Jakub Špaňhel Knihy

Itálie je kolébkou mnohého, renesance například, hlavně však múz, což plnou měrou potvrzuje tato výjimečná publikace. Jejím autorům, Jiřímu Přibáňovi a Jakubu Špaňhelovi, se stala zdrojem nepřeberné inspirace. Italskou krajinou, městy, stavbami i uměním putují s až nespoutaným nadšením, a díky nim i jejich čtenář. Přibáň ve svých textech zachytil bezprostřední dojmy a zážitky z konkrétních míst i setkání s lidmi, zároveň však píše o tom, co každé takové místo přesahuje a vytváří univerzální stopy v dějinách i současnosti, ať už jde o umění, architekturu, filosofii, historické postavy nebo jejich činy. A takové jsou i obrazy jednoho z nejoriginálnějších současných výtvarných umělců Jakuba Špaňhela. Na první pohled jsme si téměř jisti, že zobrazené místo poznáváme, s druhý pohledem se však již obracíme do svého nitra, abychom zjistili, že nám výjev otevřel prostor pro vlastní imaginaci o místech, o světě, o nás samých. Vzájemný dialog obsahově nabitých, stylisticky bravurních textů Jiřího Přibáně a magicky atmosférických obrazů Jakuba Špaňhela přináší zcela vzácný zážitek.

Ve své nové řadové sbírce Petr Hruška zůstává věrný své civilní citovosti i starým motivům. Autor závěrečné poznámky ke knize J. Štolba mimo jiné ke knize dodává: „I novou sbírku tvoří básníkovy křehké soukromé epifanie, ostře zahlédnuté situace a chvíle s přesahem k zázračnému. Hrušku přitahují všední bezcestí, kdy se věci zvláštně zadrhnou, přesmyknou a svět odhalí své další, dosud neznámé souřadnice. Ale zároveň se uvnitř nových veršů i cosi změnilo. Boříme se do světa drsnějšího, brutálnějšího, jehož rozeklaný reliéf budí neklid a znejistění."

Dvojjazyčný doprovodný katalog k výstavě Jakuba Špaňhela s názvem Venesia doplněný úvodní slovo kurátora Radka Wohlmutha a rozhovor Marie Bordier s umělcem.

Soupis grafického díla předního představitele současné české malby z let 1993–2014. Je rozdělen na dvě části: 1. Obrazovou část, která představuje grafické listy s odkazem na číslo opusu (slj xx), které je vždy uvedeno před názvem grafického listu. 2. Obrazový index s kompletním popisem grafického listu včetně čísla opusu. Jakub Špaňhel (1976) se narodil v Karviné. Studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Ostravě (1991–1995). V letech 1995–2002 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru intermediální tvorby Milana Knížáka a vizuální komunikace Jirího Davida. Byl členem skupiny Luxsus (1995–1998), kterou ovlivnil Jiří Georg Dokoupil. Vystavuje od roku 1994, jeho práce byla představena v rámci významných výstavních projektu, například Česká malba generace 90. let (2011), Po sametu (2009), Resetting (2007), Perfect tense (2003), Nejmladší (2002). V roce 2012 Galerie hlavního města Prahy uspořádala rozsáhlou Špaňhelovu výstavu v Městské knihovně pod názvem Slepice v pekle.

Katalog vydán k výstavě konané ve dnech 23. ledna – 28. března 2014 v Galerii Beseda v Ostravě. Jakub Špaňhel je představitelem současného malířství mladší střední generace a v této kategorii drží bezpochyby medailové pozice. Přestože jeho tvorba nezapře původ v konceptuálním myšlení, spočívá její těžiště v monumentální malbě výrazně expresivního ladění. Jako rodák z Karviné absolvoval střední uměleckoprůmyslovou školu v Ostravě a místní industriální krajina také výrazně formovala jeho umělecké vidění světa. Zde má snad svůj původ určitá „ponurost“ některých pláten, s výraznou rolí, kterou autor přisoudil černé barvě. Ta je rozehrávána v sofistikovaném kontrapunktu se zlatou, fialovou či jinými tóny. V nejnovějších dílech, především v cyklu na téma českého venkova, ustupují tyto „efekty“ do pozadí. Malíř využívá sofistikovanou „kresbu“ sušším štětcem na bílém pozadí, jako v naddimenzované kaligrafii. Jistý odstup od někdejší patetičnosti a větší výrazová střídmost v nových dílech jsou pro mě přesvědčivým důkazem, že Jakub Špaňhel se nespokojuje s dosaženými metami, ale svou práci zdokonaluje a kreativně rozvíjí. Právě pro tyto hodnoty jsou jeho obrazy velmi vyhledávané, a to právem. – Rea Michalová

Česko-anglický katalog známého českého malíře vydán ve spolupráci s Galerií Klatovy/Klenová k výstavě v Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech, 16. až 20. srpna 2007. Texty Marcel Fišer a Miroslav Pesch. Kariéra Jakuba Špaňhela může být považována za vskutku závratnou. Pověst mimořádného talentu, která se mezi zasvěcenými šířila již za jeho studií na pražské akademii (1995–2002) v ateliérech Jiřího Davida a Milana Knížáka, opakovaně potvrzuje novými obrazovými cykly až dodnes, kdy má za sebou první samostatné výstavy v prestižních institucích a několik obrazů ve veřejných sbírkách.

Vydáno u příležitosti výstavy Jakuba Špaňhela v ostravském Domě umění, konané od 28. 9. do 13. 11. 2011. Jakub Špaňhel patří mezi přední představitele současné české malby. Jeho mimořádný talent, který se projevoval již během studií na pražské Akademii, byl potvrzen samostatnými výstavami a účastí na významných přehlídkách malby jeho generace. Tvorba Špaňhela se dá rozdělit do dvou výrazně oddělených poloh, které spojují společné znaky, jako je sklon k monochromii a formální redukci. První skupina zahrnuje obrazy založené na konkrétním motivu v gestickém stylu, včetně známého cyklu chrámových interiérů, aktů, květin, krajin, portrétů a v poslední době i benzinových stanic a budov centrálních bank. Většinou se inspiruje fotografiemi nebo reprodukcemi. Druhá skupina děl má minimalisticko-seriální charakter, zaměřuje se na mechanické opakování jednoduchých prvků pomocí malířského válečku, jako jsou „květináče“, křížky, půllitry nebo plachetnice. Tato rozmanitost v přístupu k malbě ukazuje Špaňhelovu schopnost kombinovat tradiční žánry s moderními technikami.

Malíř a grafik Jakub Špaňhel, jeden z nejvýraznějších současných umělců, ve svém díle vědomě pracuje s vlivy a motivy z dějin umění. Takový přístup byl po staletí normální a přirozenou součástí tvůrčího gesta, snahou vyrovnat se a vypořádat se silnými osobnostmi minulosti. V jeho pohledu na umělecká díla minulosti je zásadní emocí úžas nad viděným a vnímaným. Pocit vytržení, který vás intuitivně zasáhne v momentě hlubokého a silného zážitku. Špaňhel se však neinspiruje jen malbou, ale velice výrazně i historickou architekturou, zejména sakrálními interiéry. Způsob, jakým inspirací z dějin umění užívá, je bezprostřední a jaksi samozřejmý. Jeho přístup například k pracím Václava Hollara či Bohuslava Reynka lze označit za veskrze současný, nepietní, ale za zcela upřímný a otevřený. Česko-anglická publikace vychází jako další z katalogů výstav v Galerii Miroslava Kubíka v Litomyšli, konaná 1. dubna – 31. května 2017.