Marek Sečkař Knihy

Vydání deníku ruského režiséra Andreje Tarkovského je svébytnou zprávou umělce, který poprvé v českém jazyce promlouvá mimo stříbrné plátno.

Ať už se středověcí cestovatelé a cestovatelky vydávali na putování z důvodů náboženských, obchodních, diplomatických či válečných, pátrali během svých cest vždy po stejných informacích, jaké hledáme dnes my: kde se dobře najíst a vyspat (Sem nechoďte, tahle ubytovna je opravdu příšerně zablešená!), kolik zaplatit (Jaký je směnný kurz českých dukátů a benátských grošů?), čím se v cizí zemi léčit (Na mořskou nemoc platí kerblíkový koncentrát a kdoule.) a jak se nenechat napálit (V Benátkách pozor na falešné průvodce!). Medievalista Anthony Bale skládá z jednotlivých dobových dokumentů o cestování nezvyklý obraz středověku: je to svět plný pohybu a neuvěřitelných destinací s nečekaně rozvinutou turistickou infrastrukturou. Rozmanité putování do Říma, Pekingu, Jeruzaléma, na tabrízské bazary i do dalších exotických míst vtipně ilustruje, jak středověcí Evropané — často chybně — chápali širší svět (a také naopak — jak se Evropa jevila návštěvníkům z daleka).

Když se v roce 1999 lidé kolem Borise Jelcina snažili najít náhradu za svého chřadnoucího a čím dál méně oblíbeného prezidenta, padla jejich volba na tehdy téměř neznámého Vladimira Vladimiroviče Putina, muže bez tváře, o němž si mysleli, že se jim snadno podaří dotvořit jej podle vlastních představ. A skutečně, Rusko i poblázněný Západ byly rozhodnuty vidět v něm progresivního vůdce svých snů, dokonce i tehdy, když Putin nemilosrdně rozprášil ruská média, vyrval moc i bohatství z rukou byznysmenů a zlikvidoval křehce se rodící demokratické mechanismy. Během několika let byly odstraněny všechny překážky, jež by mu jakkoliv bránily v uplatnění nekontrolovatelné moci: opoziční hlasy byly umlčeny, političtí protivníci a kritici vyhnáni do exilu nebo zavražděni. Masha Gessenová tento příběh zažila na vlastní kůži a podle toho o něm také hovoří. Její fascinující vyprávění o Putinově vzestupu a vládě je vynikajícím dílem žurnalistické literatury a českému čtenáři přinese nejedno překvapení.

Napoleon na Svaté Heleně rozvažuje o svém osudu. Tragikomická sonda do minulosti. Hra s třemi herci.

Dějiny možná píšou vítězové. Muziku však mají na svědomí rebelové. Pro většinu lidí jsou dějiny hudby pouze matným pojmem ze školních učebnic, s nímž má jejich vlastní posluchačský zájem jen málo společného. Pestrému dvacátému století předcházejí portréty vážných skladatelů a napudrovaných paruk. Dál do minulosti už je jen doba chorálů, lidových písní, louten a temna. Archeologické nálezy a historické zkoumání však ukazují, že hudba člověka provází od počátku lidstva: písně byly důležitou součástí lovu i duchovního života, šumění lučních trav znělo jako koncert. Proč se tedy z dějin hudby staly nudné zástupy úspěšných mužů? Hudební historik a kritik Ted Gioia ve své odvážné knize tvrdí, že to je dáno obecně revolučními možnostmi hudby. Společnost musela nejdříve rebely potlačit a až následně jejich inovace zpracovala do krotkého hudebního kánonu. Vyprávět dějiny hudby proto pro Gioiu znamená vyprávět příběhy odpadlíků a podivínů, kteří hledali nové způsoby, jak, kde a pro koho vyluzovat zvuky či jen poslouchat.

Mezi lidstvem a přírodou není žádná bariéra, hranice nebo rozdíl. Jsme totéž. Jen jsme na to zapomněli. Je zažitým zvykem západní kultury mluvit a psát o těle, přírodě nebo fyzickém světě jako o něčem vnějším, co je oddělené od lidského prožívání a myšlení. Kvůli tomuto odloučení také bylo možné proměnit téměř vše živé i neživé ve zdroje a tím přivést planetu na pokraj kolapsu. Máme-li se tedy postavit k environmentálním problémům čelem, nemůžeme se zabývat pouze následky lidského konání; je nutné zaměřit se rovněž na mentální a kulturní vzorce, jež mu předcházejí. Filozof David Abram takovou proměnu myšlení ve své pozoruhodné knize Stávat se zvířetem předkládá. Není to však přeměna intelektuální, nýbrž fyzická. Abram situuje lidskou mysl zpátky tam, odkud před staletími prchla zpátky na zem, mezi kamení a ptačí skřeky, do bezprostředního prožívání hmatatelného světa. Vrací lidi mezi zvěř a zvíře zpět do člověka.

Na mapě většinou hledáme místo, kde jsme, nebo cestu k cíli. Můžeme však do mapy vstoupit a prožít nekonečná dobrodružství. Putování prstem po mapě představuje naše první samostatné cesty, výpravy imaginace, kde fantazii nemusíme konfrontovat s realitou. Tímto způsobem se dostáváme daleko, až do hlubin naší duše. Autor zve čtenáře na výpravy, sleduje stopy pravěkých lovců a moderních cestovatelů se satelitní navigací. Zkoumá úsilí viktoriánských lékařů, kteří se snažili zastavit šíření cholery pomocí map, a metody současných neurovědců mapujících lidský mozek. Hovoří o technických aspektech výroby glóbů a politických souvislostech kartografických projekcí. Mapy, které provázejí lidstvo od počátku, jsou nejen praktickou pomůckou, ale také odrazem našeho vnímání světa a našeho postavení v něm. Autor navštěvuje významné zeměpisce a kartografy, ale zdůrazňuje, že každý z nás je kartografem: každý si někdy nakreslil plánek cesty nebo prohlásil: „Zde jsem“. Jak při tom postupujeme, odhaluje něco podstatného o nás samotných. Fascinující kniha se snaží na toto téma přijít na kloub neotřelým, čtivým a zábavným způsobem.

Revidované a aktualizované vydání klasického Fosterova průvodce. Ačkoli si spoustu knih můžeme užít čistě jako příběh, často v nich najdeme i hlubší literární významy. Kniha Jak číst literaturu jako profesor nám pomůže tyto skryté pravdy objevit a pohlédnout na literaturu očima profesionálního čtenáře, univerzitního profesora. Co znamená, když postava jede po prašné silnici? Když nabídne svému společníkovi nápoj? Když zmokne v náhlé průtrži mračen? Thomas C. Foster pojednává o hlavních literárních tématech a modelech, vyprávěcích prostředcích a formách, a představuje nám literaturu jako svět, kde cesta znamená hledání, sdílený pokrm svaté přijímání a déšť, ať už očišťující, nebo ničivý, není nikdy pouhou sprchou. Revidované vydání obsahuje nové kapitoly, předmluvu a epilog a rovněž aktualizované výukové body, které Foster za posledních deset let vypracoval.

Sborník textů sedmnácti běloruských autorů, který je součástí projektu Zaostřeno na Bělorusko, realizovaného v průběhu mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy v Praze roku 2021.Projekt i tato kniha si kladou za cíl přiblížit a informovat o nelehkém postavení předních představitelůsoučasné běloruské literatury, kteří z politických důvodů nemohou ve své zemi publikovat. Pro českého čtenáře se tak tento sborník stává příležitostí, aby se alespoň rámcově seznámil s důležitými osobnostmi dnešního běloruského písemnictví, jejichž texty, zde ponejvíce prezentované jako ukázky z poezie a prozaické tvorby, se v této antologii objevují.