Jaroslav Pinkas Knihy

Kniha vznikla v rámci projektu Dějepis v 21. století: multimediální aplikace pro dějepisnou výuku, který byl realizován s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, evropských strukturálních fondů a státního rozpočtu ČR. Publikace se zaměřuje na filmové obrazy minulosti a jejich význam pro historickou kulturu. Problematiku nahlíží z perspektivy didaktiky dějepisu a promýšlí možnosti využití filmu jako nástroje vzdělávání. Práce vychází ze zahraničních konceptů didaktiky dějepisu, které aplikuje na české prostředí. V části Teorie shrnuje klíčové pojmy a postupy, které souvisí s užitím filmového média k vzdělávacím cílům. V navazující části obecnou problematiku ilustruje na případových studiích, které didaktické koncepty spojují s konkrétním filmovým materiálem.

Odboj a odpor proti komunistickému režimu patří mezi málo probádaná historická témata. Probíhající odborná diskuze je čas od času stimulována prudkými společenskými a politickými spory o jeho povahu. Tato kniha má v první řadě pomoci učitelům na základních a středních školách s výukou komplikovaného tématu. Čtenáři v ní najdou přehled konceptů rezistence a informace o stavu základního výzkumu. Teorii doplňují tři překladové studie, které přibližují soudobé uvažoání o rezistenci a výuce kontroverzních témat. Jádro knihy pak tvoří čtyři kapitoly o konkrétních případech, ilustrující rozdílnost forem a motivaci k protikomunistické rezistenci. Historický výklad je doplněn didaktickými úvahami o principech historického myšlení a dobré výuky dějepisu.

Historická paměť patří dnes k frekventovaným pojmům. Se samozřejmostí jej užívají média i politici. Má být škola hlásnou troubou „politicky korektní paměti“? Jakou paměť má reprodukovat? A má vůbec nějakou reprodukovat? Jaká by měla být její pozice ve stále intenzivnějších kulturních válkách? Na tyto i řadu dalších otázek se snaží kniha odpovědět. Nebo si je alespoň položit. Čtenář v ní najde výběr ze současných přístupů memory studies a jejich aplikací na konstruktivisticky orientovanou výuku dějepisu. Hlavním předmětem zájmu jsou hrané filmy o tzv. normalizaci, resp. jejich divácká recepce. Autor analyzoval tisíce komentářů na portálu csfd.cz a pokusil se formulovat, jak vypadá kolektivní paměť v digitálním věku a co z toho vyplývá pro školní vzdělávání.