Miloš Doležal Knihy

Noc z 23. na 24. února 1950 se odehrává v zasněžené Vysočině, kde se v černém tudoru nachází osmačtyřicetiletý kněz P. Josef Toufar, zbitý a unesený příslušníky StB. Po brutálních výsleších je přivezen na filmovou rekonstrukci, přičemž jeho stav je alarmující. V adventu 1949, během kázání, se v kostele v Číhošti zakýval oltářní křížek, což vidělo dvacet svědků. Po tomto incidentu byl Toufar zatčen a mučením donucen k lživému přiznání. Jeho mučednická smrt zhatila plánovaný monstrproces, avšak nebránila dalším útokům komunistického režimu na katolickou církev. Autor se rozhodl prozkoumat nejen poslední události, ale i Toufarův život, jeho původ, motivaci stát se knězem a cestu k vysvěcení. Shromáždil dokumenty, fotografie a svědectví, aby vytvořil komplexní portrét, který není jen historickým pojednáním, ale i osobním a humorným pohledem na životní příběh. Kniha obsahuje textovou a obrazovou část, která zachycuje historii Vysočiny v první polovině 20. století, včetně míst zasažených komunistickými zásahy. Autor, Miloš Doležal, se snaží vrátit regionu jeho paměť a připomenout hrdiny a mučedníky této doby.

Podtitul: Příběhy faráře Josefa Toufara, jeho vrahů a čihošťského zázraku se zprávami archeologa, antropologů a soudního lékaře o exhumaci a identifikaci těla P. Josefa Toufara. Dne 25. února 1950, během oslav druhého výročí komunistického puče, umírá Josef Toufar v pražském sanatoriu. Jeho tělo je odvezeno na pitvu, zatímco jeho bratr Vladimír má v noci znepokojivý sen, ve kterém vidí Josefa zraněného a volá: „Jožka žije!“ Tato dramatická událost otevírá novou knihu Miloše Doležala, která navazuje na předchozí úspěšnou publikaci. Autor v čtrnácti příbězích kombinuje reportážní metody s archivními dokumenty a svědectvími, aby odhalil nová fakta o Josefu Toufarovi, jeho mučitelích a historickém kontextu. Doležal objevil Toufarovy zápisky, korespondenci, část jeho knihovny a unikátní fotografie, včetně filmových záběrů pořízených Státní bezpečností. Kniha se zaměřuje na Toufarův studentský a kněžský život, jeho myšlení o číhošťském křížku, průběh únosu a výslechů, a také na jeho smrt. Detailně popisuje potupné zahrabání jeho těla na hřbitově v Praze-Ďáblicích a obsahuje téměř sedm stovek dosud nepublikovaných fotografií a dokumentů. Publikaci doplňují zprávy odborníků, kteří se podíleli na exhumaci a identifikaci Toufarova těla, spolu s filozoficko-meditativním doslovem historika umění.

Dalším kamínkem do toufarovské mozaiky, kterou trpělivě a pečlivě skládá spisovatel Miloš Doležal, je jeho text čtrnácti zastavení křížové cesty. Čtrnáct obrazů, čtrnáct pozastavených situací na životní cestě i v trýznivém životním finále číhošťského faráře P. Josefa Toufara (1902—1950), jedné z prvních obětí komunistického režimu u nás, vznikalo několik let. Doplňují je meditace-modlitby-prosby karmelitánské řeholnice Marie Judit od Ježíše Zmrtvýchvstalého z kláštera v Dačicích. Důležitým rozměrem knihy je výtvarný doprovod — pašijový cyklus provedený technikou cliche verre Bohuslava Reynka, básníka a grafika z Petrkova u Havlíčkova Brodu, který na tomto svém cyklu pracoval na Vysočině právě v době temna padesátých let 20. století. Autorem doslovu je historik a teolog Tomáš Petráček, který připomíná: „Vznikají stále nové a různě formulované křížové cesty s cílem proniknout hlouběji, více prožít a pochopit mystérium Kristovy velikonoční oběti a sebevydání. /.../ P. Josef Toufar dokázal žít Ježíšova blahoslavenství, a proto měl sílu projít neobyčejně trpkou a hořkou křížovou cestou.“ Vydáno k 70. výročí smrti P. Josefa Toufara 25. února 2020.

Básníka a rozhlasového redaktora Miloše Doležala zajímají osobnosti, které přes totalitní nástrahy 20. století a mnohé životní zkoušky nepřestaly hledat smysl stvoření. Autor hovoří s plk.Petrem Urubou, Ferdinandem Höferem, genmjr. Rudolfem Krzákem, Mons. Josefem Veselým, P. Martinem Víchem, Vincencem Koutníkem, Alfonsem Bradatschem, Aloisem Denemarekem, Mons. Karlem Fořtem, Ludvíkem Stehlíkem a prof. Jaroslavem Kadlecem.

V knize Miloše Doležala navštívíme místa spojená se životem, činností a smrtí faráře Josefa Toufara, jedné z prvních obětí komunistického režimu. Hlavními lokalitami jsou Vysočina, zahrnující moravskou část na Jihlavsku a českou část, jako Zahrádka, Číhošť a Havlíčkův Brod. Skrze sto dvacet zastavení sledujeme Toufarovu životní cestu od Horní Smrčné a rodného Arnolce, přes farní kostel ve Zhoři, kasárna v Brně, až po jeho vysvěcení na kněze a první působiště v Zahrádce. Důležitá místa zahrnují Číhošť, valdickou mučírnu a jeho hrob na Ďáblickém hřbitově. Publikace se také zaměřuje na klíčové lokace, kde se o jeho osudu rozhodovalo, jako Okresní národní výbor v Ledči nad Sázavou a Ministerstvo vnitra. Kniha nabízí prokomponovaný a praktický celek, který zve čtenáře na cesty po stopách inspirativního kněze. Obsahuje přibližně 500 dobových a současných fotografií a dokumentů, včetně některých publikovaných poprvé, doplněných střídmými texty a zajímavými detaily.

Sbírka Jana bude brzy sbírat lipový květ je v jádru souborem nénií za odchodem nejbližšího člověka z tohoto světa. Verše Miloše Doležala vynikají koncizním tvarem, lapidárním výrazem, pracují s překvapivou asociativností, intertextualitou, nápovědou, zámlkou. Imaginace se tu odvíjí od nenadálého existenciálního zážitku. Zmar a beznaděj ze ztráty nejbližší jsou konfrontovány s mocností básnického slova. Kniha vychází k nedožitým pětapadesátým narozeninám Jany Frankové Doležalové (21. 5. 1967 – 18. 6. 2021).

Kniha přináší dosud neznámé texty P. Josefa Toufara (1902-1950), číhošťského faráře umučeného komunistickou Státní bezpečností, které pronesl v posledním půlroce svého života. Doprovází je zasvěcený životopis a příběh exhumace jeho ostatků z pera Miloše Doležala, dále krátké texty historika a kněze Tomáše Petráčka a architekta Norberta Schmidta. V knize jsou publikovány dosud neznámé archivní fotografie. Vydáno u příležitosti slavnostního uložení ostatků P. Josefa Toufara v Číhošti 12. července 2015.

Ve sbírce Ezechiel v kopřivách se protíná osa dějinné paměti s linií osobní a intimní; tragikomické středoevropské dějiny s těmi nepatrnými a skrytými, velké smrti s těmi nenápadnými. Tři oddíly sbírky tvoří tři „kruhy“. První představuje vrstvu paměti, dějin a některých historických postav. Druhý kruh tvoří odcházení přátel a prožitek pomíjejícnosti. A třetí je věnován smrti autorovy matky a snům, které některé situace „posledních věcí“ nasvěcují z jiné strany, naznačují možné luštění šifer. Název sbírky odkazuje ke starozákonnímu prorokovi Ezechielovi a jeho sugestivnímu proroctví–obrazu oživlých kostí.

Kniha básníka Miloše Doležala. Jako téměř všechny autorovy předchozí knihy i tato souvisí s rodnou Vysočinou, tématem paměti a "souručenstvím živých a mrtvých". Tentokrát ale básník až na výjimky opustil verše a jen občas je vetknul mezi minipovídky, deníkové fragmenty a záznamy snů. Kniha získala cenu ministra kultury jako Nejkrásnější kniha roku 2009.

Básnická sbírka inspirovaná uplýváním času v přírodě i v lidském životě rozšířená o básně z bibliofilsky vydaného souboru Kamení (M. Dyrynk 1996).

Soubor více než osmi desítek esejů z pera básníka, dokumentaristy a publicisty Miloše Doležala svým rozpětím, vrstevnatostí a výtečnou stylistickou úrovní vstupuje do esejisté řady nakladatelství Torst. V českém kulturně-literárním prostoru je tvorba Miloše Doležala, v níž se soustavně věnuje životním osudům postav známých, ale především těch neprávem opomíjených, výjimečná. Mezi těmi, o kterých Doležal ve svých esejích promlouvá, jsou příslušníci prvních liniích protinacistického a protikomunistického odboje, perzekvovaní zemědělci, stejně jako umlčovaní umělci, spisovatelé a básníci, kteří na sobě nesli úděl, pod kterým nejen, že neklesli, ale zachovali si morální integritu a žitým příkladem posilovali své okolí. Základnou tvorby Miloše Doležala je precizní znalost jednotlivých osudů, které přibližuje, dny trávené ve společnosti pamětníků, postupné zaznamenávání vzpomínek a poznávání domovského prostoru, výchovy, rodinných tradic i krajiny, která jejich životy spoluutvářela. V souboru nazvaném "Za" se vydává nejen po stopách velkých hrdinů; se stejnou pozorností připomíná i přátele ze svého domovského kraje Vysočiny, ale také spisovatele polské. Společným jmenovatelem jeho textů je osobní ručení za napsané, úspornost a nebývalý záběr do mnoha oblastí, z nichž si vybírá jednotlivé postavy, které před čtenáře se svým svědectvím předstupují jako živoucí, pestrá a vnitřně pevně soudržná kronika 20. století.

Tři dokumentární povídky z konce protektorátu. Spojenci v Normandii, v protektorátu tma. Německo stále okupuje většinu kontinentální Evropy. Třetí říše vede totální válku a nepřestává vyvolávat temné běsy. Poslední měsíce druhé světové války a protektorátu jsou dobou zrychleného času, shluku dramatických dějů a rozuzlením řady příběhů. Někteří na sklonku války vysílením umírají, jiní si v obklíčení nepřátel berou život, další zbaběle utíkají. Čtyři dokumentární povídky vyprávějí čtyři české příběhy. Osudy neokázalých hrdinů, ale také jejich pronásledovatelů, trýznitelů a vrahů. První líčí příběh zatčení, plahočení se po koncentračních táborech a smrti malíře a spisovatele Josefa Čapka. Druhá povídka přibližuje dramatickou životní cestu československého parašutisty Vladimíra Hauptvogela, vysazeného do protektorátní jámy lvové v rámci paraskupiny CHALK o Velikonocích 1944. Doplňuje ji krátká povídka popisující poslední měsíce života poručíka Josefa Šandery, umírajícího šedesát dní v nemocnici, poté co se obklíčen gestapem pokusil spáchat sebevraždu. Aktérkou posledního příběhu je Josefina Napravilová, žena, která po válce hledala po Evropě lidické děti. Knihu doprovází množství archivních fotografií, často dosud nepublikovaných.

Lidé ve stínech ztracené svobodyDramatické příběhy, které se odehrávají v padesátých letech dvacátého století v Československu, spojuje surová pečeť doby, různorodí jsou však jejich aktéři, jejich volby a chování. Sedm statí vychází z důkladného studia dokumentů a svědectví aktérů i pamětníků. A tam, kde končila předcházející autorova kniha 1945: Léto běsů, začíná tento svazek. K ponížení a sebevraždě je na podzim onoho roku dohnán sklář, filantrop a protinacistický odbojář Čeněk Císař. Ruskými „osvoboditeli“ je při ochraně své rodiny zastřelen Josef Vašíček. Nikdy nepotrestaným zůstal dozorce leopoldovské věznice Ján Blahút, který zavraždil vysočinského sedláka Václava Průšu, otce sedmi dětí. Dozorce pankrácké věznice Václav Sisel je zase naoko přísný, ve skutečnosti rozlišující muž, který z kriminálu tajně vynáší texty vězněných spisovatelů. Jedním z vězněných byl i básník Jan Zahradníček. Jeho pozdní propuštění a následné umírání je syrovou a smutnou pointou padesátých let.

Významný arktický ekolog a profesor torontské univerzity Josef Svoboda byl v roce 1949 jako devatenáctiletý student brněnské Masarykovy univerzity zatčen a nezákonně odsouzen k jedenácti letům. Komunistický kriminál se mu přitom paradoxně stal skutečnou školou, ve které potkal elitu národa - vězněné básníky, historiky, teology, biskupy, generály, politiky. Ve svých vzpomínkách Svoboda prochází celým svým životem (od Kralup přes Leopoldov až po Kanadu, od skautování až po práci v zoo či výzkum v Arktidě) a obhlíží jednotlivé vrstvy svého dramatického životního příběhu. Jeden život, a přece jako by se do něho vešly nejméně tři pohnuté osudy - tři inkarnace.

Průhledy do Reynkova grafického a kreslířského díla, k jeho existenciálním tísním a soucitným dotekům, se pokoušíme rozšířit o pohledy, dialogy a setkání s několika spřízněnými tvůrci – v rozpětí od generačních druhů po současné autory. Už za svého života nebyl Bohuslav Reynek zapadlým samotářem, ale důležitým souputníkem, který byl navázaný na aktuální francouzskou, německou a rakouskou tvorbu. S Bohuslavem Reynkem se v 8smičce setkává dvanáct tvůrců z různých světových stran – z Francie, Rakouska, Německa, Maďarska, Rumunska, Číny a pochopitelně z Čech. Každý svým jedinečným výtvarným tónem. Poprvé se v Čechách, díky Reynkovi, můžeme setkat s díly Balthuse či Silke Otto-Knapp.

Dokumentární povídky z jara, léta a podzimu 1945. Kapitulace je podepsána, šeříky voní. Je po válce, ale svět už nikdy nebude jako dřív. Třetí díl autorem zamýšlené tetralogie. Běsi nemizí, ale spíše se v lidech zabydlují, často v rafinovaných převlecích. Čechoslováci vítají volnost a mír, ale vědomě i nevědomě navlékají hlavu do oprátky nových nesvobod. Měsíce plné šťastných návratů, nových začátků, ale i surových odplat, kamuflování pofiderních válečných kariér, sebevražd a zklamání. Dramatický příběh rodiny Šámalových a jejich nalezených dětí se protíná s příběhem lékaře a kozáka Nikolaje Kelina, který kdysi utekl z Ruska, aby se zde dočkal poválečného zatčení NKVD a jen zázrakem unikl deportaci na Sibiř. Loupežné vraždy německých farářů na Broumovsku se „potkávají“ s příběhem zachráněné velbloudice, kterou odvádějí skauti do pražské zoo. Václav Černý putuje rodným Náchodskem, čestná jednotka „partyzánů“ při odhalování pamětní desky přestřelí dráty vysokého napětí, které pak zabíjejí v davu. Ostatně je to profesor Černý, kdo na jednom místě svých vzpomínek píše: „Historiku, věz, že dějiny naší soudobé národní krize budeš musit zahájit už tou rozptýlenou a bezděkou kocovinou českých myslí v druhé půli roku pětačtyřicátého.“

Dva nenápadní muži z Vysočiny, sedlácky ramenatý kněz Josef Toufar a subtilní básník Jan Zahradníček, se pravděpodobně nikdy nesetkali, přesto byli si blízcí duchovně. Oba patřili do stejné generace narozené v prvních letech 20. století a pocházeli z meditativní krajiny Vysočiny. Vyrůstali v hostinci s přilehlým hospodářstvím a na své životní cestě čelili mnoha krizím. Sdíleli několik přátel a duchovních autorit, jako byli prof. Dominik Pecka a Silvestr Braito. Oba prokázali svůj charakter během nacistické okupace a později se stali terčem pronásledování ze strany komunistických aparátčíků – Zahradníček brzy po válce, Toufar v únoru 1948. Oba měli smysl pro humor a žili Kristovo evangelium naplno; Toufar jej hlásal službou bližním, zatímco Zahradníček skrze poezii. I když se pravděpodobně nikdy nesetkali, stali se duchovními příbuznými, kteří dokázali vzdorovat zlu, nenávisti a lžím. Jejich odolnost pramenila z pevné vůle, ryzosti a především křesťanské naděje, spoléhající na sílu „světla, které tma nepřemůže.“

Čáry, rady, zaříkání, zkazky, mordy, báchory z kostrbatých kopců. Sebral Miloš Doležal. "Cíp krajiny mezi Humpolcem, Ledčí nad Sázavou a Havlíčkovým Brodem stále má, i přes elektrifikaci, meliorace a poměšťování, své temné, drsné polohy a odstíny, zapomenutá místa, neprůchodné strže. Už Zdeněk Matěj Kuděj si všiml, že toto území je křívé, kostrbaté, a Jan Zrzavý jako zralý muž si poznamenal, že se v jeho lesích vždy bál..." (autor v Předmluvě). Režná bába získala ocenění Nejkrásnější česká kniha roku 2007 v kategorii krásné literatury v soutěži pořádané Ministerstvem kultury a Památníkem národního písemnictví.

Útržky ze života katolického kněze mons. Antonína Bradny (nar. 1922), vězně komunistických žalářů (1952-1964) a duchovního v podřipském kraji, zachycují jeho nezapomenutelné vzpomínky. Jako strhující vypravěč a svědek Kristův prokázal svou víru v těžkých chvílích dvou totalit. Jeho osobnost oslovuje nejen věřící, ale i široké spektrum čtenářů. Vzpomíná na dětství v Čakovicích, cestu ke kněžství, válečná léta a léta strávená za mřížemi, stejně jako na svou práci na pražském arcibiskupství. Oživuje vzpomínky na Boží znamení, zázračná uzdravení a pastorační činnost v kraji pod horou Říp. Bradna vyniká smyslem pro humor a laskavým vtipem, který dokáže odlehčit i neúnosné situace. Během svého poutnického života se setkal s mnoha osobnostmi české kultury a církve, o nichž přináší pozoruhodné svědectví, včetně básníků a duchovních. Kniha je doplněna unikátní fotodokumentací, výborem z jeho dopisů z vězení a vzpomínkami přátel, což ji činí cenným dokumentem doby.

Třetí pokračování rozhovorů-setkání s osobnostmi české společnosti, které přes totalitní nástrahy 20. století a životní zkoušky nepřestaly hledat smysl stvoření. Několik středoevropských osudů nahlédnutých v podobě jedinečné, neopakovatelné životní cesty, vinoucí se navzdory samotkám věznic, koncentračním táborům, bitevním polím, totálnímu nasazení, exilu... Autor rozmlouval s těmito osobnostmi: gen. mjr. Rudolfem Pernickým, Bohumilem Černíkem, P. Josefem Cukrem, gen. mjr. Tomášem Sedláčkem, Jiřím Šindlerem, plk. Karlem Bednaříkem, PhDr. Karlem Krausem, plk. Otakarem Černým, P. Petrem Ovečkou, gen. mjr. Janem Babincem a plk. Dalimilem Matusem

Vysočina je krabatý, kostrbatý kraj sevřený tísní, vtěsnaný mezi Čechy a Moravu. V těchto melancholických končinách se často setkáváme s jedinci, pro něž se návrat do rodiště či opuštění civilizace stalo jediným možným způsobem existence. Uzavření se do vlastního světa, hledání vnitřní samoty a spirituálních zdrojů je pro drsnou Vysočinu příznačné. Inspirativní tradici, ze které je možno čerpat a učit se, stanovili outsideři, kteří se postupně stali zásadními postavami našich kulturních dějin: Josef Florian, Jakub Deml, Bohuslav Reynek či Ivan Martin Jirous. Pro tvůrce spojené s mlhavou pahorkatou krajinou je společné radikální oddělení od kulturních center a odpor proti dobovému režimu. V hlubinách záhadné krajiny tak najdeme ukryty zahloubané solitéry s tvůrčím duchem, básníky i malíře, hudebníky a architekty, jejichž tvorba, která v sobě nese zastřené motivy existenciální tísně, by neměla zůstat zapomenuta.​ Publikace vyšla u příležitosti stejnojmenné výstavy Vrchovina, krabatina, mrchovina probíhající v Zóně umění 8smička ve dnech 08.06. – 29.09.19 a představuje zásadní postavy našich kulturních dějin, které jsou hluboce spojeny s prostředím drsné Vysočiny - mezi jinýmy například Josef Florian, Jakub Deml, Bohuslav Reynek či Ivan Martin Jirous.

V životě básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka patřilo přátelství s Janem Franzem mezi ty nejintenzivnější a nejniternější. Přestože byl Jan Franz, náročný literární kritik, překladatel a esejista, o osmnáct let mladší, vzniklo mezi nimi silné pouto, které přelomila až předčasná Franzova smrt (na válečné útrapy) v roce 1946. Oba spolu od počátku 30. let vedli korespondenční dialog, navzájem si hodnotili tvorbu a podporovali se v nelehkých chvílích. Navíc oba dva silně spojovalo jejich vysočinské venkovanství. Reynek žil v Petrkově u Havlíčkova Brodu, Franz (po studiích na pražské filozofické fakultě) často pobýval v rodném Jitkově u Havlíčkovy Borové. Kniha „Musíme všichni někam na poušť“ představí příběh jejich neobyčejného přátelství, zpřístupní vzájemnou korespondenci, včetně dosud neznámých fotografií a archivních dokumentů. Edičně knihu připravil spisovatel Miloš Doležal, který se dlouhodobě věnuje odkazu obou mužů a graficky upravil Luboš Drtina. Kniha je vydávána u příležitosti 50. výročí smrti Bohuslava Reynka, tedy k 28. září 2021.

Poetický deník o putování po Toskánsku, kraji takových mistrů renesanční fresky jako byli Fra Angelico a Giotto, v sobě propojuje básnický text a krajinou inspirovaný obraz.

Publicista Miloš Doležal zpovídá účastníky protinacistického a protikomunistického odboje, kteří se postavili Hitlerovi i komunistům. Kniha obsahuje rozhovory s brigádním generálem Antonínem Husníkem, muklem nacistických a komunistických kriminálů, a Karel Janáček, válečným odbojářem a regionálním historikem. MUDr. Milan Zapletal, který přežil Osvětim, a Antonín Štecher, příslušník SNB a mukl komunistických kriminálů, také sdílejí své příběhy. Josefině Napravilové se po válce podařilo pátrat po zavlečených dětech z Lidic a Ležáků. P. Jaroslav Olšava, kněz a voják PTP, přispěl k uměleckým realizacím v chrámech. Brigádní generál Zdeněk Škarvada, sestřelený válečný stíhač, a Jan Zmrhal, spolupracovník číhošťského kněze, také vyprávějí své osudy. Plukovník Jiří Louda, heraldik a válečný radiotelegrafista, a Ludmila Vondráčková-Plichtová, dcera popraveného odbojáře, přispívají svými zkušenostmi. P. Josef Valerián, svědek babických událostí, a Milada Všetičková, vdova po generálu, sdílejí bolestné vzpomínky. Josef Cichra, sedlák a válečný odbojář, a generálmajor Antonín Petrák, instruktorem parašutistů, také prožili těžké časy. P. Jaroslav Karel, kněz a skaut, završuje tuto mozaiku lidských příběhů.

Výbor z řady rozhovorů-setkání s osobnostmi české kultury, církve a vědy, které přes totalitní nástrahy 20. století a životní zkoušky nepřestaly hledat smysl stvoření. Několik středoevropských osudů nahlédnutých v podobě jedinečné, neopakovatelné životní cesty, vinoucí se navzdory samotkám věznic, koncentračním táborům, totálnímu nasazení, exilu... Rozhovory, hovory a vyprávění vycházely v krácené podobě v Perspektivách (příloha Katolického týdeníku), studentském časopise Babylon, v Revolver revue, Souvislostech a časopise Týden.

Zlomky příběhů, zaříkání a říkadel z Podivicka a Kališťska

Jaký je pád do „kalné stoky“ dějin? Jak reaguje člověk v mezních situacích? Jaké následky nese spolupráce s okupantem či úpis ďáblu? Naše novodobá historie není dlážděna jen hrdinstvím, obětavostí a zásadovostí, ale také selháváním, zrádcovstvím a kolaborací. Miloš Doležal, který se dlouhodobě zabývá postavou mučedníka komunismu faráře Josefa Toufara, se tentokrát zaměřil na období protektorátu. Stopy po hlavních aktérech jeho knihy jsou i dnes znatelné a krvavé. Autor však nesoudí lidi ani dějiny, spíše pozorně rozplétá osudové okamžiky, snaží se porozumět vnitřním pohnutkám a nahlédnout do tragické partie, kterou s člověkem rozehrává Zlo. Tři dokupovídky nejsou historickou studií, ale živým a čtivým portrétem několika temných postav: Bohuslava Bušty alias „Zwirna“, krejčího z Vysočiny, který se stal agilním konfidentem gestapa v Táboře. Oskara „Kariho“ Felkla, předválečného československého četníka, posléze příslušníka gestapa na Kladně a jednoho ze strůjců vyvraždění a vypálení Lidic, a jeho manželky. A konečně parašutisty Karla Čurdy, člena paraskupiny OUT DISTANCE, vysazeného do protektorátu na jaře 1942, který zradil své kamarády a spolupracovníky a z kterého se stal spolupracovník gestapa Karl Jerhot.

V červnu 1945, po skončení války, se krajinou táhne podivné procesí skautů, kteří vedou velbloudici jménem Pepito. Když začne pršet, skauti se ukryjí v opuštěném vojenském náklaďáku, zatímco velbloudice se pase u kandelábru. Po dešti pokračují na dlouhé cestě plné úsměvných epizod mezi Vysočinou a Prahou. Skupina skautů z Havlíčkova Brodu našla v lesích zatoulanou velbloudici a rozhodla se jí pomoci, čímž zahájila unikátní akci na záchranu exotického zvířete. Cesta trvala týden a vedla z Havlíčkova Brodu přes Golčův Jeníkov, Čáslav, Kutnou Horu, Kolín a Úvaly až do pražské Zoo. Mezi skauty, kteří se záchrany účastnili, byli pozdější významné osobnosti jako literární historik Jaroslav Med a filmový režisér Miloš Forman. Kniha je beletristickým zpracováním tohoto příběhu. Autor Miloš Doležal, po archivním výzkumu a setkání s pamětníky, napsal text složený z krátkých kapitol, které reflektují putování skautů a velbloudice, český venkov, bizarní a dramatické situace, a poválečnou atmosféru. Součástí knihy jsou unikátní archivní fotografie a ilustrace současného výtvarníka Jakuba Grece.

Maso se stává slovem je strhující básnická sbírka, v níž významný publicista, prozaik a především bytostný básník Miloš Doležal, ostrým až surovým básnickým jazykem, zbaveným všech příkras, žaluje snad ještě brutálněji než všechna dosud publikovaná fakta o tragickém osudu pátera Josefa Toufara umučeného Státní bezpečností v roce 1950. Doležalovy básně-dokumenty jsou nevybíravým svědectvím, v němž drsná až na kost odřená slova bez metafor staví do kontrastu s životem, vírou a bolestí. Silnou básnickou výpověď umocňují skvostné barevné ilustrace Jakuba Grece.

Sbírka básní, jež svými metaforami čerpají z osudů lidí, rostlin i věcí.

Knížka O fejetonu, s fejetonem přináší různé pohledy na tento žánr. Zaznamenává jak jeho dějinný vývoj, tak současnou podobu v tištěných médiích, v rozhlase i na internetu. Nejde jen o popis fejetonu jako druhu, většina tvůrců se svěřuje i s tím, co pro ně osobně ""podčárník"" znamená, proč a jak ho píší. Editoři Barbora Osvaldová a Radim Kopáč požádali o zamyšlení na čtyřicet autorů a autorek, zhruba polovina do sborníku přispěla. Jsou mezi nimi literární kritici, publicisté, spisovatelé, vědci i historici. Každý z nich pojal svůj text osobitě a originálně. Publikace tak může sloužit jako učebnice pro všechny, kteří chtějí nebo musejí tento žánr psát. Navíc jména autorů zaručují i potěšení z četby.

„Koncem roku 2008 mě zaujala myšlenka naplnit představu, podle níž by vyzvaný autor po dobu dvanácti měsíců napsal pokud možno každý den jednu větu – větu, která bude ukotvena v konkrétním čase a jejíž délka bude volbou pisatele, od samotného slova přes větu holou k rozvitému souvětí. Na začátku velké písmeno, na konci zpravidla tečka…“ Viktor Karlík, autor konceptu

Básník, rozhlasový redaktor a dokumentarista, narozený v sedmdesátem roce 20. století, se v útlé knížce vrací do svého dětství na Vysočině. Autor v cyklu miniatur, zápisků, tragikomických historek a drobných příběhů zaznamenává reálsocialismus v schizofrenických disproporcích, absurditě a banalitě. Normalizace učinila z figur figurky, starý svět dožívá kdesi na okraji, kariéristé se chopí příležitostí, výklad dějin je ve škole lživě překroucen a nad náměstím se vznáší hvězda, srp a kladivo. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Příběhy léčivého místa v nitru Vysočiny (s kázáním P. Josefa Toufara). Poutní místo Křižná studánka u Horní Paseky na Vysočině s kaplí Nejsvětější Trojice, je pramenem léčivé vody a prastarými lipami – skromné, nenápadné, prosté, skryté a tiché místo. Tento jedinečný lesní interiér přitahuje poutníky, toužící po občerstvení a posile. Toto místo je také spojeno s působením P. Josefa Toufara (1902 – 1950), součástí publikace je Toufarovo kázání, pronesené v r. 1946 právě u Křižné studánky, a dalších zajímavých osobností české kultury. Knížku doprovází na sedmdesát, převážně archivních fotografií.

Kniha vypráví jedinečný příběh, který se odehrál v komunistické minulosti, ale jeho vzkříšení a pokračování probíhá v současnosti. Dokumentární snímky českého fotografa Petra Neuberta a dalších, včetně Martina Anderleho, se setkávají s texty odkazujícími na místní historii a dramatický osud faráře Josefa Toufara. Ten byl v lednu 1950 unesen komunistickou Státní bezpečností, brutálně mučen a zavražděn. Fotografie a texty autenticky informují o událostech, kterých se široká veřejnost nemohla zúčastnit, jako je exhumace na ďáblickém hřbitově v listopadu 2014, antropologický výzkum ostatků, výroba kovové schrány pro mučedníka a budování hrobu v číhošťském kostele. Kniha také zachycuje radostnou třídenní slavnost v Číhošti v červenci 2015, kde byl P. Toufar slavnostně pohřben za účasti církevních a veřejných představitelů a mnohatisícového davu poutníků. Editorem je Miloš Doležal a knižní grafiku upravil Luboš Drtina. Obsahuje texty, promluvy, reflexe, úvahy, modlitby a básně autorů jako kardinál Dominik Duka, biskup Jan Vokál, historik P. Tomáš Petráček a další.

aneb dojmy, chutě, potulky a uslyšení (fejetony a jiné). Na záložce autor píše: Vyjdete-li na "městeček", na rynk malého českého města devadesátých let 20. století, můžete pozorovat malátný, zadrhávající se pohyb. Po nebi táhnou zástupy mraků (někdy i vojenských letadel), k věčnosti odkazuje klinkání kostelního zvonu a sem a tam se plouží postavy domácích i přespolních. Potkávají se zde duše dávných zemřelých a zkrachovalé lidské existence, bývalý politický vězeň s bývalým vězeňským bachařem, prezident republiky a starosta nesoucí lidské hnáty, trafikantův čoklík a fotbalisté v trenkách nebo starý kněz se svatým Jánem Nepomuckým. (...) Tyto obrázky, dojmy, chutě a uslyšení odkazují ke krajině postkomunistických Čech. (...)

Druhá sbírka Miloše Doležala přináší neobvyklou originální poezii zakotvenou v rodné vesnici a v lidských osudech jejích obyvatel. Ojedinělý lyrik prožívá duchovní spříznění s bližními jako své hluboce osobní téma.

Letošní rok je připomínkou významného kulturního výročí – 110 let od narození a 55 let od smrti Jana Zahradníčka, tvůrce expresivní, meditativní lyriky prostoupené křesťanskou spiritualitou. Básník, překladatel, publicista a esejista Jan Zahradníček patří mezi významné české básníky 20. století a je vrcholným představitelem české katolické poezie. V roce 1951 byl zatčen a v roce následujícím při vykonstruovaném procesu s katolickými spisovateli a intelektuály – B. Fučík, Z. Kalista, J. Knap, F. Křelina, L. Kuncíř aj. – odsouzen v Brně k 13 letům vězení. Jeho dílo odráží válečná a vězeňská traumata i tíživé osobní zážitky, jež se promítly do melancholie a smutku pro jeho básně charakteristické. Sbírku doplňuje doslov Miloše Doležala.

Sbírka Česká litanie svérázným způsobem připomíná vybrané aktéry zdejší kultury a novodobé historie. Literáti, výtvarníci či hudebníci se v ní potkávají s faráři, politiky a ornitologem, hrdinové s padouchy a oběti s fízly, tragické s komickým, každodenní s mimořádným, vysoké snízkým. Litanie ve světě této knihy nevylučuje ironii a sarkasmus a básně Miloše Doležala se tu stýkají s jeho dokumentární a badatelskou prací.

Výbor z poesie (1995–2022).Rozteklý inkoust podvodního netopýraplandavý hymen černého andělabodec panice nicotysmrtihrot –alfa omega bod.(srpen 2007, Pag)

Devět příběhů, které Miloš Doležal vypráví v knize Tady nikdo není, jen já, přibližuje devět osudů židovských obyvatel Střední Evropy ve 20. století. Promítají se do nich velké dějinné zvraty i každodenní čas – v první světové válce, ve vícejazyčném a multikulturním meziválečném Československu, za nacistické okupace, arizace majetků a deportací do vyhlazovacích táborů, v lepším případě s útěky do exilu, u některých se zázračným návratem po válce, po níž ovšem následovalo nové zestátnění majetku a komunistická totalita. Autor se zabývá především postavami, jež jsou často přehlížené nebo považované za vedlejší, a dějiny nahlíží i skrze místa zdánlivě nepodstatná. Vnímavé, hutné a čtivé líčení zakládá na badatelských rešerších a často objevném pátrání v archivech. Podstatnou součástí knihy v grafické úpravě Luboše Drtiny jsou obrazové strany s mnoha fotografiemi a reprodukcemi dalších dobových pramenů.

Významný český heraldik, tvůrce českého státního znaku a prezidentské vlajky, se ohlíží za devadesáti lety svého života plného nečekaných zvratů. Válečná anabáze s československými jednotkami severní Afrikou, Francií a Velkou Británií, vyřazení z armády v roce 1949, víc než roční věznění na Mírově, poté práce v olomoucké knihovně a systematická činnost v oboru heraldickém provázená desítkami knižních titulů v mnoha světových jazycích – to je jen heslovitý výčet několika klíčových etap Loudova života. Publikace vznikla na základě autobiografického vyprávění v rozhlasovém cyklu Osudy na stanici ČRo 3 – Vltava a je doprovázena výběrovou bibliografií a obrazovou přílohou.

Sborník více než sta povídek, básní, esejí, fejetonů, kreseb, grafik, fotografií a koláží vzniklý u příležitosti padesátých narozenin spisovatele, publicisty a dokumentaristy Miloše Doležala (nar. 1970). Tak, jako je pestrá tematická i žánrová šíře (od Vysočiny přes Ďáblice až k Baltu; od kázání přes vzpomínky až po vinše), je bohatá plejáda zastoupených autorů - čeští a polští básníci a spisovatelé, teologové a faráři, výtvarníci, historici, překladatelé, fotografové, architekti, pedagogové, vědci, lékaři, řeholníci, řeholnice i kostelník. Součástí jsou také úryvky z dopisů již nežijících přátel – prof. Karla Vrány, Josefa Topola, Věroslava Mertla, I. M. Jirouse. Miloš Doležal se s pravidelnou umanutostí při pobývání s přáteli, tedy hlavně ve chvílích, kdy setkání končí, a společnost se rozchází, dožaduje poslední „tečky“, „středníku“ či „dvojtečky“ a volá: „Ještě neodcházejte, tohle se už nikdy nebude opakovat!“ A dodává: „Dopijem a pudem.“

Sbírka Miloše Doležala (nar. 1970) nazvaná Čas dýmu zachycuje život rodiny na "přelomu časů", v rozmezí posledních tří let. Součástí sbírky, jako kameny kompozice, jsou vedle klasicky vystavěných básní i zápisy snů, vidin a monology ženy. Samostatný oddíl je věnován "zápasu s nemocí", prožívanému doma i v nemocnici. Kniha volně navazuje na autorovu předcházející tvorbu a současně ji tematicky i v básnické práci posouvá a rozšiřuje.

Publikace vydaná u příležitosti stejnojmenné výstavy konané v zóně pro umění 8smička od 15. 6. do 29. 9. 2024. Malíř Jan Zrzavý patří mezi národní klasiky, který výtvarným jazykem pomáhal pojmenovávat identitu české kultury. Autor často reprodukovaných jihočeských a vysočinských krajin, ilustrátor Erbenovy Kytice a Máchova Máje, scénograf Libuše a Čertovy stěny. A přeci tento malíř, jehož dílo bylo mnohokrát vystavováno, neprošel žádnou uměleckou školou, býval samotářem uprostřed davu obdivovatelů a nesl si v sobě od dětství osten jinakosti. Zápasil se svým tělem a homosexuální orientací ve značně konzervativním středoevropském prostředí, hledal východiska ze svého určení a nacházel je v umění a duchovních světech. Zrzavý jako moderní a progresivní autor, jehož dílo vyrůstá z hlubokého poznání starého umění, navazuje v 8smičce pomyslný dialog s motivicky či duchovně spřízněnými autory a autorkami. Témata spjatá s tělesností a krajinou (vnitřní i vnější), subjektivita a vědomé navazování na práce některých mistrů minulosti činí jeho tvorbu obzvlášť aktuální.

Fotograf Vojtěch Vlk ve své knize TranSpiRituals zkoumá rozmanitost rituálů světových náboženství, skládá pestrou mozaiku religiozity a při svém poutnictví se ptá, čím se různé konfese liší. Díky jeho fotografiím navštívíme nejposvátnější místa světa, pohlédneme do očí svatým mužům ve Váránasí, zakukleným kajícníkům při obřadech ve španělské Andalusii, staneme se svědky dobrovolného ukřižování věřících během pašijových her na Filipínách, spočineme ve ztišené meditaci s buddhistickými mnichy, rakouskými premonstráty či pražskými kapucíny… Vojtěch Vlk však nechce předvést divákům exotickou směs kuriozit ze vzdálených světů, nepředkládá cestopis či encyklopedii náboženství, nýbrž spíše inspiruje k hlubšímu pohledu na náš svět a náš vlastní život.

M.Doležal-B.Gross-V.Zajíc - Oblouk ve vypínací technice. V první části probírá kniha základy teorie elektrického oblouku. Druhá část jedná o teoriích vzniku zhášení oblouku v různých druzích přístrojů spínací techniky a uvádí typická řešení zhášedel. Určeno inženýrům a technikům ve výrobě, vývoji a výzkumu spínacích přístrojů. 1. vydání.