Jiří Friedl Knihy

Životní příběh severomoravského rodáka Karela Lukase, vojáka a vlastence, odhaluje fascinující kapitoly naší moderní historie. Lukas, účastník prvního i druhého odboje, prožil neobyčejné události a setkal se s významnými osobnostmi. Jako legionář a člen československé zahraniční armády v letech 1939–1945 se aktivně podílel na obraně Československa. V třicátých letech pomáhal budovat československé vojsko ve Francii a Velké Británii a jako pozorovatel u britských vojsk se zúčastnil bitvy u El Alameinu a bojů v Itálii. Jeho životní cesta nabízí jedinečný pohled na neznámé kapitoly našich dějin a ukazuje nezištnost, s jakou naši předkové bojovali za svobodu a demokracii. Karel Lukas věnoval své znalosti a schopnosti službě Československa, v jehož budoucnost věřil. Jako milovník umění s kontakty v anglické aristokracii se v roce 1947 vrátil domů po několikaletém působení v USA a Kanadě, netušíc, jaký smutný osud ho čeká. Po únoru 1948 se stal pro komunisty nepohodlným člověkem, a jeho tragická smrt v roce 1949 by měla být výstražným mementem dokládajícím zrůdnost komunistického režimu.

Kniha popisuje dramatické životní osudy generála in memoriam Karla Lukase, účastníka 1. a 2. československého zahraničního odboje. Lukas zahájil svoji vojenskou kariéru v československých legiích ve Francii, v předmnichovské armádě působil jako pobočník náčelníka Hlavního štábu generála Krejčího a podílel se na výstavbě pohraničního opevnění, v březnu 1939 prožil boje na Podkarpatské Rusi, za 2. světové války se zúčastnil bitev v severní Africe. Jeho život ukončili příslušníci komunistické tajné policie, kteří ve snaze zmocnit se jeho značného majetku ho při výslechu zbili tak, že brzy nato zemřel. Viníci tohoto otřesného činu nebyli nikdy potrestáni.

Publikace seznamuje čtenáře s klikatými cestami vztahů mezi Československem a Polskem těsně po druhé světové válce. Jiří Friedl na základě studia domácích i zahraničních pramenů představuje vývoj vztahů mezi Československem a Polskem v letech 1945-1949. Faktorem, který vzájemné vztahy mezi oběma státy nejvíce ovlivňoval, byly územní spory, z pohledu polské vlády zůstávala nevyřešena rovněž otázka Těšínska. Těchto sporů přitom využíval Sovětský svaz k upevnění své pozice ve střední Evropě, stejně jako komunisté v obou znesvářených zemích. Zdeněk Jirásek pak ve své kapitole čtenáře zasvěcuje do kontaktů mezi polským a československým exilem po druhé světové válce.

Druhá světová válka způsobila nejen obrovské materiální a lidské ztráty, ale vedla také k rozsáhlým migracím obyvatelstva. Repatriace polských občanů tehdy představovala významný mezinárodní problém. Stovky tisíc se jich přitom vracely přes Československo, které se díky své poloze ve středu Evropy stalo důležitou tranzitní zemí. Ve stejnou dobu, kdy do vlasti směřovaly statisíce polských repatriantů, utíkali z Polska přes Československo na Západ lidé nespokojení s politickou či hospodářskou situací a rovněž lidé snažící se uniknout komunistické nebo národnostní perzekuci. Zvlášť významný byl počet židovských uprchlíků, kteří nejčastěji mířili do Palestiny. Kniha na základě studia širokého spektra domácích i zahraničních pramenů a literatury ukazuje, jak se Československo s těmito migracemi vyrovnávalo.

Autoři soustředí svoji pozornost k historickým a symbolickým „uzlovým bodům“, které jsou důležité jak pro vývoj polské společnosti, tak pro pozdější polskou historickou paměť. Text tak postihuje základní problémy a souvislosti historického vývoje jednotlivých období. Zvláštní pozornost je věnována úloze Polska v regionu a ve světě, regionální různorodosti, proměnám kolektivních identit a historické paměti, historickým formám státnosti, kulturnímu transferu a společenským strukturám.

Pokud se po roce 1989 u nás hovořilo o menšinách v českých zemích těsně po druhé světové válce, tak se zájem dosud soustřeďoval na otázky spojené s vysídlením sudetských Němců. Může to vyvolávat dojem, že stát řešil v období tzv. třetí republiky pouze existenci tohoto minoritního společenství na svém území. Autor ve své knize poukazuje na to, že v českých zemích – konkrétně na Těšínsku – žili (a dodnes žijí) příslušníci polského etnika, kteří sice na jednu stranu byli podobně jako sudetští Němci obviňováni z neloajality k předválečné ČSR, ovšem zbavit se jich stejným způsobem jako německy mluvících obyvatel nebylo z řady důvodů možné. V této práci čtenář nalezne nejen podrobné vysvětlení příčin, proč Poláci nakonec v Československu zůstali, ale také rozbor všech důležitých událostí, které spoluutvářely vztahy mezi Čechy a Poláky na Těšínsku během prvních let po druhé světové válce. Výklad zohledňuje také vliv poměru mezi oběma skupinami obyvatel na vnitropolitickou situaci a soupeření stran Národní fronty. Otázka těšínských Poláků se totiž výrazně promítala do politického boje zejména mezi komunisty a národními socialisty.

Volby jsou klíčovým znakem demokracie, umožňující občanům vybrat si své zástupce a podílet se na rozvoji svých obcí a regionů. Druhá světová válka přinesla zásadní politické otřesy v Evropě, ovlivňující nejen materiální, ale i duchovní aspekty života. I když byla témata prvních poválečných voleb již zpracována, stále zůstávají v pozadí událostí z února 1948. Parlamentní volby v Československu v květnu 1946 měly klíčový vliv na utváření třetí republiky a jsou považovány za poslední svobodné volby před více než čtyřicet let trvajícím komunistickým režimem. Někdy jsou interpretovány jako selhání české společnosti, která podporou komunistů zvolila svůj osud. Je však důležité zdůraznit, že šedesát procent populace komunisty nevolilo. Diskutuje se o tom, do jaké míry šlo skutečně o svobodné volby. Historie není černobílá a porozumět dobovým souvislostem a myšlenkovému světu je náročné. Publikace nabízí nové výzkumy a pohledy, které zasazují první československé poválečné volby do širšího historického kontextu.

Podnázev: Polská Svatokřížská brigáda Národních ozbrojených sil na českém území v roce 1945. Kniha podrobně popisuje průchod Polské Svatokřížské brigády českými zeměmi a kontakty s Čechy, pokládající Poláky často za vlasovce. Ostře antisovětský postoj jednotky byl pro Čechy vesměs nepochopitelný a spolu s dalšími rozdílnými politickými názory a způsobem chování Poláků přispíval k rostoucí nevraživosti civilistů a poválečných československých úřadů. Autor se snaží objasnit několik bílých míst a mýtů z dějin česko-polských vztahů. Studie popisuje příčiny, které donutily velení Svatokřížské brigády ustoupit z Polska a za souhlasu Němců se přesunout na západ k Američanům. Na stránkách VHÚ se k tomu píše: "Knížka je doplněna fotografickou přílohou ilustrující pobyt Svatokřížské brigády zejména v západních Čechách. Připojeny jsou rovněž edice některých dokumentů: zajímavé vzpomínky učitele z Brandýsa nad Labem o pobytu brigády v tomto městě v březnu 1945 a hlášení československého styčného důstojníka přiděleného k brigádě po válce.