Když se před několika lety objevily informace o minulosti zakladatele IKEA, Ingvara Kamprada, a jeho vazbách na švédské fašisty, veřejně požádal o prominutí a vyjádřil to v dopise zaměstnancům a rozhovorech. Historická reportáž Elisabeth Åsbrink vyvolala skandál ještě před zveřejněním. „Všichni milují mýty o své historii. Nejvíce nás zasáhne, když někdo odhalí zapomenuté příběhy spojené s holokaustem a antisemitismem,“ poznamenal Wojciech Orliński. Kniha obsahuje 524 dopisů, které židovští rodiče posílají svému synovi z Vídně do Švédska, kam byl poslán na záchranu – jediný z rodiny přežil, ale i v této zemi se potýkal s antisemitismem. Autorka se snaží vyrovnat s mýtem o Švédsku třicátých let jako zemi rovnosti a solidarity, přičemž ukazuje, že pro mnoho „rasově cizích“ uprchlíků byla tato země vnímána jako ohrožení společenského blahobytu. Švédský antisemitismus té doby není tajemstvím, ale autorka odhaluje, jak se projevoval necitlivými a krutými činy. Zároveň upozorňuje na to, jak byla ve švédské společnosti potlačena zodpovědnost za holokaust. Kniha je také aktuální, neboť „poukazování na ostudnou minulost nás činí citlivějšími k dramatům, která se odehrávají před našima očima – drama uprchlíků v současném světě“. Rasismus nezmizel, pouze změnil jazyk.
