Gustav Erhart Knihy

Kniha obsahuje studie o životě a díle významných výtvarných umělců, malířů a grafiků, kteří patří mezi čelné představitele důležitých stylotvorných proudů minulého století. Tyto formace často vycházejí z druhé poloviny 19. století, kdy dominovala secese, a částečně se zakotvily v surrealismu. Erhartovy studie se zaměřují na osobnosti méně známé v českém prostředí, jejichž význam je srovnatelný s pilíři moderního umění, jako byli Picasso či Dalí. Důraz je kladen na tradičně opomíjené umění kresby a grafiky (Beardsley, von Bayros, Vogeler) a na meziválečný styl art deco, který získává pozornost až v posledních letech (T. Lempická, R. Brooksová). Erhart se věnuje secesním výtvarníkům jako A. Kubin a G. Klimt, expresionistům E. Nolda a L. Sagalla, a abstraktním expresionistům M. Rothka a W. de Kooniga. Zmiňuje také méně známé evropské surrealisty, jako jsou Meret Oppenheimová a Leonora Fini, a protagonisty art deca a Bauhausu. Kromě toho kniha obsahuje interpretace a eseje o českém umění a jeho osobnostech, jako jsou Václav Boštík a Jiří Načeradský.

Přeludy pozdního podzimu jsou poslední sbírkou Gustava Erharta, básníka bytostného, jehož poezie je ze života. Vlastního i druhých. Těch vzdálenějších, ať v čase či místě, i těch nejbližších. Těch osobně poznaných i těch "jen" čtených. Není to ale poezie existenciální, je esenciální. Autor pracuje z rozmyslem a když se rozhodne jít se svou kůží na trh, musí si každý verš projít kocovinou, a ke čtenáři se dostane, až když si jím je básník dokonale jist. Verše osekané na minimum, na nejprostší funkční tvar. Aforismus zdárně kontaminovaný anekdotou. Verš volný i vázaný. Slova známá i neznámá, odtud i zdaleka. Jednou navýsost konkrétní, zasazená v jasné časoprostorové kulise, jako "matčin pokoj" nebo "jedna kamarádka" z dětských let, řečená Šmašlí. Jindy obecné, abstrahující, přesahující do roviny symbolu, archetypu, mýtu; stačí sesadit slova z názvů předcházejících Erhartových sbírek, jako "nenávratno", "ticho", "prázdno", ale i "purgatorium" nebo "podvojná znamení". Nejinak je tomu s názvem "pozdní podzim".

Povídka, jejímž principem je hledání zdvojení a zrcadlovosti. Hlavní hrdina pátrá po osudech dvou bratrů, kteří žijí vedle sebe, ale jejich životní příběhy je rozdělily právě tím, co je spojovalo.

Atypický text kritického realisty okouzleného roajalismem a dandismem. Předmluva Gustav Erhart.

Katalog výstavy je vybaven bohatým obrazovou dokumentací, nedlouhým textem zabývajícím se grafickou tvorbou významného sochaře a informací o autorovi včetně bibliografie.

Básník a esejista Gustav Erhart (1951) píše poezii od konce 60. let. Je pro něj charakteristická záliba v míšení archaismů s autorskými novotvary, proplétání češtiny s latinou, stejně jako důmyslná benevolence v rýmové a rytmické struktuře nebo práce s hudebností textů, kterou jim autor dodává častými aliteracemi a asonancemi. Zpěvností některých textů, byť zhuštěných do minima slov, Erhart oživuje a připomíná erbenovskou baladičnost, napojuje se na poetiku lidových mýtů a pověstí, aby se vzápětí dostal do metafyzických či hermetických výšin. Charakteristické jsou časté přímé i nepřímé odkazy na autory pro Erharta iniciační, ať už z řad prokletých básníků, dekadence či surrealismu.

Soubor studií se zaměřuje na méně známé literární a výtvarné osobnosti české i světové scény od konce 19. století až po současnost. V oblasti literatury zahrnuje práce Gustava Erharta, který reflektuje autory, jež jej v průběhu let zaujali. Mezi nimi najdeme P. Celana, L. Lugonese, J. Gracqa, P. Réageovou a další významné postavy. Výtvarná část se věnuje umělcům jako surrealistické malířky Leonora Carringtonová a Dorothea Tanningová, ale i českým autorům, které Erhart znal osobně a sledoval jejich práci v „počátečním stádiu“ (J. Načeradský, Z. Sion, R. Němec a další). Tento osobní kontakt mu umožnil hlubší porozumění genezi jejich děl, často mylně označovaných jako abstraktní, a také širším souvislostem. Nový výběr z Erhartovy esejistiky usiluje o poskytnutí ucelenějšího pohledu na mimořádné tvůrčí osobnosti, které si zaslouží větší uznání za svůj přínos uměleckému dědictví. Zároveň nabízí možnost poznat jeho esejistický styl, blízký impresionistické kritice, a jeho osobitou dikci, která se objevuje i v jeho básnické tvorbě.

Sbírka Podél Pyrifleghetónu je v rámci autorových předešlých sbírek dalším krokem k tvarové a významové vybroušenosti jeho poetiky, jež se stále více koncentruje, jakoby stáčí sama do sebe. Především se ale navrací k prvotnímu poznání skutečnosti, která je pouze průzorem k znepokojivému poznání — zaklínanému skrze úsporné, až mlčenlivé texty, v nichž se skeptický básníkův postoj zrcadlí v zauzleném, místy až dokonce neprodyšném výrazu. Básníkova poezie se nepochybně nechává inspirovat prvním slovem, „modrou“ romantickou školou a blakeovským mysticismem, ale čerpá i z antické, židovské či perské mytologie a středověké symboliky alchymistů. Jeho tvorba rovněž odráží tradici básnických nálad fin de siecle, aristokraticky vznešenou a artificiální dekadenci nebo poezii prokletých básníků. Gustav Erhart dokáže koncentrovat významové napětí svých osobitých šifer až na dřeň vyjádření, které se v jeho poezii stává úsporným, zato ale složitým obrazem smyslu, a právě proto si tento „čaroděj slova“ zaslouží mimořádnou pozornost.

Bibliofilie vydaná jako V. svazek edice Stínová knihovna, kterou řídí esejista Jakub Guziur. Básnická sbírka českého básníka a historika umění Gustava Erharta Proudy podzemních vod. Bibliofilské vydání Erhartovy sbírky výtvarně doprovází původní tříbarevný dřevořez Jindřicha Zeithammla. Bibliofilie je tištěna na ručně čerpaném papíru Losín®. Kniha vychází v nákladu padesáti číslovaných a signovaných výtisků, které typograficky upravil konceptuální umělec a typograf Jiří Šigut. Doslov napsal Jakub Guziur. Finalizaci, ručně šitou vazbu a ochranné přebaly realizovalo Knihařství Jiří Fogl a Pavlína Rambová, Žamberk.

Bibliofilské vydání Erhartovy sbírky výtvarně doprovodil kombinovanou technikou (lept s mezzotintou a suchá jehla) Miloslav Moucha. Grafiku vytiskl akademický malíř Dalibor Smutný v hlubotiskové dílně AVU v Praze. Bibliofilie je tištěna na ručně čerpaném papíru Losín®. Kniha vychází v nákladu padesáti číslovaných a signovaných výtisků, které typograficky upravil Jan Herynek. Doslov napsala Simona Martínková-Racková. Finalizaci a ručně šitou vazbu realizovalo Knihařství Jiří Fogl a Pavlína Rambová, Žamberk.

Básnická sbírka meditativní poezie. Vydáno ve spolupráci s nakladatelstvím ÉÓS. Pět kusů vyšlo na ručním papíře s originálními kresbami Zbyška Siona.

Z letmé četby záložky knižní novinky Gustava Erharta je zřejmé, jaká krev proudí v této temné poezii. Citaci Breiského, dandyho české dekadence, podpírají jména Leonory Carringtonové, Aubreyho Beardsleyho a Leopolda Lugonese, jejichž dílo dominují surreálné a symbolistní prvky. Černý obal knížky s rozostřenou fotografií Jana Horáčka dále potvrzuje dojem „pohřebního“ věnce chladných, pevných textů-zaříkání, které se napájejí z tradice poezie fin de siècle a dekadence. Jdou však i hlouběji k sebezničujícímu splínu autora Květů zla, unikajícího z pozemského pekla do umělých rájů z alkoholických a drogových přeludů. Motivická šíře Erhartovy poezie sahá od romantické školy a blakeovského mysticismus po středověkou symboliku alchymistů a antickou, židovskou či perskou mytologii. Vzniklá šifra je hermetická a nesnadná k porozumění, ale jasně sděluje: Smyslová skutečnost je faleš a mýlka, věčně se navracející úzkost a nenaplněnost. Pro pravdivé poznání věcí je třeba překročit meze času a prostoru a vstoupit na „vinici záhad“. Hlavní premisa Erhartových básní je, že „za věcmi pravda / nikdy v nich“. Tento svazek přináší dosud nejpozoruhodnější příspěvek edice Česká slova.

Kniha shrnuje básnickou tvorbu Gustava Erharta z let 1968–2014. V první části knihy (I) jsou zařazeny básně publikované v samostatných sbírkách, v druhé části (II) básně z rukopisů a texty publikované mimo samostatné sbírky. Řazení je chronologické.

Magické latinskoamerické texty poprvé přibližují českému čtenáři tohoto originálního autora. Ve výboru jsou zastoupeny povídky z proslulých Podivných sil (Las fuerzas extrñnas, 1906) či Osudných povídek (Cuentos fatales, 1926), ale i z novějších kompilací, doplňovaných průběžně odosud knižně nepublikované tituly (Las primeras letras de Leopoldo Lugones, 1963; Cuentos desconocidos, 1982 a Cuentos fantásticos, 1987). Autor čerpá inspiraci a témata z dávných legend (např. Zázrak svatého Wilfrieda), orientální mystiky (Královniny oči), mýtů (Původ potopy), náboženských zázraků (Bolestiplné drahokamy), magie (Motýl?), lidových pověr (Volská ropucha), parapsychologie a vědeckých experimentů (Metahudba, apod.) nebo spiritismu a šarlatánství. Náměty a oblasti svého zájmu libovolně mění a střídá, je mistrem v líčení tajemných nálad, světa magie, křesťanské mystiky. V povídkách často využívá nečekaných a efektních rozuzlení, zkratek, náznaků či hádanek bez řešení a těmito prostředky se snaží čtenáře dráždit a udržet v napětí. Jejich poslání spočívá v tom, že k životu nepatří jen dobro, ale i pocit nejistoty, strachu a že každý z nás nese v sobě svůj osud. Lugones v tomto výboru dokazuje svůj vytříbený styl i jazyk a právě za povídkovou tvorbu se mu od kritiky dostalo označení „argentinský Poe“.

Jeden muž, dvě ženy, dvě výstřední noci. Tak se dá shrnout hlavní synopse dílka, jehož původ sahá do Francie 30. let 19. století, tedy těsně před ono údobí, kdy z podhoubí romantismu začaly klíčit symboly dekadence. Tehdy se začíná odvíjet příběh mladé, krásné, bohaté a rouškou tajemna, dráždivého jako vzácný parfum, obestřené hraběnky Gamiani, jejímž údělem je být od přírody odlišná a o jejímž vkusu nejlépe vypovídá pestrost jejích avantýr, které se hemží bisexuálními hrátkami, nevinnými pannami, perverzními mnichy i dobře vybavenými osly. Toto zábavné divertimento vskutku nezapře mistra.

Obrazy – grafiky – objekty. Miloslav Moucha je světově uznávaný malíř, grafik a spisovatel. V této publikaci najdete jeho cestu od začátků v Litvínově přes emigraci do Paříže v roce 1968 a návrat do Čech po sametové revoluci až po nedávné lockdowny. Zároveň s tím mapuje cestu jeho tvorby, otázky, jimiž se jako umělec zabýval, a jeho inspirace: filozofii, geometrii a Bibli.