Andrej Borisovič Zubov Pořadí knih

Zubovova nejnovější kniha představuje osobitý pohled na ruské revoluce, únorovou a říjnovou, v roce 1917. Autor se zde formou přednášek zamýšlí nad příčinami politického a sociálního napětí v carském Rusku na počátku 20. století a nastoluje tezi, že revoluce nepropukla ze sociální bídy, ale byla spíše reakcí na pomalost a nedostatečnost politických změn. Velmi kriticky se přitom staví k vůdcům buržoazní opozice, kteří nedokázali vést zemi po rezignaci cara Mikuláše II. a svým politickým lavírováním a ustrašeností umožnili uchopit moc úzké vrstvě bolševických revolucionářů, jejichž myšlenky měly v ruské společností velmi omezenou odezvu. Bolševici, vedení Leninem, se neštítili jakékoli brutality a dokázali využít protiválečných nálad. Zcela nedemokratickým způsobem zničili existující parlamentní demokracii a namísto ní nastolili nekompromisní režim diktatury proletariátu, jenž ve svých důsledcích ovlivňuje ruskou společnost dodnes. Teprve úplným zbavením se říjnových iluzí může podle Zubova dojít ke zrození nové ruské demokratické a liberální společnosti.

Dvousvazková práce ruských autorů, vedená profesorem Andrejem Borisovičem Zubovem, nabízí unikátní syntetický výklad dějin Ruska 20. století. Autoři se zaměřují na to, proč se ruské dějiny po pádu carismu vydaly cestou k totalitnímu režimu, který, ač se prezentoval jako modernizační, vedl k devastaci ruské duše a civilizace. Jejich analýza je komplexní, přičemž klade důraz na dějiny společnosti spíše než na politické události. Zkoumají reakce ruské společnosti na sociálně inženýrské pokusy nevzdělaných sovětských vůdců, kteří si nevážili lidského života a usilovali o osobní moc. V kontextu utrpení národa se věnují také ruskému intelektuálnímu životu a pravoslavné církvi, kterou považují za jeden z pilířů přežití ruské existence, i když kolaborovala s totalitním režimem. První díl, pokrývající léta 1894-1939, se soustředí na konec carského Ruska, revoluce 1905 a 1917 a budování sovětského státu za Leninovy a Stalinovy diktatury. Tato historická práce rovněž propojuje dějiny ruské emigrace s dějinami sovětského impéria, čímž ukazuje konfrontaci dvou světů.

Dvousvazková práce ruských autorů pod vedením profesora Andreje Borisoviče Zubova nabízí syntetický výklad dějin Ruska 20. století. Autoři se zaměřují na to, jak ruské dějiny po pádu carismu vedly k vzniku totalitního režimu, který zničil ruskou duši a civilizaci. Jejich analýza je komplexní, přičemž kladou důraz na dějiny společnosti, která reagovala na sociální inženýrství nevzdělaných sovětských vůdců, jež si nevážili lidského života a usilovali o osobní moc. V kontextu utrpení ruského národa se zabývají také ruským intelektuálním životem a pravoslavnou církví, která, ačkoliv kolaborovala s totalitním režimem, byla jedním z pilířů ruské existence. Tato historická práce jako první propojuje dějiny ruské emigrace s dějinami sovětského impéria, čímž vytváří obraz konfrontace dvou světů. Druhý díl se věnuje období 1939-2007, zahrnujícímu druhou světovou válku, pozdní stalinismus, rozvoj Sovětského svazu jako světové velmoci, gorbačovskou perestrojku, rozpad SSSR a vznik nového Ruska.