Jiří Pehe Pořadí knih

Veřejně známý intelektuál a spisovatel Adam Drechsler tuší, že brzy podlehne vážné nemoci, a vydává se na svou poslední cestu přes oceán. V letadle se seznámí s dívkou, která by mohla jeho odcházení dát nový směr. V mystifikačním „autobiografickém“ románu Jiřího Pehe nás vypravěč skrze rozhovor dvou lidí na opačných koncích životní cesty provede osobní historií českého emigranta, odrážející dějiny naší země za posledních více než padesát let. Sledujeme jeho dramatický útěk přes Jugoslávii, život v New Yorku, práci pro Svobodnou Evropu v Mnichově a pendlování mezi rodnou zemí a Amerikou. K motivu vykořenění exulanta se přidává bolestná ztráta životní lásky, s níž se hlavní hrdina nikdy nesmířil. Mladá doktorandka Natálie touží po podrobnostech z Adamova života pro svou knihu, zatímco on se snaží přesvědčit, že jeho život a dílo se brzy propadnou do nicoty. Skepticky uvažuje o marnosti lidského konání a ironicky se staví k těm, kteří se o poznání světa snaží. Zajímavé jsou pasáže, kde Adam odhaluje tajemství spisovatelského řemesla, a vzniká tak nikdy nedokončený román o historii domu v Pařížské ulici v Praze. Prostřednictvím dvou originálních vypravěčů, papouška Žaka a golema Josilleho, se dostáváme do fascinujících dějin pražského Židovského Města a klademe si otázku, kdo je vlastně vypravěčem příběhu.

Jak se proměnil prostor svobody v naší zemi za posledních třicet let? Jaký je stav společenské a osobní svobody? Kniha dvanácti rozhovorů s významnými osobnostmi politického a kulturního života reflektuje „prostor svobody“ v současné české společnosti. Účastníci mají blízký vztah k demokratizaci státu, někteří se na ní přímo podíleli. Mezi nimi jsou disidenti a politici jako Luboš Dobrovský a Petr Pithart, novinář Aleš Palán, ústavní právník Jan Kysela, profesor historie Igor Lukeš, aktivista Šimon Pánek, politický komentátor Jiří Pehe, spisovatel Mark Slouka, historik Timothy Snyder a dokumentaristka Olga Sommerová. Přírodovědec a kněz Marek Orko Vácha se zaměřuje na lékařskou etiku a otázky svobody, zatímco Michael Žantovský, zakládající člen Občanského fóra, byl poradcem prezidenta Václava Havla. Rozhovory se uskutečnily u příležitosti třicátého výročí sametové revoluce a založení nakladatelství PROSTOR, přímého nástupce samizdatové edice. Autory rozhovorů jsou novináři Eva Bobůrková, Jiří Leschtina, Petr Placák a Petr Vizina. Kniha je doplněna bohatým fotografickým materiálem.

Zdánlivě banální milostný trojúhelník stárnoucího vysokoškolského učitele a projektanta Tomáše se jedinou událostí mění v hru paralelních světů. Bodem obratu poslední novely Jiřího Pehe Průsečík je autonehoda, k níž dojde během Tomášovy cesty do Mnichova, kam míří se svou milenkou Karlou, která náhle a beze stopy zmizí. Momentem nárazu se osudy postav štěpí a zdánlivě skutečné reality se vrství jedna přes druhou. Průhled z jedné „skutečnosti“ do druhé poskytuje postavám v určitých chvílích znepokojivý sen, který dokáže tušenou alternativní realitu na okamžik palčivě zhmotnit. Všechny varianty příběhu jsou dokonale promyšlené, přesně vystavěné a propracované, záhadné a nevysvětlitelné zmizení milenky je v nich konfrontováno s pragmatickým a střízlivým přístupem hlavního hrdiny. Na tomto pozadí vyniká křehkost životních jistot a zdánlivé smysluplnosti, které ve svých životech považujeme za samozřejmé. Atmosféru nejednoznačnosti dotváří motiv Sibeliovy hudby, která nese poselství, že „lásce nestačí jeden čas a jeden prostor“ a že „Bohu nestačíme v jedné podobě“.

Kniha představuje výbor esejů a dalších textů, které spisovatel a politolog Jiří Pehe publikoval v různých periodikách mezi roky 2011 a 2015. Jejich ústředním tématem je myšlenka, že jsme svědky i aktéry zásadní proměny západní civilizace, tak jak ji známe od doby osvícenství. Zatímco „zánik“ starého světa rozumu a modernity jsme schopni vidět a analyzovat, zrod nového, budoucího věku naší civilizace dokážeme jen stěží zahlédnout. Autor tento motiv rozebírá na různých úrovních, ať už pomocí pojmů, jako je globalizace a globální kapitalis¬mus, národní stát, nacionalismus, občanská společnost, masová média, masová kultura, liberální demokracie založená na politických stranách a ideologiích, anebo prostřednictvím literárních a filmových děl, jimž mnohdy vévodí bezútěšný katastrofismus.

Někdejší bezdomovec Hobo si "na pomezí života a věčnosti", kde se ocitl po pádu na dno opuštěné šachty, v duchu přehrává setkání s neznámým mužem, který ho nedávno navštívil v jeho osamělém doupěti izolovaném od civilizace. Návštěvník mu vypráví o "mimořádné události", jež ho před časem donutila přehodnotit dosavadní život - jako úspěšný politický šíbr se sice po pádu československého komunistického režimu propracoval mezi vlivné a mocné, teď však neví, co s ním bude dál. Vyprávět o své minulosti začne i Hobo. Jenže jak jeden před druhým odkrývají svou minulost, začíná se ukazovat, že ačkoliv dosud pobývali na zcela opačných pólech společnosti, oba jsou hlavními aktéry téže "mimořádné události" a jejich setkání nebylo náhodné. Jiří Pehe rozehrává - stejně jako ve svých předchozích románech poutavý příběh, který tentokrát prostřednictvím osudů obou protagonistů mapuje hodnotové i politické turbulence posledních desetiletí. A stejně jako ve dvou předchozích románech znovu nastoluje základní otázky po smyslu naší existence

Sborník obsahuje úvahy jedenadvaceti renomovaných českých intelektuálů, kteří se neztotožňují s ortodoxním ekonomickým neoliberalismem. Ve svých esejích se zamýšlejí nad příčinami současné krize a jejími možnými řešeními. Autoři jsou názorově široce rozprostřeni, od těch, kteří vidí současnou krizi jako jednu z mnoha cyklických krizí kapitalismu, až po ty, kteří tvrdí, že je třeba hledat alternativy k současnému společensko-ekonomickému systému. Další autoři vidí současnou krizi jako ještě hlubší problém: krizi hodnot, které stály u zrodu modernity, tedy krizi industriální civilizace. Sborník je tak prvním ucelenějším přehledem pohledů význačných představitelů české inteligence na stav současného západního světa včetně našich domácích poměrů.

Politolog a spisovatel Jiří Pehe podává ve své nové knize ucelený pohled na působení Václava Klause v české i zahraniční politice. Autor je znám jako dlouholetý Klausův kritik, avšak ve svém portrétu se pokouší popsat a zhodnotit nejen slabší, ale i silné stránky této politické osobnosti. Vyvaruje se při tom jak bulvárních postupů, jako jsou různá senzační odhalení a domněnky, tak i lacinému psychologizování.

Kniha je souborem esejů, které politolog a spisovatel Jiří Pehe publikoval v letech 2003-2010 převážně v různých periodikách. Volně je spojuje společné téma - stav demokracie u nás dvě desetiletí po pádu komunistického režimu a obecně dnešní stav a vyhlídky demokracie ve světě. Při hodnocení demokracie u nás vidí autor diametrální rozdíl mezi dosaženou úrovní demokracie jako politicko-ústavního systému a demokracie jako stavu individuální i společenské mysli, stručně řečeno rozpor mezi institucemi a kulturou. Mění se ovšem i samotné paradigma demokracie ve světě. A to nejen v důsledku komunikační revoluce, ale i sílícího vlivu expertního rozumu na úkor klasické demokratické politiky. Jiří Pehe si všímá i dalších obecných jevů, jako je růst nejrůznějších nadnárodních sítí a snahy o hledání různých forem globálního vládnutí.

Dramatické osudy tří generací jedné rodiny s českými, židovskými a německými kořeny se v románu Tři tváře anděla prolínají s klíčovými událostmi 20. století. Tři rozdílné osobní příběhy, vyprávěné různým jazykem i stylem, odrážejí i tři fá ze dějin, jimiž lidská společnost během posledního století prošla. Josef, do jehož slibně se rozvíjející dráhy sólového houslisty vpadla první světová válka, bilancuje svůj dosavadní život v obsáhlém dopisu matce, která se ho v dětství vzdala. Pochopil, že jeho smyslem bylo přijmout štěstí v takové podobě, v jaké mu je osud přichystal. Josefova dcera Hana dospívá za okupace. O dvacet let později si v psychiatrické léčebně pokouší vybavit vše, co způsobilo, že ji trvalý zápas o přežití zlomil. Protože snaha o rozeznání jakéhokoli řádu v tom, co ji potkalo, je marná, hledá východisko jinde. Její syn Alex uprostřed studií odchází do emigrace, kde na něj čeká úspěšný život uznávaného politologa. Na sklonku léta 2001 si v New Yorku začne psát deník, v němž hledá odpovědˇ na to, jak se stal někým, kdo je mu najednou cizí. Román je také vášnivou polemikou mezi rozumem a citem. Do Josefova, Hanina i Alexova života vstupuje postava anděla, možná bytost z jiného světa, možná představa, ozřejmující smysl a řád, který i nesmyslně tragický či promarněný lidský život má. Objevuje se právě v těch momentech, kdy naše vlastní chápání zákonitostí, jimž náš osud podléhá, selhává.