Název Spády odkazuje nejen k veršovému spádu, tedy formálnímu aspektu básní, ale také ke sklonu svahů, vodních koryt a cest a – v přeneseném významu – k tíhnutí mysli člověka, který na oněch cestách hledá bezpečný přístav.
V tomto svižném uvedení do moderního ateismu nám jeden z nejvýznamnějších vědců dneška vysvětluje, proč bychom neměli věřit v boha. Argumenty, které rozvíjel v dosavadní práci, představuje ve své nejnovější knize stručně, přehledně a působivě, se zřetelem na čtenáře, kteří nejsou zběhlí v soudobé evoluční biologii. Sám Dawkins byl v mládí natolik ohromen krásou a spletitostí stvoření, že věřil, že za ním musí stát nějaký tvůrce. Když se však seznámil s teorií evoluce, představu boha zavrhl. Ve své knize dává čtenářům možnost znovu promyslet zásadní otázky o životě a vesmíru.
Cestopis je historický egodokument a umělecký žánr, který v devatenáctém století představoval klíčový způsob poznávání cizích zemí, národů a vír. Tyto texty formovaly povědomí o jiných světech u vzdělaného domácího publika a byly součástí živé debaty o identitě, která ovlivnila české země. Cestopisy nabízejí odpovědi na otázky o podstatě češství a o tom, kdo je cizinec, a to nejen jazykově, ale i prostřednictvím náboženské příslušnosti, společenské třídy či etických postojů. Jak se tyto identity proplétaly v očích cestovatelů? Kdo byl pro ně „našinec“ a kdo „ten druhý“? Jak reagovali na volbu mezi různými náboženskými skupinami? Jak nahlíželi na antiku a pohanské prvky v lidovém náboženství? Jak moc byly jejich názory ovlivněny panujícími konvencemi? Kniha prostřednictvím čtyř případových studií zkoumá motivy etnické a náboženské cizosti v českých cestopisech a nabízí pohled na formování moderní národní identity „zdola“. Tento proces se odehrával skrze setkávání a konfrontaci názorů, zvyků a každodenních praktik, které byly součástí literárního textu.
Podtitul: Mocenské sítě od svobodných zednářů po Facebook. Niall Ferguson je uznávaný historik, autor čtrnácti knih, z nichž zná český čtenář tituly Vzestup peněz či Velký rozklad. V nové práci analyzuje podoby mocenského vlivu. Jednu – vertikální, hierarchickou – charakterizuje metafora věže; druhou, horizontální, založenou na síti vztahů, zase obraz náměstí. Autor zkoumá jejich historický vývoj i koexistenci. V historických knihách je patrnější ona vertikální struktura, na jejímž vrcholu stáli králové a papežové, ale to neznamená, že by horizontální sítě společenských vztahů byly záležitostí moderní doby, ve které jako by komunikace po Facebooku hrála větší roli než politické uspořádání. Ferguson ukazuje podobu společenských sítí v minulých dobách a v jejich rozvoji a úpadku nachází varovné signály pro sítě novodobé, protože sítě byly vždy náchylné k uzavírání, přenášení negativních signálů či výpadkům.
Paměti Václava Marii Havla (1897 - 1979), otce prezidenta Václava Havla, je možné číst mnoha způsoby. Jako autoportrét osobnosti, jejíž pronikavý podnikatelský duch se zcela přirozeně snoubil se společenskou odpovědností. Jako kroniku jedné z nejvýznamnějších pražských rodin počátku 20. století, či jako monumentální fresku počátku moderních českých dějin. Byl to totiž právě Václav M. Havel, kdo stál u celé řady klíčových studentských a občanských aktivit první republiky (například YMCA), kdo dobudoval Palác Lucerna, založil novou pražskou čtvrť Barrandov… Kniha vychází vůbec poprvé v původní, autorem zamýšlené podobě a obsahuje více než 300 dobových snímků a archivních dokumentů, z nichž většina doposud nebyla publikována.
Příběh o vztahu jednoho páru zhuštěný do 90 minut, který se odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti. Lidé mají k dispozici všechny myslitelné technické vymoženosti, politická mapa světa je zásadně překreslena, v multikulturní utopii se obyvatelstvo jednotlivých „teritorií“ pravidelně mění v rámci „rotací“, mezilidská komunikace se odehrává především na multimediální platformě MindShare – Facebooku budoucnosti. Maxe a Carys rozdělují názory a přesvědčení. Nyní se spolu vznášejí ve vesmíru, zbývá jim kyslík už jen na půldruhé hodiny, nedokážou se vrátit na domovskou loď ani navázat spojení se Zemí, a záchrana si nakonec vyžádá osudové rozhodnutí. Příběh o jejich vztahu, klasická love story přenesená do reálií žánru sci-fi, vypovídá o tom, že základní konstanty lidského života zůstávají ve všech stoletích a podmínkách stejné.
Po útěku ze Severní Koreje jsem zjistila, že květy a jarní výhonky jinde symbolizují život a obrodu, zatímco v Severní Koreji jaro znamená smrt. V této době už nejsou žádné zásoby potravin a farmy neprodukují, což vede k nejvyšší úmrtnosti hlady. Sestrou jsme často slýchaly, jak lidé procházejí kolem mrtvol a lamentují, že „škoda, že nevydrželi do léta.“ Teď, když cestuji po Americe a Anglii, si užívám krásy přírody a jarních květin, ale nezapomínám na časy, kdy jsem proklínala zelené kopce a přála si, aby květiny byly z chleba nebo cukru. Když mi bylo třináct, uprchla jsem s matkou a sestrou do Číny, hnaly nás strach z komunistického režimu, který uvěznil otce, a touha po svobodě, ale i hlad. Cestou jsme ztratily sestru a v Číně jsme se ocitly v rukou obchodníků s lidmi. Po dlouhých peripetiích jsme se nakonec dostaly do Jižní Korey a znovu se shledaly se ztracenou sestrou. Můj autobiografický příběh je svědectvím o síle rodinných pout a touze po slušném životě bez ponižování a politického vyplachování mozků. Je to napínavý příběh plný dramatických scén, nečekaných zvratů a jemného humoru.
Pozoruhodný text se širokým záběrem, který se zabývá jedním z nejdůležitějších technologických vynálezů moderního světa. Autor spojuje osobní cestovatelské zkušenosti se zasvěceným výkladem o dějinách železnice i o jejího dopadu na společnost – a jeho text přináší spoustu zajímavých informací jak pro milovníky vlaků, tak pro zájemce o historii a vývoj společnosti. Zoellner líčí zrození první lokomotivy v anglickém Cornwallu i své cesty slavnými železnicemi od proslulé trati přes americký Západ, mrazivé Transsibiřské magistrály s její temnou minulostí a zastaralých, ale velkolepých indických železnic po futuristické, hypervýkonné maglevy, které se řítí přes USA rychlostí více než 300 mil v hodině. Ostřílený reportér spojuje pečlivý výzkum a vášnivý zájem o vlaky ve strhující líčení, v němž dokazuje, že i 200 let po svém vzniku jsou železnice stejně důležité jako dřív – ať už jde o snižování závislosti světa na ropě, nebo o šíření demokracie.
Dopisy Olze, psané Václavem Havlem z vězení, jsou světově známým dílem českého písemnictví. Nyní vycházejí na světlo „Dopisy od Olgy“ - skutečné odpovědi na tyto filosofující dopisy. Hlavním autorem odpovědí byl ovšem bratr vězněného, Ivan M. Havel. Do korespondence s bratrem přes překážky vězeňské cenzury zapojil i další autory, především filosofa Zdeňka Neubauera, hlavního komentátora Havlových úvah o etice zodpovědnosti a o absolutním horizontu. Vědomě či nevědomě se na odpovídání na Dopisy Olze podíleli rovněž Radim Palouš, Petr Hájek, Anna Šabatová, Jiří Dienstbier, Martin Heidegger, Emanuel Lévinas, Raymond Ruyer, Vladimír Holan a další…
Romány, které jsme chtěli vždy číst, knihy, které hltaly celé generace čtenářů, tituly rezonující v našich uších, i když jsme je dosud nečetli. Joachim Scholl poutavým způsobem provází čtenáře 50 nejznámějšími romány 20. století od Buddenbrookových přes Lolitu až po Generaci X.