Irena Žantovská

Irena Žantovská absolvovala v roce 1982 ekonomiku na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Úspěšně vystudovaný obor ale opustila a pokračovala ve studiu se zcela jiným zaměřením. V roce 1987 se stala posluchačkou divadelní a rozhlasové režie na pražské DAMU. K diplomu z chemie přibyl další a Irena Žantovská se stala v roce 1991 režisérkou a uměleckou šéfkou činohry Divadlo F.X.Šaldy v Liberci. Zde se uvedla velmi úspěšnou inscenací Shafferova Amadea, v níž uplatnila svůj smysl a cit pro působivé propojování různých divadelních žánrů. Na představení hry věnované W.A.Mozartovi participovaly společně soubory činohry, opery i baletu. Stejným směrem bylo vedeno i další její úspěšné představení v Liberci, inscenace hry německého autora Georga Seidela Carmen Kittel. Po roce šéfování v Liberci odchází Irena Žantovská do svobodného povolání, ale v několika inscenacích se do Liberce vrací (např. Oscar Wilde: Jak je důležité míti Filipa).

Od té doby režíruje v mnoha českých divadlech a intenzivně se věnuje také pedagogické činnosti. V letech 1998-2000 působila jako pedagog na Soukromé herecké škole Praha, vyučovala rétoriku a komunikaci,v letech 1993-2000 byla členkou umělecké rady poetické kavárny Viola. Hojná byla a je rovněž její činnost publikační, např. monografie Jazyková komunikace v dějinách lidstva, Rétorika – teorie a praxe anebo Čítanka z dějin rétoriky, kterou připravila spolu s H. Schreibrem. Přispěla rovněž do sborníku Umění jako komunikační jazyk, který v roce 2005 vydalo nakladatelství Votobia.

Základem jejích uměleckých aktivit je ovšem její všestranné působení na divadle. V roce 1993 režírovala na scéně Kolowrat Národního divadla Praha hru Augusta Strindberga Tanec smrti a o osm let později inscenaci České sekretářky. V Národním divadle moravskoslezském v Ostravě režírovala v roce 1993 hru Williama Saroyana Jim Dandy. V letech 1994-95 uvedla v Moravském divadle v Olomouci Dobrodružství o dovolené Carla Goldoniho a Sheridanovu Školu pomluv. V Divadle J.K.Tyla v Plzni v roce 1997 Maratón Clauda Confortése, v Západočeském divadle v Chebu v roce 1997 Genetovy Služky a o rok později Euripidova Oresta. Z dalších významných inscenací jmenujme Čechovova Platonova v pražském Divadle Labyrint v roce 1996 anebo inscenaci muzikálu Jiřího a Otty Hejnicových Chytit kometu v Divadle Příbram v roce 1999.

V uvedených letech také režírovala pro vydavatelství Ultraphon zvukové nosiče programů Hledám tě v tomto městě Václava Hraběte, Kainovo blues Josefa Kainara a Zahradníkův rok Karla Čapka.

Mimořádný význam v tvorbě Ireny Žantovské má inscenace Monology vagíny (Vagina monology) v pražském Nosticově divadla. Tato inscenace získala v roce 2003 nominaci na Cenu Alfréda Radoka. Pozoruhodná inscenace hry americké autorky Eve Ensler(ové), „dojemná a rozpustilá exkurze do poslední neprobádané oblasti, do poslední zakázané zóny, je oslavou ve vší své složitosti a tajemnosti“, v níž excelovaly a excelují Dáša Bláhová, Míša Sajlerová a Anna Polívková, se setkala se zcela mimořádným ohlasem a hraje se dodnes.

Pro Poetickou vinárnu Viola nastudovala Irena Žantovská například v roce 1995 pořád z díla Jiřího Ortena Píši vám, Karino, v roce 1997 kainarovský večer Přiznávám se tímto ke všemu a především program z díla Françoise Villona Všechno jen do putyk a ženským. Tento program, v němž účinkují Vilma Cibulková a Miroslav Etzler, přenesla Irena Žantovská v roce 2007 do Divadla Ungelt, kde je dodnes konstantní součástí repertoáru.

V roce 2003 nastudovala ve spolupráci s dramaturgyní Johanou Kudláčkovou pro pražské Kongresové centrum inscenaci Tančírny. Pro stejnou scénu připravila v roce 2006 rovněž premiéru rockové opery Milana Steigerwalda a Pavly Forest Antigona a v pražském divadle Černá labuť byla premiéra její inscenace titulu Mrchy anebo Řekni mi o své lásce autorky Almy de Groen.

V roce 2006 připravila v pražské Valdštejnské zahradě první provedení oratoria Mistr Jan Hus Richarda Pachmana. Tato inscenace byla pak uváděna i v jiných prostorech a ve své televizní podobě se dočkala Ceny Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha 2006. Je rovněž autorkou zajímavých scénických kompozic v pražské Galerii Portheimka, např. pořadu z poezie ruské básnířky Mariny Cvetajevové …ale především společnou postel (v roce 2010).

V posledních létech se setkáváme se jménem režisérky Ireny Žantovské na programech inscenací Divadla J.K.Tyla v Plzni a Středočeského divadla Kladno. V Plzni to byly např. inscenace hry Tracyho Lettse Zabiják Joe (2006) a Vnitřní hlasy Eduarda de Filippa (2007), na Kladně se v roce 2008 vrátila k Wildeově komedii Jak je důležité míti Filipa a o rok dříve tam uvedla českou premiéru hry norské autorky Marit Tusvik(ové) Plíseň. Tato inscenace získala Cenu diváků za inscenace v sezóně 2006/2007.