Tato autorka se ponořila do temných kapitol historie, aby oživila zapomenuté příběhy. Její práce se soustředí na lidskou odolnost tváří v tvář nepředstavitelnému utrpení, konkrétně se zaměřuje na mladé ženy během Holocaustu. Prostřednictvím podrobného výzkumu a silného vypravěčského stylu vdechuje život historickým postavám, čímž zajišťuje, že jejich hlasy budou slyšet i v dnešní době. Její odhodlání bojovat proti zapomnění a popírání je patrné v každém slově, což čtenářům nabízí hluboce dojemný a poučný zážitek.
Annette je temperamentní dívka, která studuje pařížskou Akademii krásných umění. Jean je básník, vůdčí postava dadaistické skupiny Les Réverberes. Oba milují jazz a oba se potkávají v proslulé pařížské kavárně Café de Flore, kde lze zahlédnout Picassa, Simone de Beauvoir a další osobnosti pařížského uměleckého života. Mezi Annette a Jeanem se rozhoří láska a plánují společnou budoucnost. Avšak píše se rok 1942 a Annette je Židovka…
Píše se rok 1942 a Židé na Slovensku nesmí vycházet z domu po deváté hodině večer, nesmí se shromažďovat, nesmí chodit do školy... příkazy se vrší jeden za druhým. A přichází další: svobodné ženy ve věku šestnácti až třiceti šesti let dostávají rozkaz dostavit se na nucené práce. Jejich příbuzní mají o své nejbližší strach, ale snaží se o pozitivní přístup: dokážou ostatním, že Židé jsou pracovití a poctiví, dívky si vydělají pár korun a vrátí se zase domů. Ženy si tedy oblečou své nejlepší šaty, do kufru zabalí to nejpotřebnější a vydávají se na cestu. Nevědí však, že jejich vláda v čele s prezidentem Tisem zaplatila Německu za jejich deportaci. Ze slovenského Popradu tak vyjíždí transport s nicnetušící tisícovkou žen, které čeká postupná likvidace. Jejich osudy mapuje tato kniha.