Pokrokový italský spisovatel poutavě líčí v knize život zaostalé horské vesnice Gagliano v jihoitalské Lukánii, do níž ho fašistický režim vykázal v třicátých letech k nucenému pobytu. Denním stykem s vesničany objevuje autor pudový, pověrami a kouzly prostoupený život lidu od věků ponechaného vlastní bídě a beznaději, zakletého mezi vyprahlé stráně a strže, deptaného malárií, lhostejně opomíjeného všemi režimy. Tenká vrstva místní honorace, hloupé, nevzdělané, pánovité, je jediným pojítkem vesnice s civilisovaným světem, jehož vzdáleným symbolem je nejbližší železniční stanice Eboli a za ní – Amerika, útočiště zbídačelých vystěhovalců.
