Byla jednou jedna vesnice v horách a v té vedli své děti raději k fotbalu a pivu než ke vzdělání a samým jedničkám. Jenže pak dostal Johannes Gerlitzen tasemnici a staré pořádky se začaly měnit. Popdechovka je příběh o tom, že vzdělání a zábava se nevylučují a že pravá láska překoná i tasemnici nebo nájezd fotbalového týmu St. Pauli a jeho fanoušků.
Román německého autora, za který byl nominován na Německou knižní cenu, přináší komorní příběh se silným protiválečným akcentem. Hlavního hrdinu Egidia Arimonta, tichého a nenápadného profesora latiny, který je díky své chorobě pro nacisty společensky bezcenný, poznáváme prostřednictvím jeho deníkových záznamů z přelomu let 1944-1945. Je to milovník antické literatury, krásných žen a hlavně vášnivý včelař, který své poslání využívá k záchraně Židů. Společenství včel, těchto mírumilovných tvorů, staví do kontrastu se společností lidí, schopných páchat ta největší zvěrstva ve jménu pochybné ideologie.
Loučení má mnoho tváří. Loučíme se s mrtvými – s rodiči, sourozenci, s milovanou ženou. Loučíme se s přáteli, známými, kolegy. Pomůže, je-li člověk přítomen umírání? Víme, že se s blízkým člověkem máme rozloučit. Ale tohle vědomí ještě samo o sobě není rozloučením. Rozloučení zařídí jen čas. Barvy loučení tvoří devět povídek, jejichž tématem jsou závažné události nebo momenty ve vztazích, které mají původ v minulosti, ale vyjdou na povrch až po letech. Teprve tehdy nastává rozloučení buď přímo s dotyčným člověkem, nebo s vlastní mylnou představou o něm… Někdy nás loučení hluboce zasáhne. A někdy nás osvobodí. Nový povídkový soubor Bernharda Schlinka je mistrovským dílem: klade zásadní otázky a neváhá na ně odpovídat.