Magdalena Žáčková Knihy

Čtenářská veřejnost chápe Umberta Eca jako romanopisce, obecně známá je jeho literárněhistorická i sémiotická tvorba. Tři příběhy vznikly v 60. letech minulého století ve spolupráci s přítelem, malířem Eugeniem Carmim. Autor se tímto obrátil především k dětskému čtenáři, kterému srozumitelně a přitom citlivě poskytl návod, jak nazírat zásadní problémy lidské společnosti. Rozsahem subtilní texty s tematikou atomové hrozby, objevování vesmíru a ohrožení životního prostředí se tak staly půdorysem pro půvabné příběhy, které vyplnily mezeru v pestré žánrové nabídce tohoto výjimečného italského tvůrce.

Svět italské komicko-realistické poezie mapuje vývoj toskánské poezie, zahrnující období let 1260–1492. Autorka postupně analyzuje jednotlivé toposy a základní tematické okruhy a na příkladech dokládá teze týkající se existence, charakteristiky a kvality tohoto žánru a komična v něm obsaženého. Zabývá se sonety Rustica di Filippiho, považovaného za emblematického zakladatele komicko-realistické poezie na italském území, verši Cecca Angiolieriho, Folgora da San Gimignano i jeho „protějšku“ Cenneho da la Chitarra, nevyjímaje ani část díla Danta Alighieriho, která byla do určité míry komicko-realistickým proudem ovlivněna. Důraz věnuje tématům, jako jsou bachtinovské obrácení hodnot a zdánlivý protest proti světu, chudoba a peníze, žena a antistilnovismus. Neopomíjí ani témata s realističtějším ukotvením — sonety s náboženskou a politickou tematikou. Na základě rozboru jednotlivých děl se autorka zamýšlí, nakolik je tento žánr pružný, kde jsou — a zda vůbec existují — jeho hranice. Dále zmiňuje rovněž sonety stilnovistů, které lze považovat za součást komicko-realistické poezie, otevírá otázku tematické příbuznosti tohoto žánru a novelistiky a zaměřuje se na frekventovaný topos vituperium in vetulam. Po krátké odbočce k básníkům první poloviny 13. století věnuje hlavní pozornost druhému velkému období rozkvětu komicko-realistické poezie na florentském dvoře Lorenza Medicejského, včetně eposu Morgante Luigiho Pulciho.

Jak cestovat s lososem je kniha návodů, kde autor s notnou dávkou inteligentního humoru nabízí řešení, jak se vyrovnat s nejrůznějšími nečekanými i standardními, ale nežádoucími situacemi, jež život přináší: jak strávit inteligentní prázdniny, jak nepoužívat mobilní telefon, jak nemluvit o fotbale, jak se vyhnout nakažlivým chorobám, jak jíst v letadle, jak cestovat v amerických vlacích a mnoho dalších.

Sedmdesátiletý Cesar Annuzia po smrti své ženy žije sám v bytě v jednom z neapolských činžovních domů. Ač zpočátku působí jako „starý morous“, postupem času zjišťujeme, že právě takovou tvář nastavuje svému okolí. Ve skutečnosti jde o přemýšlivého muže, který sice mnohých svých životních rozhodnutí lituje, ale zároveň je odhodlaný užívat si podzim svého života plnými doušky bez ohledu na často odmítavý postoj svého nejbližšího okolí. Intimní, laskavý, jemně melancholický, ale zároveň pozitivně laděný příběh, jemuž nechybí spád, černý humor a mnohé nezapomenutelné situace a postavy. Cesare, který čtenáře příběhem provází coby vypravěč, je i přes své nedostatky nadmíru sympatickým protagonistou, jemuž se na jeho cestě za štěstím nedá nefandit. Jeho život jako by byl životem kohokoliv z nás, a proto jeho vyprávění působí tak uvěřitelně a aktuálně