Gerhard Waberžinek
24. duben 1943 – 22. duben 2008
Doc. MUDr. Gerhard Waberžinek, CSc., přednosta Neurologické kliniky FN a LF UK Hradec Králové se narodil 24.dubna 1943 v Liberci. V roce 1945, ve věku 2 let byl se svými rodiči, otec byl Čech, matka byla německé národnosti, vyhoštěn z Československé republiky do sovětské okupační zóny Německa, kde v městě Burg u Magdeburgu v pozdější Německé demokratické republice absolvoval základní a střední školské vzdělání zakončené maturitou. Měl kladný vztah ke sportu a celá svá léta studenská se kromě studia věnoval oblíbenému fotbalu. Po absolvování střední školy, snad i pod vlivem svého z části českého původu, odešel s řadou svých německých vrstevníků studovat do tehdejší Československé socialistické republiky lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Byl zřejmě jediným z německých studentů, který se rozhodl zůstat a pracovat jako lékař po promoci v Československu. Pozoruhodná byla v této souvislosti dokonalost jeho češtiny s úplnou absencí typického německého akcentu. Jeho „zabydlení“ na Neurologické klinice UP v Olomouci proběhlo neobyčejně hladce a rychle a záhy se začal zajímat také o vědecko publikační aktivity. Zvláště ho zajímala neuroradiologie, vedená tehdy na Neurologické klinice docentem Edmundem Klausem, neuroradiologem evropského formátu. Ten mu byl mimo jiné blízký i svým vzděláním na německých školách. Na některých pozdějších publikacích spolupracoval s profesorem MUDr. Karlem Urbánkem, CSc., když vysoké citovanosti (mj. v prestižním Handbook of clinical Neurology editorů Vinkena a Bruyna) se dočkala jeho práce o pseudotumorózních formách encefalitidy v rámci lupus erythematodes, zveřejněná v tehdejší Spolkové republice Německo. Jako jeden z prvních prováděl doktor Waberžinek u nás katetrizace vertebrálních tepen. Při této příležitosti vznikl jeho dlouholetý vědecký zájem o problematiku neurologických komplikací způsobených elongací a rozšířením bazilární tepny, tzv. arteria megadolichobasilaris. Koncem šedesátých let pracoval doktor Waberžinek dokonce jako vedoucí neuroradiologického oddělení kliniky.
V době, kdy byl konstituován Ústavu VNČ začal tam pracovat doktor Waberžinek a předmětem jeho vědeckého zájmu se staly zejména elektrofyziologické vyšetřovací metody, s ohledem na předmět výzkumného zájmu pracoviště elektroencefalografie a tehdy moderní evokované potenciály. Zcela novým oborem pro něj nicméně nebyly, protože první jeho publikace, vzniklá ještě v době jeho působení ve funkci pomocné vědecké síly na ústavu experimentální patologie, byla věnována metodice vhojených kortikálních a subkortikálních elektrod u krys.
Po několikaleté činnosti v Ústavu VNČ nicméně začal doktoru Waberžinkovi chybět výraznější kontakt s klinickou praxí a jistě také cítil , že má na více, než na podřízené místo v rámci výzkumného ústavu. Přechodem na funkci primáře Neurologického oddělení v Přerově začínají rokem 1983 jeho léta přednostenská, vrcholící pak ve funkci přednosty neurologické kliniky Fakultní nemocnice a lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové.
Na Neurologickou kliniku FN a LF UK nastoupil 1.2.1988 v době, kdy se utvářela nová progresívní podoba klinických neurologických pracovišť zaměřená na akutní neurologii, zejména cévní mozkové příhody. Nastoupil na kliniku v době, kdy se rozhodovalo o rekonstrukci budovy tzv. „Staré nemocnice“ pro účely Neurologické kliniky v Hradci Králové. Rekonstrukce budovy vznikala v neuvěřitelně těžkých podmínkách, nejprve za provozu na staveništi a následně rozptýlením kliniky na 3 různá pracoviště (Klinika geronto-metabolická, lůžkové oddělení nemocnice v Nechanicích, kde probíhala pregraduální výuka studentů lékařské fakulty UK a kaple ve Staré nemocnici, kde bylo umístěno vedení kliniky). Slavnostní otevření Neurologické kliniky v listopadu 1992 právem neuniklo pozornosti veřejnosti a medií, protože pro občany regionu vzniklo špičkové pracoviště s nadstandardním vybavením (4-lůžková JIP, 18-lůžkové intermediární oddělení, 13-lůžkové dětské neurologické oddělení a 24-lůžkové oddělení všeobecné neurologie).
V tomto složitém období doktor Waberžinek v dubnu 1988 absovoval habilitační řízení před Vědeckou radou LF UK v Hradci Králové a 1.1.1989 byl jmenován docentem v oboru neurologie.
S etapou rekonstrukce budovy neurologické kliniky se v tomto období formoval nový vyšetřovací komplement kliniky. Centralizaci se neubránila dosud fungující hematologická a likvorologická laboratoř a oddělení neuroradiologické, angiografická jednotka. Naopak rozvoj pod metodickým vedením docenta Waberžinka zaznamenala na klinice neuroelektrofyziologie. Byl instalován první personální počítač, vybudována byla sekce pro vyšetřování evokovaných potenciálů, zprvu pouze zrakových. Postupně došlo k obnově přístrojového vybavení sekce elektomyografie a elektroencefalografie.
Rozvoj kliniky, výuka pregraduální a postgraduální, vysoká odbornost a především rozvoj oboru neurologie, v poslední odborné etapě diagnostika a léčba bolestí hlavy, patřily mezi „top ten“ docenta Waberžinka. Byl spoluzakladatelem Sekce pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy (Czech Headache Society) České neurologické společnosti, byl jejím dlouholetým předsedou a v posledních letech čestným předsedou. Vybudoval síť poraden pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy v České republice. Zastupoval Českou neurologickou společnost v International Headache Society, byl členem Council of IHS, členem vědeckého panelu pro bolesti hlavy při European Federation of Neurological Societies (EFNS) a členem World Headache Alliance.
Jeho knižní publikace o bolestech hlavy se zařadily mezi základní učebnice oboru neurologie v České republice. Skripta Obecná neurologie a Speciální neurologie docenta Waberžinka a spolupracovníků patří k základnímu literárnímu fondu lékařské fakulty UK v Hradci Králové. Docent Waberžinek vynikal svými vědeckými a publikačními aktivitami, byl členem redakčních rad časopisu Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie a Acta medica a Supplementa (Hradec Králové).
Doc. MUDr. Gerhard Waberžinek, CSc. přednosta Neurologické kliniky FN a LF UK Hradec Králové byl laskavý, přátelský, ochotný naslouchat nejenom svým pacientům, ale i spolupracovníkům a kolegům. Byl milující otec, který ctil svoje děti nadevše, byl jim oporou, rádcem a vzorem. O to dramatičtější a bolestnější byla pro všechny zpráva, že jeho srdce se zastavilo na vrcholu jeho sil, v plné práci. Zastavilo všechny jeho plány a touhy, které měl v odborném i soukromém životě, 22.4.2008.