Škid říkali chovanci Škole individuální výchovy F.M. Dostojevského, shromažďující mladé lidi ohrožené v porevolučních zmatcích a letech občanské války mravní zkázou. I oba autoři do ní byli přijati jako bezprizorní a na základě vlastních zkušeností vyprávějí o životě ve škole, v níž se chovanci nejrozmanitější minulosti a stupňů mravní i fyzické zpustlosti mění k nepoznání a vracejí k řádnému životu.
