Jitka Hanušová Pořadí knih

Když budoucnost přestane existovat, můžeme najít útěchu v minulosti? Spisovatelka potratí a ztratí schopnost mluvit a psát. Z nebeského výzkumného úřadu vyšlou svého zástupce. Ale něco se zvrtne. Objeví se kočka. A ne v Helsinkách v roce 2020, nýbrž na ostrově, daleko na severu v roce 1917. Tam začíná nový život v manželství mladé ženě Evě. Nakonec se ale kočka ke spisovatelce do Helsinek přece dostane. A místa, lidé a životy se propojí. V románu kombinujícím autofikci s magickým realismem odhaluje Katja Kettu ženský úděl nejen na finském pomezí-

Helsinská trilogie, zahrnující tituly 'Protisvětlo' a 'Červená kniha loučení', se zaměřuje na komplexní témata identity, paměti a mezilidských vztahů v kontextu moderního finského a českého prostředí. V 'Protisvětle' se čtenáři setkávají s protagonistkou, která se snaží vyrovnat s vlastní minulostí a hledá smysl ve své existenci. Příběh se odvíjí v atmosféře introspekce a zkoumá, jak osobní zkušenosti ovlivňují vnímání světa kolem nás. 'Červená kniha loučení' pokračuje v této tematice, přičemž se zaměřuje na proces rozloučení a transformace. Hlavní postavy čelí výzvám spojeným s odchodem blízkých a hledáním nových začátků. Autor(ka) se věnuje psychologickým aspektům ztráty a naděje, přičemž zachycuje nuance lidských emocí. Celá trilogie je protkána silnými ženskými postavami, které se snaží najít své místo ve světě, a reflektuje širší společenské otázky. Čtenáři mohou očekávat hluboké zamyšlení nad tématy jako jsou láska, ztráta a osobní růst, prezentované v literárně náročném stylu.

První díl autobiografické trilogie z Helsinek. Román odehrávající se ve čtyřech dnech, a přitom během několika desetiletí. Po náhlé smrti otce se žena středního věku vrací ve vzpomínkách do dětství, které prožila ve čtyřicátých a padesátých letech dvacátého století. Otcova odměřenost a komunistické ideály, matčina nespoutanost a bezstarostnost, svérázné tety, první lásky, ale i rozporuplné pocity ze sebe samé a zárodky hledání vlastní identity. Holčička, která chtěla být klukem, se stává pozorovatelkou vlastního života. Z okouzlujících, radostných, snových, ale i jadrných a melancholických střípků skládá Saisio jedinečnou a mnohovrstevnatou mozaiku, v níž se stírají hranice mezi vyprávěním, vzpomínkami a skutečností.

Rózinka je malá holčička s velikou fantazií. Představte si, jaké má v pokojíčku schované poklady! Tak například čarovný prstýnek, který ji může přenést, kam si bude přát, divotvorný prášek a několik princeznovských korun s kouzelnou mocí. Potřebuje je, když musí rozlousknout nějaký oříšek. A to se stává docela často. Má ještě malého brášku, a tak bývá maminka někdy unavená. Pomůže Rošťandě Koruna nápadů, když se maminka opravdu dopálí?

Ve svém nejnovějším románu Vlčí růže nás Katja Kettu opět zavede do prostředí, které je stejně tak neznámé, jako fascinující – do indiánské rezervace Fond du Lac v Minnesotě. Nežijí tam ale jen indiáni, nýbrž i „Findiáni“ – potomci finských přistěhovalců a původních obyvatel. Rose zmizela před pětačtyřiceti lety, ale její příběh se dere na povrch. Místní šerif Mike zavolá její dceři Lempi, aby jí oznámil, že Ettu, Rosin manžel a Lempin otec, se začal probírat z letité ztráty paměti a pořád dokola se nanovo trápí a chodí na policii oznámit, že Rose zmizela. Zjistí Lempi, co se tenkrát opravdu stalo s její matkou? A kam zmizely všechny ostatní indiánské dívky? Může láska přežít několik desítek let odloučení? Ponořte se do strhujícího příběhu Katji Kettu a vydejte se na jednu ze sedmi stezek života.

Zapomeňte na hygge a lagom, usrkáváním čajíčků a s dekou z modrožlutého obchoďáku blaženosti nedosáhnete. Finové, jeden z nejotrlejších národů severu a podle aktuálních průzkumů nejšťastnější lidé na světě, konečně odhalili své tajemství spokojeného života. Až přijdete večer z práce, nalijte si ten nejlepší alkohol, co doma najdete. A abyste si udělali pohodlí, klidně se svlékněte do spodního prádla. Nikdo vás neuvidí a třeba se vám po třetí skleničce vrátí elán, o který jste za celý den přišli. A kdyby se vám to samotářské popíjení náhodou vymklo z ruky, tak vězte, že i kocovina jednou skončí a nakonec se budete cítit jako znovuzrození. Stejně jako po sauně nebo plavání mezi ledovými krami. Z finského kalsarikänni, tedy opíjení se doma v negližé, se stává celosvětový fenomén, jenž se vysmívá všem marketingovým tahům prodávajícím radostný pocit společně s nábytkem nebo vonnými svíčkami. Teprve tohle je ta pravá, vysokoprocentní Skandinávie.

Pustý ostrov a na něm tajuplný zámek plný duchů, obrazů a podivných hostů. Když kapitán Orkolora pozve na své honosné sídlo jako vystřižené z filmového hororu příbuzné a známé, aby společně strávili letní dovolenou, dospívající osiřelá Agnes ještě netuší, že ji tu čeká nejen první pusa, ale i celé klubko záhad. Co taky čekat od místa, kde vám postele stelou bezejmenná trojčata a kde se po chodbách promenádují lišky? Jenže pobledlá dívka s prořízlou pusou a našpicovanýma ušima se jen tak něčeho nezalekne a každému se dostane na kobylku, i když přitom občas odhalí něco, co by snad ani vědět nechtěla. Protože na Orkolorově ostrově straší nejenom na zámku, ale taky někomu pořádně ve věži. Komiks Agnes a sedmý host rozhodně nezapře svůj severský původ. Barvy jsou chladné a humor černý jako půlnoc. Ale jeho naoko otrlou, v duši však citlivou hrdinku si zamilujete dřív, než řeknete... spiritismus

Deset dýmek – deset příběhů. Mrazivý příliv ve Fjordu Mrtvého muže vynáší na břeh dýmky z různých koutů světa. Každá dýmka je opředena vlastní historií, která čtenáře zavádí do carského Ruska, na dalekou Sibiř, ale také do předválečného Berlína nebo na pobřeží jižní Afriky či Ameriky, do prostředí brazilských favel, berberských kmenů, ruských nevěstinců, ale i carské rodiny. V jednotlivých částech se objevují postavy z autorčina předešlého románu Porodní bába, historické osobnosti jako Roald Amundsen nebo Rasputin, záhadné bytosti jako Písečná žena, lidé na okraji společnosti, vyvrhelové, mrzáci. Katja Kettu opět svým podmanivým poetickým jazykem vypráví příběhy plné nespoutané vášně i přátelství na pozadí krutých osudů, v nichž nakonec přesto nechybí jiskra naděje.

Je pozdní léto roku 1944 a v oblasti Pečenga na severu Finska probíhá laponská válka. Nemanželská dcera ze šamanské rodiny, odmalička odsunutá na okraj společnosti, vykonává důležité povolání porodní báby. Její život, to jsou cesty v nočním mrazu, pach dezinfekce a krev. Všechno se však změní, když potká nacistického důstojníka Johannese, který se „na ni podívá, jak se ještě nikdy nikdo nedíval“, a bezhlavě se do sebe zamilují. Hrdinka pak z vlastní vůle následuje německé šiky do vojenských a vězeňských táborů, kde pomáhá jako polní zdravotní sestra. Zatímco dříve však děti vítala do světa, zde se z ní stává anděl smrti a nakonec i ji semelou nemilosrdná kola dějin. Příběh je ojedinělým ztvárněním palčivé a rozporuplné kapitoly v dějinách Finska, z níž dodnes některé rodiny nesou cejch. Kniha získala v roce 2012 významnou Runebergovu cenu, byla přeložena do více než deseti jazyků a na její motivy se natáčí i film.

Jitka Hanušová píše své verše opravdu bez zbytečných formalit. Dává totiž přednost střídmému a lakonickému stylu, jenž zkratkovitě vyjadřuje básníččino sepětí s prostorem, jímž proplouvají její doteky se světem. Tyto kontakty jsou někdy prchavými vzpomínkami (viz úvodní báseň věnovaná autorčině babičce), jindy zase úvahou nad tísnivými situacemi, nad životem bez perspektivy, jenž může uschnout a zkrabatí. I přesto se však tato nejistota prolíná s nadějí, s modlitbou, aby člověk mohl zase zplna rozpažit ruce. Citové vazby v autorčině syrově smyslném podání se ovšem nerodí lehce a ústí v závěru do přesvědčení, že nemožno donekonečna uléhat / do tlejících zbytků / nevydařených vztahů.