Miles Davis Knihy

Jazzový král vzpomíná. Představovat amerického jazzového trumpetistu Milese Davise je nejspíš zbytečné – tento vpravdě geniální hudebník nejen že byl u všech podstatných proměn poválečného jazzu, on je přímo režíroval. Vliv, jaký měl na jazz – ale i rock – tak lze těžko zcela docenit. Davis, který odmítal zestárnout a neustále držel krok s hudebním vývojem, vypráví nejen o své hudbě, ale také o všech slavných jazzmanech, a to tak, jak se o nich obvykle nepíše. Představovat amerického jazzového trumpetistu Milese Davise je nejspíš zbytečné – tento vpravdě geniální hudebník nejen že byl u všech podstatných proměn poválečného jazzu, on je přímo režíroval. Vliv, jaký měl na jazz – ale i rock – tak lze těžko zcela docenit. Davis, který odmítal zestárnout a neustále držel krok s hudebním vývojem, vypráví nejen o své hudbě, ale také o všech slavných jazzmanech, a to tak, jak se o nich obvykle nepíše. Nebere si před ničím servítky, žádná modla mu není dostatečně svatá, a tak jsou jeho paměti velice osobitým a svérázným pohledem na historii jazzu. Davis ovšem nezapomíná ani na rockové muzikanty, s velkou úctou mluví například o Jimi Hendrixovi či Princovi. Vzpomíná také na svůj bohatý osobní život, na své manželky i milenky, na divoké drogové i sexuální eskapády, nezastírá svou leckdy temnou minulost, z každé věty je ovšem cítit, jak silnou osobností byl – ostatně, jinak by přeci nemohl být Králem jazzu...

Quincy Troupe writes poetry in great waves, where words serve as notes and the music created with them is paramount. He is not merely a wordsmith but a shaman conjuring long, repetitive lines that reflect on the sea towards Africa, haunted by slavery and racism's legacy. His work celebrates fellow poets and artists while expressing a deep longing to reconnect with the past and a desire to break free from it. In "Ghost Voices," an incantatory fifty-page poem, this yearning is palpable. The title poem, "Duende: For García Lorca and Miles Davis," reveals Troupe's credo: "...secrets, mystery infused in black magic / that enters bodies in forms of music, art / poetry imbuing language with sovereignty / in blood spooling back through violent centuries..." The version of "Avalanche (number 3)" included here differs from its earlier iteration, much like a jazz artist reinterpreting a familiar tune. Troupe's generous spirit shines through in this expansive collection, featuring new poems alongside selections from his eleven previous volumes. His work maintains a remarkable energy, as he engages with the present while also perceiving distant storms on the horizon—challenges we will soon need to confront.

W Autobiografii Davis opowiada o muzyce i muzykach, również legendach, z którymi miał okazję wystąpić. Mówi o problemach narkotykowych i ich przezwyciężeniu. Potępia rasizm, którego doświadczył w biznesie i amerykańskim społeczeństwie. Wypowiada się o miłości oraz kobietach i ich roli w jego życiu.