Riikka Pulkkinen Knihy

Annina babička Elsa, uznávaná vědkyně v oboru dětské psychologie, smrtelně onemocní rakovinou. Pro celou rodinu je to velká rána, ale Elsa se rozhodne naplno si užít každou chvíli, která jí ještě zbývá: vychutnává si paprsky slunce, koupání v ledovém jezeře, pár sklenek vína na pikniku s vnučkou Annou, blízkost manžela Marttiho, úspěšného výtvarníka, se kterým strávila padesát let svého života. Anna objeví u babičky ve skříni staré šaty. Když se v nich babičce ukáže, nevědomky poodkryje dávné tajemství. Šaty patřily mladičké Eevě, která v šedesátých pomáhala vytíženým manželům Else a Marttimu s domácností a výchovou dcerky Elly, Anniny matky. Jakmile si Anna šaty obleče, není už možné před utajovaným Eeviným příběhem zavírat oči. Anna se vydává hledat pravdu do minulosti a postupně odhaluje, že za zdánlivě bezmračným manželstvím jejích prarodičů se ukrývá drama vášnivé a tragické lásky, které ovlivnilo celou rodinu včetně jí samé víc, než by si uměla představit.

Elsa is dying. Her husband, Martti, and daughter Eleonoora are struggling to accept the crushing thought that they are soon to lose her. As Elsa becomes ever more fragile, Eleonoora's childhood memories are slipping away. Meanwhile, Eleonoora's daughter Anna spends her time pondering the fates of passersby. For her the world is full of stories. But the story that will change her forever is the one about Eeva, her mother's nanny, whom her grandparents have been silent about for years. Eeva's forgotten story, which Anna first learns of when she discovers an old dress of Eeva's, is finally revealed layer by layer. The tale that unfolds is about a mother and daughter, about how memory can deceive us--and sometimes that is the most merciful thing that can happen.

Zwei Frauen, zwei Generationen und die Frage: Wie weit gehen wir für die Liebe? Marie ist sechzehn. Anja dreiundfünfzig. Marie liebt zum ersten Mal, und doch kommt es ihr wie ein Ende vor. Sie ist mit einem verheirateten Lehrer zusammen, der sie nur ausnutzt. Anja liebt vielleicht zum letzten Mal. Ihr Mann ist dement und erkennt sie nicht mehr. Kann man jemanden lieben, der einen zerstört, oder jemanden, der nicht mehr er selbst ist? Ist der Tod immer das Ende oder manchmal eine Lösung? Riikka Pulkkinen erzählt vom Aufbrechen und Ankommen, von Idealen und Lebensentwürfen und von junger und alter Liebe.