Antonín Charouzek Pořadí knih

Anna Líbalová a Josef Klouček jsou hrdiny dvoudílného rodinného příběhu z města a venkova v širokém časovém záběru. Anna, přezdívaná Líbalka, pochází z chudého prostředí a vlastním fortelem a nezměrnou pílí se domůže slušného postavení jako majitelka renomovaného textilního obchodu. Prožívá přitom řadu existenčních komplikací a zvratů nejen v důsledku dobových politických změn, ale díky své houževnatosti a lásce svých nejbližších vždy nachází cestu ke spokojenosti. Josef Klouček pochází z rodiny jejího manžela. Je obdařen pohledným zjevem a mužným kouzlem, jímž si získává přízeň žen a to již od školních lavic. Díky těmto přednostem prožívá příjemný a téměř bezkonfliktní život až do okamžiku, kdy se u něj přihlásí jeho nemanželská dcera Jana, následek dávné milostné avantýry s jeho středoškolskou kantorkou. A ta mu svěří do péče svého syna Honzu, jenž hodlá studovat školu ve velkoměstě a bydlet tam u svého dědy. Děda s vnukem hledají k sobě cestu a řeší generační problémy, aby se nakonec stali přáteli, kteří si pomáhají ve všech trablech studijních i životních. Oba dva příběhy, založené v realitě, jsou protkány řadou řízně humorných situací, postřehů a výroků ze života.

Poslední díl autobiografických vzpomínek, tentokrát z 60. až 90. let 20. století přináší další autorovy často absurdní a hořkosměšné životní zážitky.

Pokračování autobiografických vzpomínek na život v komunistickém režimu přináší autorovy humorné a často absurdní zážitky z vojenské služby. Vzpomínky prezentované v duchu Švandrlíkových Černých baronů velmi podrobně mapují dva roky autorovy základní vojenské služby na konci 50. let 20. století. Svými příhodami dovoluje čtenáři nahlédnutí do zákulisí vojenského života za komunistického režimu se všemi absurditami, k nimž docházelo, ale také se všemi projevy mladistvé recese, na které se později v užším kroužku rádo vzpomíná. Knížka se svou nenáročností neliší od první části autorových vzpomínek.

Český žurnalista a scénárista vzpomíná na své dětství a mládí prožité ve 40. a 50. letech 20. století. Autor vypráví svým vnukům o klukovských zážitcích, které prožíval v době války a okupace i těsně po osvobození v r. 1945 v Lounech. Pokračuje léty dospívání v 50. letech, vypráví o tom, jak se mu podařilo opustit přidělené učiliště a dostat se zpět k rodině do Loun a další zážitky z učení automechanikem i z absolvování průmyslovky. Navzdory temné době vzpomíná s humorem a optimismem, tak jak je to v lidském životě přirozené.