Alěs Adamovič

Alexandr Michajlavič Adamovič (bělorusky: Алесь Міхайлавіч Адамовіч) (3.9.1927 — 26.1.1994) byl běloruský a ruský prozaik a literární vědec, nositel Státní ceny Běloruské SSR.

Narodil se v Sovětském Svazu v rodině lékaře. Jako 14 – 16 letý chlapec prožil 2. světovou válku mezi partyzány. Po válce v roce 1950 ukončil studia filologie na univerzitě v Minsku. Poté nastoupil vědeckou dráhu. Byl vědeckým pracovníkem např. v literárním ústavu Běloruské Akademie věd, docentem na univerzitě v Moskvě, členem korespodentem Běloruské Akkademie věd. Rovněž byl činný i v oblasti filmu. Psal scénáře a v letech 1962 – 64 absolvoval vysokoškolské kurzy pro scenáristy v Moskvě. Od roku 1986 byl členem předsednictva Svazu spisovatelů SSSR. V roce 1987 se přestěhoval z Minska do Moskvy, kde se stal ředitelem Všesvazového výzkumného ústavu pro filmové umění. Byl horlivým stoupencem „glasnosti“ a perestrojky.

Dílo Alexandra M. Adamoviče:

Literární a filmová tvorba byla ovlivněna šokojícími zážitky za 2. světové války. S otevřeností líčí hromadné vraždění a utrpení jednotlivců od Němců nebo jejich sovětských přisluhovačů. • Partizany – dílo, které vzniklo spojením dvou románů. V těchto románech se dívá na válku očima dětí a matek. Vojna pod kryšami – 1960, (Válka pod střechami) Synovja idut v boj – 1963, (Synové odcházejí do boje) • Chatynskaja povesť – 1974, (č. Návrat do Chatyně – 1975). Za tuto novelu obdržel autor Státní cenu Běloruské SSR. Příběh vrcholící vypálením vesnice i s jejími živými obyvateli, byl upraven na scénář k filmu Idi i smotri, (Jdi a dívej se). • Karateli – 1980, (č. Katani – 1982), líčí zmasakrování 200 lidí v souvislosti s Hitlerovou chorobnou tyranománií. • Poslednjaja pastoraľ - 1987, (č. Poslední pastrále), znázorňuje hrozící zánik lidstva na osudu dvou mužů, kteří katastrofu přežili a jednoho kosmonauta.

K dokumentární novinářské próze Adamoviče patří i texty, které psal a komentoval s jinými autory: • Ja iz ognennoj derevni – 1977, (č. Moje ves lehla popelem – 1981) • Blokadnaja kniga – 1977 – 81, (č. Kniha o blokádě – 1981)

Adamovič dokumentoval vraždění nacistů, aby tak protestoval proti válce bez schopnosti odpouštět.