Šesté pokračování knihy sloupků Evy Turnové, baskytaristky kapely the Plastic people of the Universe, nazvané Turnový háj 6. Sloupky byly v uplynulých pěti letech pravidelně publikovány v časopisech Instinkt a Reflex. Jde o hutné minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, texty nabité nejen ironií, ale hlavně sebeironií, sdělující často v pár větách více než patero novin od A do Zet.
Devátá kniha sloupků bývalé baskytaristky kapely the Plastic people of the Universe. Sloupky Evy Turnové byly v uplynulých devíti letech pravidelně publikovány v časopisech Instinkt, Reflex a Reportér. Nyní vznikají další v podobě glos, a jsou vysílány na frekvenci Český rozhlas Plus. Jde o hutné minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, které hravě zachycují absurditu různých situací a zážitků. Příběhy jsou často o tom, že hranice mezi tím, kdy člověk nachází smysl svého každodenního pobytu a kdy propadá zoufalství, je hodně křehká.
Pátá kniha sloupků Evy Turnové s názvem "Turnový háj 5". Sloupky byly pravidelně publikovány v roce 2016 v časopise Instinkt. Tyto krátké minipříběhy jsou o tom, že hranice mezi tím, kdy člověk nachází smysl svého každodenního pobytu a kdy propadá zoufalství, je hodně křehká. Témata jsou jednak provařená – láska, vztahy, strach, odpuštění, utrpení, jednak souvisí s prostředím, ve kterém se autorka pohybuje - prostředí undergroundu; v některých je popsán proces psaní, hraní si se slovy, a mnohdy se autorka pouští i do úplných fabulací.
Hutné minipovídky a hořkohumorné glosy k současnosti, texty plné ironie a sebeironie, sdělují často v pár větách více než celé noviny. Karel Steigerwald poznamenává, že zatímco ženy i muži píší rozsáhlé romány o lásce, Turnová se zaměřuje na malé plíšky života, které dokáže zachytit v několika slovech. Její umění převádět malé věci na velké je prvotřídní. Martin Machovec popisuje Turnové sloupky jako minipovídky, které jsou nesmírně hutné a reflektují svět očima ženy žijící v současném Česku. Její psaní je sebeironické a sarkastické, přičemž si zachovává ženskost bez ohraničení na běžná emocionální témata, což výrazně obohacuje českou literaturu. Petr Slabý dodává, že Turnové psaní je pohlazením, které předává poselství současného myšlení v těžkých časech. Její eseje a fejetony, publikované v časopisech Instinkt a Reflex, vytvářejí unikátní reflexi, kde se snoubí virtuální realita s konkrétními momenty a nostalgickými vzpomínkami, přičemž dadaistické myšlenky se prolínají s každodenním životem.
Ženy rády píšou rozsáhlé romány o lásce, v nichž se láska topí v kaši slov, slov, slov... a slova v moři nudných dějů, jimiž se ženy domnívají vyjadřovati celý svět. Rády takové romány také čtou. Ale píší tak i muži. Turnová postupuje jinak: sbírá maličké plíšky života, na něž pár slovy napíše celé romány, velké zprávy o pitvornosti života. K čemu jiní potřebují stovky stran, k tomu Turnová potřebuje strany půl. Čtu ty půlstrany s rozkoší nad inteligencí autorčina cynismu, nad nímž víc lidského už není. Udělat z malé věci velkou je umění prvního řádu. Od dob Vaculíka v šedesátých letech je Turnová druhá osoba, kdo tohle se sloupkem umí. Karel Steigerwald, dramatik, scénárista, novinář
Sedmý díl populárního Turnového háje sestává především z autorčiných osobních vzpomínek, příhod a setkání, které Eva Turnová komentuje se sobě vlastní dávkou inteligentního humorného odstupu od sebe samé i od směrů, kterými se svět kolem ní snaží posouvat. I tentokrát doplňují text její vlastní ilustrace.
Jedenáctá kniha sloupků bývalé baskytaristky kapely the Plastic people of the Universe, spisovatelky, překladatelky a malířky Evy Turnové. Sloupky, které najdete v jedenáctém dílu byly v uplynulých dvou letech vysílány na frekvenci Český rozhlas Plus a publikovány v Deníku.cz. Turnové háje jsou hutné minipovídky, jemné hořkohumorné glosy současnosti, texty nabité ironií, ve kterých nejde ani tak o vyjádření konkrétního názoru, jako spíš o hravé zachycení absurdity různých situací a zážitků z každodenního života.
Desátá kniha sloupků bývalé baskytaristky kapely the Plastic people of the Universe. Sloupky Evy Turnové byly v uplynulých deseti letech pravidelně publikovány v časopisech Instinkt, Reflex, Reportér a Deník. Mají také podobu glos a jsou týdně vysílány na rozhlasové stanici ČRo Plus a příležitostně na stanici Dvojka v pořadu Pokračování za chvilku. V roce 2018 byly sloupky zdramatizovány v divadle Husa na provázku. Jde o hutné minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, které hravě zachycují absurditu různých situací a zážitků. Příběhy jsou často o tom, že hranice mezi tím, kdy člověk nachází smysl svého každodenního pobytu a kdy propadá zoufalství, je hodně křehká. Témata jsou jednak provařená - láska, vztahy, strach, odpuštění, utrpení; jednak souvisí s prostředím, ve kterém se autorka pohybuje - hraní s kapelou, ale třeba i proces psaní, hraní si se slovy i úplné fabulace. Knihy těchto fejetonů, obohacené vlastními ilustracemi autorky už desátým rokem vycházejí pod značkou Eturnity
Kniha obsahuje sloupky, jež vycházely v týdeníku Instinkt v roce 2012. Podobnost s postavami v textech a na obrazech je schválně. Anotace „Když rocker překročí hranice své profese a napíše knížku, výsledek je někdy poťouchlý, často legrační a téměř vždy nekonvenční, čehož první důkaz podal John Lennon v textech do češtiny překládaných jako Písání. Žánrově nepříliš vzdálený je Turnový háj Evy Turnové. Knížku tvoří podobně jako v Lennonově případě miniatury, v nichž se protínají ostré, někdy až zákeřné metafory s kaleidoskopickými vzpomínkami, výsledný efekt je překvapivě osvěžující. Eva Turnová vystudovala filozofickou fakultu, překládala, skládala filmovou hudbu a ve filmech hrála, vede paralelní hudební projekt Eturnity.” –Petr Dorůžka
Čtvrtá kniha sloupků ilustrovaná vlastními obrazy. Tyto krátké hořkohumorné glosy každodenního života vycházely v časopisech Instinkt a Reflex pod názvem Turnový háj. „Eva Turnová. Poprvé jsem jí potkal v hospodě Na Neklance, seznámil nás myslím Fáfa, Píťa nebo někdo z undergroundu. Pak hrála se skupinou The Plastic People Of The Universe a teď je tady s knížkou. Prej čtvrtou - to je starej trik, dobře to vypadá a všichni se hned vrhnou do antikvariátů na lov předchozích neexistujících dílů. Budiž, Evo, říkám já, všechno nejlepší s knížkou, když myslíš, že tě tohle písání uživí… I když - na druhou stranu (je vůbec nějaká strana první?) - nic z toho nemusí nutně dávat nějaký smysl - jestli to vypadá legračně, pak to stačí.“ – Michal Nejtek, skladatel a humorista
