Vanda Oaklandová Pořadí knih (chronologicky)

Výběr z deníků originální americké básnířky z let 1950–1962 Sylvia Plathová (1932 Boston – 1963 Londýn) byla americká spisovatelka a básnířka, známá zejména díly, jako byl výjimečný román Pod skleněným zvonem, v němž mimo jiné zpracovává vlastní zkušenost s psychiatrickou léčbou, anebo dnes již kultovní básnická sbírka Ariel, kongeniálně přeložená v roce 1984 básníkem Janem Zábranou, která patří k nejslavnějším angloamerickým básnickým knihám 20. století. Její život ovlivnila brzká smrt otce, s níž se snažila celý život vypořádat. Sama přitom v průběhu let bojovala s depresí a vlastními stíny, které otiskla do uměleckého díla i osobních deníků. Výběr z nich nyní přinášíme v novém vydání. Nabízíme tak čtenářům příležitost vydat se na dobrodružnou a fascinující cestu do zákoutí autorčiny zranitelné a labilní osobnosti. Tyto zápisky, které si vedla až do smrti, vyjadřují její touhu po celistvosti života a umění a vystihují zmatky její citlivé duše. Snaží se v nich o maximálně upřímný pohled na sebe samu. Jejich stránky svědčí o střídání složitých období sebeničení a regenerace. Deníky připravil k vydání autorčin manžel, anglický básník Ted Hughes, s nímž měla Plathová velmi komplikovaný vztah. Ovlivnil také jejich finální podobu. Hlas, který k nám z těchto stránek promlouvá, je v těch nejlepších pasážích stejně opravdový a uhrančivý jako hlas Plathové-básnířky. Posmrtně obdržela Pulitzerovu cenu za celoživotní dílo.

S koncem studené války napsal McEwan dva romány, do nichž se promítla aktuální politická situace. Oba se odehrávají na evropském kontinentě v době krátce po druhé světové válce s přesahem do současnosti. Zatímco Nevinný (1990) reflektuje bolestnou zkušenost z rozděleného Berlína, kniha Černí psi (1992) se na půdorysu rozpadlého vztahu mladých manželů, kteří v mládí krátce zahořeli pro komunistickou myšlenku, zabývá tématy hlubšími a její existenciální rozměr výrazně přesahuje prvoplánovou kritiku společenských utopií. Na nevšední zážitek, jenž se mladému páru přihodí během nekonvenční svatební cesty po francouzském venkově, zareagují oba po svém a jejich láska toto bytostně odlišné vnímání světa neunese. Spisovatel se nestaví ani na jednu stranu sporu. Neposmívá se Bernardovi, z něhož – umíme si představit – by se o pár set kilometrů dál na východ stal jistě úspěšný „osmašedesátník“, ale ani náboženskému vytržení hlavní hrdinky. McEwan nesoudí ideály, ale varuje před zaslepeností jakéhokoli druhu.