Miles Davis Knihy

Jazzový král vzpomíná. Představovat amerického jazzového trumpetistu Milese Davise je nejspíš zbytečné – tento vpravdě geniální hudebník nejen že byl u všech podstatných proměn poválečného jazzu, on je přímo režíroval. Vliv, jaký měl na jazz – ale i rock – tak lze těžko zcela docenit. Davis, který odmítal zestárnout a neustále držel krok s hudebním vývojem, vypráví nejen o své hudbě, ale také o všech slavných jazzmanech, a to tak, jak se o nich obvykle nepíše. Představovat amerického jazzového trumpetistu Milese Davise je nejspíš zbytečné – tento vpravdě geniální hudebník nejen že byl u všech podstatných proměn poválečného jazzu, on je přímo režíroval. Vliv, jaký měl na jazz – ale i rock – tak lze těžko zcela docenit. Davis, který odmítal zestárnout a neustále držel krok s hudebním vývojem, vypráví nejen o své hudbě, ale také o všech slavných jazzmanech, a to tak, jak se o nich obvykle nepíše. Nebere si před ničím servítky, žádná modla mu není dostatečně svatá, a tak jsou jeho paměti velice osobitým a svérázným pohledem na historii jazzu. Davis ovšem nezapomíná ani na rockové muzikanty, s velkou úctou mluví například o Jimi Hendrixovi či Princovi. Vzpomíná také na svůj bohatý osobní život, na své manželky i milenky, na divoké drogové i sexuální eskapády, nezastírá svou leckdy temnou minulost, z každé věty je ovšem cítit, jak silnou osobností byl – ostatně, jinak by přeci nemohl být Králem jazzu...

"Quincy Troupe writes poetry in great waves. The words are just notes. It's the music you make with them that matters. He's not a wordsmith, he's a shaman conjuring long repetitive lines, cadences of looking across the sea towards Africa and haunted by the legacy of slavery and racism, or of remembering fellow conjurers, poets and musical artists, celebrating, always celebrating, but never only that. In the fifty-page, incantatory poem, "Ghost Voices," there is a longing to be reconnected to the past, anda longing too to be free of it. In the short title poem, "Duende: For Garcaia Lorca and Miles Davis," there lies, nakedly, Troupe's credo: "...secrets, mystery infused in black magic / that enters bodies in forms of music, art/ poetry imbuing language with sovereignty / in blood spooling back through violent centuries..." The version of the great poem "Avalanche (number 3)" that appears here is different from the version of the same poem he published nearly 25 years ago--in exactly the same way that a jazz artist picks up his horn to play the same song a little differently every time. Troupe is a generous and gregarious poet in this giant offering that includes many new poems, as well as a selection chosen from across his eleven previously published volumes. What's remarkable is the constancy, the energy, and how he's always looking right at you in the here and now, and at the same time sees something over your shoulder that others don't see yet, maybe a distant storm gathering over the waters, somethingwe're going to need to rise up and face soon enough"-- Provided by publisher

W Autobiografii Davis opowiada o muzyce i muzykach, również legendach, z którymi miał okazję wystąpić. Mówi o problemach narkotykowych i ich przezwyciężeniu. Potępia rasizm, którego doświadczył w biznesie i amerykańskim społeczeństwie. Wypowiada się o miłości oraz kobietach i ich roli w jego życiu.