Jakub Marx Knihy

Henryho Millera známe především jako autora autobiografických románů, avšak nemalou část jeho díla lze označit za esejistickou. Tak tomu je i u Času zabijáků (Studie o Rimbaudovi), dvojité „eseje“, kterou napsal v polovině čtyřicátých let poté, co jej uchvátilo dílo Arthura Rimbauda. Ačkoli má však kniha v podtitulu slovo „studie“, nejde o literární kritiku v pravém slova smyslu, jakou Miller nikdy ani nepsal, ale spíše o srovnání sebe samého s francouzským básníkem. Miller se v knize sice pokouší o osobitý výklad Rimbaudovy poezie, avšak ten rozhodně není jeho hlavním cílem. Rimbaud mu primárně slouží jen jako prostředek k dalšímu sebehledání, jako zvětšovací sklo při odhalování vlastní identity. Čas zabijáků můžeme vnímat coby oslavnou píseň na Rimbauda, na mládí a nevinnost, jako konfrontaci jednoho umělce s druhým, jako temnou vizi budoucnosti i jako kritiku umění dvacátého století.

Když protagonistka Isla najde u prarodičů na půdě starý výstřižek z novin a duhově zbarvený šátek, vyvolá to v ní řadu otázek. Jedním ze dvou mužů v německé uniformě, kteří jsou na fotografii doprovázející novinový článek, je totiž její dědeček. Byl snad nacista? A komu vlastně patřil ten šátek, co září všemi barvami duhy? Děda vzhledem ke své nemoci odpovědi poskytnout nemůže, a tak se Isla vydává hledat pravdu do jeho rodného Polska.Za pomoci starých deníků, dopisů a vzpomínek pamětníků pak rozkrývá srdceryvný příběh mladých milenců, kteří se musí rozdělit, aby ochránili své nejbližší, a které dějinné okolnosti staví před složitá morální dilemata. Podlehnou slabosti a zradí vlastní národ, anebo v sobě naleznou sílu, aby pomohli rozložit nepřítele zevnitř? Islino pátrání vede k nečekaným a šokujícím zjištěním.Kniha Ve stínu duhy, napsaná v žánru historické fikce, se věnuje nepříliš známému a dosud opomíjenému tématu spjatému s druhou světovou válkou, kterým je vynucený vstup polských mužů do německé armády. Autorka se inspirovala skutečnými událostmi z vlastní rodinné historie.