Johana Sandqvist Pořadí knih

Umělecké gymnázium připravuje moderní divadelní verzi pohádky o Sněhurce a Lumikki Anderssonová byla vybrána pro hlavní roli. Zkoušky probíhají dobře a zdá se, že mezi Lumikki a chlapcem, který hraje myslivce, přeskočila jiskra. Je snad Lumikki zamilovaná? Když se však blíží premiéra, Lumikki začnou přicházet zprávy od tajného ctitele, jehož zamilovanost se záhy ukáže být nebezpečnou posedlostí. Ctitel slibuje, že promění premiérové představení v krvavou lázeň. Lumikki se pokouší vypátrat jeho totožnost a při tom odhalí nejtemnější tajemství ze své minulosti. Čas nemilosrdně utíká, premiéra je za pár dní a Lumikki musí najít způsob, jak přelstít tajného ctitele s duší černou jako eben.

Jednou kolem finského psychoterapeuta Bena Furmana projel motocyklista, který měl na předním skle anglický nápis „Nikdy není pozdě na šťastné dětství“. Snaha této větě porozumět se Furmanovi stala impulzem k napsání knihy. Ve dvou rodinných časopisech uveřejnil malý dotazník zahrnující tři otázky: „Co vám osobně pomohlo zvládnout obtížné dětské zážitky?“, „Co jste se naučili ze svého těžkého dětství?“, „Jak jste později v životě získali zážitky, které vám v dětství chyběly?“ Následně obdržel na 300 dopisů. Na základě jejich četby a zkušeností se svými klienty i z různých literárních zdrojů Furman došel k následujícím zjištěním: Važte si toho, jakým způsobem jste překonali těžkosti svého života. Vnímejte své problémy jako zkoušky, které vás mohou dostat dále. Všímejte si zdrojů, které jsou ve vás a kolem vás. Zaměřujte pozornost na znamení, která ukazují, že jste na správné cestě. Uvědomte si, co od života očekáváte. Důvěřujte, že si zasloužíte dobrou budoucnost.