Martin Štefl Pořadí knih

Cestopisně laděné vyprávění popisuje zážitky z cest po známých i pozapomenutých místech na území historického Království obojí Sicílie, tedy po jižní části Apeninského poloostrova a Sicílii. Kniha obsahuje barvité líčení tradičních turistických míst jako Sorrento, Neapolský záliv, Benátky, Paestum, Capri, Palermo či Neapol a lze ji v jistém smyslu položit vedle známějších cestopisů viktoriánského období z pera Johna Murrayho, Johna Ruskina či Charlese Dickense. Vyprávění obohacuje řada esejisticky laděných zamyšlení na vybraná historická, společenská a kulturní témata, ale i líčení mnohdy humorných setkání s místními obyvateli všech společenských vrstev a jejich způsobu života. Kniha překračuje úzce vymezený žánr dobového „turistického průvodce“ a stává se živoucím svědectvím o kultuře, zvycích a tradicích jižní Itálie a Sicílie poloviny devatenáctého století.

Město okupované nacisty v sevření vlády teroru Reinharda Heydricha. Židovská komunita čelí sílící perzekuci, šíří se zvěsti o deportaci a neznámém, ale o to děsivějším osudu. V této situaci se šestapadesátiletá vdova Marie Baderová zamilovala do svého rovněž ovdovělého vzdáleného bratrance Ernsta Löwyho. Ernst uprchl do Řecka a s Marií si vyměnil řadu milostných dopisů, které přinášejí živý, dojemný a často dramatický obraz života Židů v okupované Praze; ukazují, jak nacistické pronásledování zasahovalo do Mariina života a stále napjatějších rodinných vztahů, ale i do života širší židovské komunity v době, kdy Heydrich nechal založit terezínské ghetto a začal s organizovanou deportací židovského obyvatelstva.

Knihu tvoří studie věnované primitivním formám společenské agitace, jakými jsou například sociální zbojnictví, tajná vesnická společenství, rolnická revoluční hnutí milenialistického typu, mafie, preindustriální městské gangy a dělnická náboženská bratrstva. Výklad se zaměřuje na oblast západní a jižní Evropy, především na jižní Itálii, Sicílii a Andalusii, v období od Francouzské revoluce. Publikace se pokouší nalézt odpověď na otázku, do jaké míry je tato hnutí možné pokládat za reformní či revoluční, v čem spočívá podstata jejich revolučnosti, jakou roli mohou sehrát v politickém životě zemí, v nichž se objeví, a zda a za jakých podmínek se mohou transformovat či začlenit do „moderních“ politických hnutí.

Vynálezy můžou být pro lidstvo požehnáním. A pro člověka katastrofou. V roce 2013 všechna světová média vydala zprávu o závěrech odborného článku — téměř polovinu současných pracovních pozic prý může nahradit umělá inteligence. Z automatizace se od té doby stalo jedno z hlavních společenských i politických témat. Robotizaci se dál věnuje i jeden z autorů původního článku, ekonom Carl Benedikt Frey. Namísto nejisté budoucnosti však Frey studuje minulost. Podle něj se před lidstvem totiž odvíjí až příliš známý scénář: není to poprvé, co technologie zřejmě od základu promění lidskou společnost. Je sice pravděpodobné, že v dlouhodobém horizontu a dostatečném odstupu bude lidstvo z automatizace profitovat, stejně jako tomu bylo v případě technologií průmyslové revoluce. Ta ovšem byla z perspektivy většiny tehdejších lidí katastrofou: radikálně se zhoršila životní úroveň i mocenské vztahy, což vyústilo v mnohá politická zemětřesení. Automatizované budoucnosti se podle Freye nevyhneme — můžeme však výrazně ovlivnit, jak bude vypadat.