Probíhající obrození fašismu v mnoha zemích západního světa je jednou z nejvíce znepokojujících skutečností sklonku dvacátého století. Stejně znepokojující je snaha různých fašistických ideologů a politických skupin zapojit ekologii do služeb společenské reakce. Toto úsilí nepostrádá zvláště v Německu historické kořeny, které lze vystopovat jak v romantismu devatenáctého století, tak i ve zkušenosti Třetí říše ve století dvacátém. Autor a autorka dvou esejí obsažených v knize: Fašistická ekologie: "zelené křídlo" nacistické strany a jeho historičtí předchůdci (Peter Staudenmaier) a "Ekologie" a modernizace fašismu na německé krajní pravici (Janet Biehl), kteří se pokládají za sociální ekology, zkoumají německou zkušenost, by z ní vyvodili historické poučení o politickém využití ekologických myšlenek - což je velmi aktuální problém pro dnešní ekologická hnutí.
