Vladimír Francev Pořadí knih

Škodovy závody v Plzni, které si v rámci rakousko-uherské monarchie rychle vydobyly postavení nejvýznamnějšího strojírenského podniku se širokým záběrem své produkce v roce 1890 založily své zbrojní oddělení , zaměřené hlavně na dělostřelectvo, zprvu námořní, ale brzy i pozemní. Uplatňovala se zde od samého počátku výroba ocelových hlavní, které se teprve začaly prosazovat namísto dosud používaných bronzových, jejich umístění na lafetě, umožňující zákluz pak zabezpečovalo stabilitu děl při střelbě. V tomto ohledu si plzeňská Škodovka zajistila postavení uznávaného výrobce děl nejen v rámci Rakousko- Uherska, ale i v celosvětovém měřítku. Tato fotografická publikace popisuje těžká děla produkovaná od počátku výroby ve Škodovce až do konce 2. světové války.

Publikace pojednává o zapojení bývalého československého zbrojního průmyslu do válečné výroby nacistického Německa od března 1939 do května 1945. Československo, jako jeden z největších producentů zbraní na světě ve třicátých letech minulého století, bylo pro Německo významným posílením kapacit zbrojní výroby. Například československé tanky LT.vz.35 a LT.vz.38 tvořily významnou část výzbroje německých tankových jednotek při porážce Francie v roce 1940. Německo převzalo do své výzbroje nejmodernější československé dělostřelecké zbraně, již zmíněné tanky Lt.38, na jejichž podvozku se později vyráběla například samohybná děla. Němci nepohrdli ani našimi pěchotními zbraněmi, jak puškami a kulomety, tak i v omezeném množství samopaly pro jednotky SS. Publikace rovněž popisuje výrobu německých zbraní přesunutou do čs. zbrojovek. Vše je doplněno unikátními fotografiemi.

Československo bylo ve třicátých letech minulého století velmocí ve výrobě zbraní, což platilo i ve výrobě obrněných vozidel a tanků. Plně pokrývalo svou potřebu a současně vyváželo i do zemí, ze kterých dnes zbraně nakupuje. Renomovaný autor pan Vladimír Francev na fotografiích dokumentuje produkci Škodovky a Pragovky v tomto období.

Toto fotografické album, věnované československým dělostřeleckým zbraním a vojenským vozidlům, mohlo vzniknout pouze díky tomu, že Němci jako národ všeobecně propadli ve 20. a 30. letech 20. století touze zachytit obvykle své zážitky z cest a různé rodinné události na fotografiích. Tento jejich zápal pro amatérskou fotografii jim zůstal i v následujícím období, takže v první polovině 40. let, když jich milióny v rámci II. světové války navštívily různé cizí kraje, pochopitelně ne v roli turistů, ale vojáků, řada z nichž nesla ve své torbě také fotoaparát. Dnes, více jak 75 let po skončení této strašné války, se tak stále objevují další a další zapomenutá alba s tisícovkami dosud neznámých fotografií, z nichž se dá vytěžit mnoho dokumentárních záběrů. Stovka těch zajímavých, zachycujících československou vojenskou techniku a rukách německé či některé další armády agresorů, představuje výběr z jednoho ne moc známého historického pohledu.

Vladimír Francev je významný odborník na techniku čs. armády, který spolupracuje jako odborný lektor i při tvorbě televizních pořadů a dokumentů. V publikaci Motorizace československé armády 1918-1939 se zaměřil na motorizovanou techniku naši armády v letech 1918 až 1939. Na většinou ještě nepublikovaných snímcích osobních a nákladních vojenských vozidel, pásových traktorů, obrněných vozů, tanků a speciálních vozidel popisuje motorizaci naši armády od jejího vzniku až po tragický rok 1939.

Druhá část tohoto rozsáhlého díla je věnována vývoji dělostřelectva v období let 1919 až 1945, které sloužilo jak na obranu pevností, tak i těch, které byly určeny k jejich dobývání. Společně s pevnostním a obléhacím dělostřelectvem se proto kniha věnuje i železničním dělům, která v tomto období prožívala své poslední široké nasazení na frontách druhé světové války, včetně německých gigantických zbraní, jako bylo dělo Dora ráže 80 cm a samohybných moždířů. Kromě klasického dělostřelectva je zde rovněž zachycen vývoj řady unikátních konstrukcí, které se na bojišti objevily. V závěru tohoto svazku jsou uvedeny ještě před nedávnem utajované zbraňové systémy, zejména švýcarské a švédské.

Publikace mapující historii Vojenského technického muzea Lešany, expozice Vojenského historického ústavu Praha na příkladu výběru zajímavých sbírkových předmětů z jeho fondů. Autor se účastnil vytváření tohoto muzea a na základě svých vzpomínek a bádání v archivech si vzal za úkol představit čtenářům jeho více jak dvacetiletou historii i současnou prezentaci sbírek. Úvodní kapitola pojednává o vojenské minulosti lešanského kasárenského komplexu od doby 2. světové války do roku 1994, kdy odtud vojáci a vystřídali je muzejníci, postupně budující expozici dělostřelecké, automobilní a těžké bojové techniky. Ve druhé kapitole je načrtnuta všeobecná historie vojenského muzejnictví v Československu a České republice již od vzniku samostatného státu do současnosti. Hlavní část knížky tvoří padesát příběhů exponátů, vyprávějících o jejich technické,bojové i muzejní minulosti, přičemž tyto zahrnují prakticky o polovinu více konkrétních sbírkových předmětů. První část s úvodem je věnována fondu dělostřeleckého materiálu a optiky, přičemž vypráví o třiceti dělech a šesti raketových zbraních, druhá pojednává o deseti automobilech a 29 obrněných vozidlech z fondu těžké bojové a automobilní techniky.

Publikace obsahuje přehled identifikačních čísel všech tanků, které obdržela 1. Čs. samostatná brigáda v SSSR. S některými se vrátila do Československa, kde později dostaly nová evidenční čísla poválečné Československé armády. Formát A4, měkká vazba, 112 stránek v anglickém a českém jazyce obsahuje více než 140 dobových fotografií a 41 barevný bokorysů.

Fascinující příběh technického díla Československého průmyslu by bylo škoda nechat zasutý v zažloutlých listech archivních dokumentů. Řada pragováckých obrněnců zůstala zachována v muzejních sbírkách po celém světě, přičemž ty z nich, které byly znovu uvedeny do provozuschopného stavu, stále udivují svými výkony. Chválihodná činnost současných českých muzejníků i amaterských nadšenců přinesla své plody a dnes je možno vidět dosti kompletní řadu tančíků a lehkých tanků Praga v jejich domovině. Následující text má přispět k tomu, aby se zájemci z řad široké veřejnosti mohli seznámit s příběhem těchto technických zajímavostí, které mohou vidět v muzeích a na předváděcích akcích.

Zkušený autor, vojenský historik Vladimír Francev, se ve své nejnovější knize věnuje velmi atraktivnímu tématu - údernému jádru sovětské armády, které svým výrazným nárůstem nemělo po většinu 20. století obdobu nikde na světě. Skvěle přitom využívá svého dlouholetého sledování tohoto tématu s využitím desítek knih a stovek časopisů. Informace, které v této knize předkládá, jsou tak nejen vysoce zajímavé a cenné, ale také nezkreslené. Podává čtenáři ucelený pohled jak z technické, tak operační stránky a to za celé období od 30. do 90. let 20. století. Je o to cennější, že české překlady původní odborné literatury o sovětských tancích a dalších obrněncích téměř neexistují a publikace českých autorů na toto téma jsou nečetné a zaměřují se jen na základní typy. A situace rozhodně nebude lepší, protože putinovské Rusko v poslední době přístup k informacím tohoto druhu opět omezuje, o obnoveném zkreslování faktů nemluvě. Kniha, kterou držíte v ruce, je tak zcela nepostradatelnou pro každého zájemce o historii vojenské techniky. Doplňují ji tabulky, mapky a bohatý fotografický doprovod.