Peter Pomerancev Knihy

Žijeme ve zrychlené době plné nejrůznějších vlivů. Cílené reklamy, hackeři, internetoví boti, ISIS, Putin, trollové, Trump - ti všichni se snaží otřást naším vnímáním reality. V této surreálné atmosféře, jejímž cílem je nás dezorientovat a podkopat náš smysl pro pravdu, jsme ztratili nejen víru v mír a demokracii, ale i představu o tom, co tato slova znamenají. Peter Pomerantsev nás zavede do předních linií dezinformační války, kde se setkáváme s twitterovými revolucionáři, populisty, identitáři, džihádisty, hlídači pravdy a mnoha dalšími. Čtyřicet let poté, co byli jeho rodiče jakožto disidenti pronásledováni KGB, Pomerantsev dokládá, že se Moskva opět stala propagandistickou velmocí. Jeho výzkum ho proto zavedl zpět do Ruska - ale odpovědi, kterých se dopídil, nebyly takové, jaké očekával. Kniha Tohle není propaganda je zčásti reportáž, zčásti intelektuální dobrodružství- zkoumá, jaká je role politiky i nás samých v době, kdy je pravda často obracena vzhůru nohama.

Peter Pomerantsev strávil počátkem jednadvacátého století několik let v Rusku. Jeho britsko-ruský původ mu otevřel dveře do tamní komerční televize. Tam získal přístup do soukromí Rusů z nejrůznějších prostředí a koutů země – od sibiřského gangstera-filmaře přes topmodelku v zajetí kultu až po uvězněné podnikatele. Na všech těchto lidech ukazuje současnou ruskou mentalitu a její proměny. Pomerantsev byl fascinován zemí, která přišla o vládnoucí ideologii a nyní ji soustavně nahrazuje něčím jiným stejně rychle, jako mrakodrapy mění panorama moskvy. Měl možnost zblízka sledovat, jak se v ruských médiích vyrábějí informace, jež vytvářejí úplnou alternativní realitu. V knize Nic není pravda a všechno je možné ukazuje současné Rusko s pochopením a zároveň se strachem, jaký vzbuzuje zcela nová civilizační mutace.

From a leading expert on disinformation comes the true story of WWII propagandist Sefton Delmer and its relevance today. In 1941, as Hitler's regime dominated Europe, Britain struggled against a formidable Nazi propaganda machine that celebrated victories and vilified opponents. Amidst this, a dissenting voice emerged from within Germany: Der Chef, a German radio broadcaster who cleverly challenged Nazi ideology and hinted at internal dissent. His broadcasts reached both soldiers and civilians, but unbeknownst to them, Der Chef was a fictional creation of British propagandist Sefton Delmer, who orchestrated a vast counter-propaganda campaign as a strategic weapon in the war. As Peter Pomerantsev reveals Delmer's story, he finds himself involved in a contemporary propaganda effort responding to Putin's invasion of Ukraine. This narrative intertwines Delmer's historical impact with Pomerantsev's modern-day mission, exploring their shared goal of captivating and mobilizing audiences while navigating the complexities of information warfare. The book serves as a compelling examination of how lessons from the past can inform our battle against disinformation in today's world.

Summer 1941, Hitler and his allies rule Europe from the Atlantic to the Black Sea. But inside Germany, there is a notable voice of dissent, Der Chef, whose radio broadcasts skilfully question Nazi doctrine. What listeners don't know is that Der Chef is a fiction, a character created by the British propagandist Sefton Delmer. As Peter Pomerantsev uncovers Delmer's fascinating lost story, he is called into a wartime propaganda effort of his own: the global response to Putin's invasion of Ukraine.[Bokinfo].

Bandyta z duszą artysty, zawodowe podrywaczki, opasane dynamitem czarne wdowy, Nocne Wilki obrońcy świętej Rusi na motorach, oligarchowie rewolucjoniści, modelki o skłonnościach samobójczych, niedoszły reżyser, który z wyżyn Kremla pociąga za sznurki w politycznym teatrze lalek: witajcie w surrealistycznym sercu Rosji w XXI wieku, w jądrze dziwności. W kraju, który obejmuje dziewięć stref czasowych i zajmuje jedną szóstą powierzchni lądów, gdzie odcięte od świata wioski, w których ludzie wciąż czerpią wodę z drewnianych studni, współistnieją z mieniącymi się błękitnym szkłem i stalą wieżowcami nowej Moskwy, jedyną spajającą siłę stanowi telewizja. To ona jest najważniejszym narzędziem nowego typu autorytaryzmu, dużo subtelniejszego niż jego dwudziestowieczne odmiany. Bo w nowej Rosji nawet dyktatura to reality show