Dana Benešová Knihy

Gerontagogika je v posledních letech velmi dynamicky se rozvíjející interdisciplinární vědní disciplínou, a to nejenom díky celosvětovému trendu stárnutí populace, který odkrývá celou řadu nezodpovězených otázek a nových odborných témat. Jako aplikovaná andragogická disciplína přináší souhrn poznatků o stáří a stárnutí s důrazem na edukační práci s dospělými a seniory, a to jak ve smyslu výchovy a vzdělávání ke stáří, učení se stárnout, tak především problematiku metod a technik aktivizace a vzdělávání ve stáří. Cílovou skupinou gerontagogiky v nejširším pojetí není pouze starší generace, ale i dospělí jedinci v produktivním věku a rovněž děti a mládež. Zaměřuje se též na studium mezigeneračních vztahů, tzv. mezigenerační učení.

„Manželská poradna není butik,“ uvádí psychiatr, jehož myšlenky jsou v knize citovány. Vydavatelský záměr vyžadoval, aby autoři psali o problémech partnerských vztahů čtivě a s příklady, přičemž se vyhnuli mentorování a nabídli řešení, která lze realizovat „bez ztráty květinky“. Psycholog a koučka, s celkovými 61 lety praxe, se zaměřili na „temné odstíny partnerského života“ a pracovali s klienty, jejichž počet se blíží obyvatelům Vyškova. Cílem bylo respektovat varování a naplnit zakázku, přičemž čtenáři posoudí, jak se jim to podařilo. Kniha nabízí zamyšlení nad výrokem psychologa Christophera Ryana o evolučních aspektech lidských vztahů. Čtenáři nahlédnou pod pokličku partnerských problémů prostřednictvím příkladů a glos od těch, kteří se s těmito problémy potýkali. I zkušení se mohou dozvědět něco nového, například o „prkýnkářích“ mezi single muži, tragických důsledcích spermiosepse, fotbalovém efektu a jeho souvislostech s „kvadraturou kruhu“ u žen. Kniha také zmiňuje Mašlaňův syndrom a varuje sapiosexuály. Odpovědi na tyto otázky a mnohé další naleznete uvnitř.

Někdy slýcháme rezignované nebo podrážděné postesknutí: „On je v něčem báječný, ale žít se s ním nedá“ a obdobné: „Skvělá ženská, ale vydržet s ní nejde“. Taková hodnocení souvisí s velmi svéráznými rysy posuzovaných. V naší knize najdete vysvětlení „kdo je kdo“ mezi těmito neharmonickými osobnostmi. Oslovení „Ty psychopate!“ je urážlivé. Především proto, že v povědomí předem vyvolává představu patologické osobnosti. V našem pojetí vnímáme psychopata jako člověka, u něhož se zaměřujeme na patologii jeho mezilidských vztahů. Je to osobnost vztahově nepřizpůsobivá. V naší knize se použití termínu psychopat nevyhýbáme. Vnímáme jej ovšem ve smyslu hovorového označení „je to takovej psychouš“ nebo „magor“. Vrcholem pozitivního přístupu by mohl být termín „blázínek, ale náš“. Pozornost věnujeme tomu, jak s podobnými lidmi jednat. Píšeme, jak s psychopatem přežít, a když to opravdu nejde – a vy se rozhodnete řídit radou MUDr. R. Honzáka: „Při setkání s psychopatem doporučuji okamžitý úprk.“ – poradíme vám, co máte udělat, kdy a jak uskutečnit psychiatrovo doporučení. Nepodporujeme iluze. Inu – byli jsme před psychopaty a budeme i po nich. Potvrzuje to i otištěná zpověď oběti psychopata – ženy, kterou k budoucí partnerské volbě zřejmě předurčilo problematické dětství.