu spousta věcí, dají se zde potkat zajímavé osoby, příběhy a situace.“ A právě o tu spoustu věcí se s námi rozhodla podělit nejen slovem, ale i vlastním obrazovým doprovodem. Nechme se tedy vtáhnout do atmosféry francouzských kaváren a užijme si chvilku pozorováním, co se kolem nás děje… Ti, kteří znají Provence, vědí, že jeden z nejkrásnějších pohledů na ni, jeden z okamžiků, kdy si ji užíváme nejlépe, je od kavárenského stolku. Ti, kdo zde nikdy nebyli, snad přijmou pozvání na kávu, na skleničku, na některou z oněch provensálských teras, plných inspirace.

Pendant dix-huit ans, s'écrivant chacune du pays de l'autre, la Tchécoslovaquie et la France, Lenka Hornakova Civade et Anne Delaflotte Mehdevi ont tissé leur amitié. On lira ici leurs lettres qui interrogent, racontent et exposent depuis la chute du rideau de fer jusqu'à la mort de Havel à Prague. Chacune découvre la société de l'autre, sa culture "exotique", parfois perturbante, s'imprégnant de l'idée d'une Europe encore en devenir - le traité de Maastricht vient d'être voté. "L'Europe, remarque Lenka, c'est un peu comme la grammaire et ses exceptions." Cette correspondance croisée forme le récit alerte de l'amitié entre deux jeunes femmes se confiant leurs fous rires, leurs maternités, leurs rencontres, belles ou inquiétantes. Leur histoire débute quand Anne débarque à Prague en 1993 : "J'y suis enfin ! Ma vie pragoise commence." En écho, de France, Lenka répond : "Paris, ah, Paris ! Comment ça sonne !"

Francouzka Anne žijící v Praze a Češka Lenka žijící ve Francii využívají psaní dopisů nejen jako prostředek vzájemné komunikace, ale i vlastního poznávání neznámé země, jejich zvláštností i stejností, radostí i problémů. Z dopisů Anne se dozvídáme mnohdy věci velmi překvapivé a neobvyklé, které nám domorodcům nijak zvláštní nepřipadají, a uvědomíme si je až pohledem překvapeného cizince. A podobně z pohledu Lenky z Francie naopak zjišťujeme, kolik toho v běžném životě může mít cizí země s tou naší společného. Dopisy jsou časově zarámovány pobytem Anne v Praze od roku 1993 do roku 2011, kde společně s manželem provozovali oblíbené mezinárodní knihkupectví U Knihomola v Mánesově ulici. V dnešní čím dál rychlejší a uspěchanější době se psaní dopisů stává vzácností. Zprávy si sdělujeme prostřednictvím emailů či sms spíše v holých větách, na nějaké zamyšlení, zastavení, úvahu, dojem či pocit nějak nezbývá čas. A možná je to škoda… Částečně přeloženo z angličtiny a francouzštiny.

Tentokrát nás autorka Lenka Civade v příběhu Lanýže téměř detektivním provádí fascinujícím světem sběratelů lanýžů v pohoří Luberon, o kterém běžný člověk vůbec nic neví a který zůstává normálnímu smrtelníkovi utajen. Prostřednictvím mladého učitele Martina postupně pronikáme do složitého světa místních obyvatel, jejich zvyků, nálad, lásky i nenávisti. Seznamujeme se s jednotlivými rázovitými postavami a zároveň zjišťujeme, proč Martin do tohoto kraje přijel, co ho k němu táhne a vábí a dojde-li jeho sen naplnění... Když se řekne Provence, každému se vybaví něco jiného. Světlo zachycené malíři jako Cézanne, Van Gogh, Renoir v jejich obrazech, slavná jména vín či měst, Avignon, Aix en Provence, Arles nebo Marseille a mnohá další. Když se řekne Provence, naše představivost se pustí na plné obrátky a začneme snít o létě, sluníčku, zpěvu cikád a horkém vzduchu plném silných vůní, o líném moři a levanduli na nekonečných polích…

Kniha české malířky provdané do Francie nás zavede do Provence, kde si Lenka s manželem pořídili polorozpadlý zámek, ve kterém se chystají žít a vybudovat zde tvořivé a tvůrčí místo, kde bude živo (divadelní stáže a kurzy výtvarného umění, představení, výstavy, koncerty), samozřejmě s ubytováním účastníků i hostů. Cesta k realizaci tohoto snu byla složitá, plná sutě ze zborcených zdí i jiných překážek nastražených přírodou i lidmi. Vyprávěním se prolínají impresionistické popisy úchvatné přírody, místních zvyků, zdejší kultury, lidí a jejich mentality.