Lucie Kutrová

Jmenuji se Lucie. Lucie postrach ulice. Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá. Nebo tak nějak. Mé šťastné číslo je 12. Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život. Stalo se to na mé dvacáté narozeniny. Probudila jsem se určitě pár hodin po dvanácté s kocovinou v pokoji spolu s mými kamarádkami. Našla jsem na těle pár modřin, nemohla jsem se hýbat a nemohla jsem si vzpomenout, jak jsem se dostala do postele. Pohled do zrcadla na rozmazaný make-up mi o nic více nepomohl. Nejhorší ovšem bylo, že mi chyběla nalepená řasa. Ano, nalepila jsem si řasy za účelem, který nedokážu vysvětlit. Ale nebyla to jen tak ledajaká řasa – byla dlouhá jako chodba hanby s třpytkami jako obří výčitky svědomí. Tohle nebyla první divoká noc. Zírala jsem do zrcadla a byla jsem si jistá, že takhle noc byla poslední. Slíbila jsem si, že přestanu pít alkohol a napsala jsem si na papír 3 věci, které bych si chtěla splnit: Naučit se anglicky, zaběhnout půlmaraton a jet do Austrálie. Hned ten den jsem si jela koupit knihy angličtiny a šla si večer zaběhat. Zadýchaná se skvělým pocitem jsem doběhla zpátky. Můj pocit mi říkal, že jsem dobrá. Určitě jsem zaběhla půlku půlmaratonu!! Moje aplikace říkala něco jiného. 2 km. A málem mě to zabilo!! Alkohol jsem nepila 3 roky a půlmaraton jsem časem taky zaběhla. Anglicky už snad taky umím. Každopádně nezůstalo jen u tří věcí, po pár týdnech „nového“ života jsem začala seznam rozšiřovat, psala jsem tam věci, které jsem si myslela, že bych nikdy nemohla zvládnout. Některé byly hloupé, ale prostě když máte strach z výšek, tak je logické, že chcete zkusit vyskočit z letadla ne? Od mých dvacátých narozenin jsem se hodně změnila a v mých 25 letech je můj seznam mnohem delší a mnoho položek je odškrtnuto fajfkou SPLNĚNO.