Alexander Kratochvil Pořadí knih

Aby bylo možné vzpomínat, vyprávějí se příběhy. Lidé vyprávějí příběhy mimo jiné proto, aby si v paměti udrželi vzpomínky. Čím se ale liší vyprávění příběhů zachycujících traumatické zážitky z války, totalitní represe či katastrofy, jako byl výbuch atomové elektrárny v Černobylu? Trauma je ze své podstaty nevyslovitelné, a tak se literatura založená na posttraumatickém vyprávění stává vzácnou příležitostí emocionálně uchopit prožité trauma. Posttraumatické vyprávění můžeme chápat také jako myšlenkový experiment, jenž pomocí literární fikce vytváří cestu k jádru traumatického zážitku, který by jinak zůstal nevyslovitelný.

Střední a východní Evropa se ve 20. století stala dějištěm nesčetných krvavých konfliktů: v paměti zde zůstávají sociální a národnostní konflikty, revoluční zlomy, dobyvačné války i etnické čistky. Přítomný svazek obsahuje příspěvky, jež zabývají okolnostmi utváření historické paměti a kultury vzpomínání na válečné události, a to jak popularizací a komercializací kultury vzpomínání, tak sebereflexí oficiální paměti, která je spojena s paměťovým diskurzem ve vědě a politice. Předložené studie se zaměřují na různé typy paměti, na prostředky konstruování a reflexe individuální a skupinové (sociální, národní) identity a dotýkají se také dosud méně zpracovaných témat, jakými jsou například traumata spojená s válečnými zážitky, transgenerační dopady války, zacházení s menšinami ve válce, konceptualizace prostorů války aj.