René Daumal Knihy

Obsáhlá antologie textů francouzské literární skupiny, ke které měli blízko Richard Weiner a Josef Šíma. Uspořádal a k vydání připravil Miloslav Topinka ve spolupráci s Ladislavem Šerým, kteří také napsali úvodní texty. Ediční poznámka a výběr ilustrací Miloslav Topinka. Ve francouzské literatuře tohoto sloletí najdeme, přes její mnohotvárnost a černost mnohých překvapení či extrémů, jen málo příkladů tak výsostně uměleckého dobrodružství a tak fascinující touhy hledat a nalézat jako v případě Vysoké hry (Le Grand Jeu). Její odkaz byl příznačně pochopen až následujícími generacemi, jak je to u uměleckých a myšlenkových vzepětí ducha, jež předběhla svou dobu, téměř pravidlem. V tomto smyslu se Vysoká hra i pozdější dílo obou jejích nejvýraznčjších představitelů, René Daumala a Rogera Gilbert-Lecomta, staví po bok největším myšlenkovým a literárním výkonům tohoto století. Zdá-li se toto tvrzení příliš odvážné, neuškodí uvědomit si, že skupina Vysoká hra vlastně dodnes nemá žádné důstojné pokračovatele: cesta, kterou před sebou vytyčila a po níž učinila první kroky, přece jen vyžaduje příliš mnoho odvahy a obětí.

Poezie, která se dostává tam, kam touží dojít všichni básníci, ale dojdou jen nemnozí: za své hranice. Kniha přináší úplné znění Daumalovy první sbírky Protinebe (Le Contre-Ciel), esej Černá a bílá poezie a rozsáhlý výbor básní z období 1924–1943.

Výbor z esejí René Daumala, jednoho ze zakladatelů metafyzické a iniciační revue Vysoká hra, nám jej představuje jako filosofa, básníka, patafyzika a znalce sanskrtu a indické poetiky. René Daumal (1908–1944) byl spisovatelem, básníkem, patafyzikem, alpinistou, znalcem sanskkrtu a indické poetiky a jedním ze zakladatelů metafyzické a iniciační revue Vysoká hra (Le Grand Jeu). V roce 1930 začal pod vedením Jeanne de Salzmann praktikovat gurdžijevovskou „Práci“. Kromě esejí a básní je také autorem dvou novel Velká pitka a Hora analogie (kterou již nestihl dokončit, neboť podlehl tuberkulóze). Veškeré jeho dílo bylo vedeno dvěma ideály: sebevýstavbou a pomoci druhým°, svou práci lapidárně definoval těmito slovy: ...odnaučit se planě snít a naučit se myslet, odnaučit se filosofovat a naučit se skutečně vyjadřovat.

Rozsáhlý výbor z korespondence básníka, filosofa a indologa René Daumala, který francouzský editor označil za jednu z nejkrásnějších knih 20. století, zahrnuje období 1932 - 1944, tedy období po rozpadu literární skupiny Vysoká hra až do autorovy předčasné smrti. Mezi adresáty dopisů patří Maurice Henry, Rolland de Renéville, Jean Paulhan, Georges Ribemont-Dessaignes, Luc Dietrich, Jeanne de Salzmann, Léon Pierre-Quint a mnoho dalších. Knihu doplňuje překlad rukopisných záznamů R. Daumala nedávno objevených v knihovně Jacquese Douceta v Paříži.

René Daumal (1908–1944), spisovatel, filosof, znalec sanskrtu a indické poetiky, alpinista, mystik a patafyzik je jedním ze zakladatelů iniciační a literární skupiny Vysoká hra. Tuto dvojjazyčně vydávanou fyzicko-imaginativní novelu sepsal autor ve svých 18 letech.

Román příběhů alpských, neeuklidovských a symbolicky autentických. Iniciační román zakládajícího člena Vysoké hry pojednávající o výpravě na Horu analogie, která je cestou spojující nebe se zemí, jehož dokončení přervala autorova smrt. Vydání doplňují dobové dokumenty a dodatky včetně Pojednání o analogickém alpinismu.

Kniha je rabelaisovským podobenstvím o moderní civilizaci od jednoho ze zakladatelů legendární skupiny Vysoká hra.

Kniha shrnuje rané Daumalovy texty z let 1926-1930, jak je z rukopisů z pozůstalosti a dobových pramenů sestavil jeho bratr Jack Daumal. Texty spadající převážně do období Vysoké hry představují tohoto básníka, patafyzika, překladatele ze sanskrtu a Gurdžijevova žáka v méně známém světle.