Jana Krejcarová

Básnířka a prozaička, dcera architekta Jaromíra Krejcara a Mileny Jesenské, přítelkyně Egona Bondyho.

Jana Krejcarová (provdaná Jana Černá, 14. srpna 1928, Praha – 5. ledna 1981, Praha). Studovala od roku 1938 gymnázium. V letech 1942–44 studovala na grafické škole. Ve školním roce 1946–47 absolvovala jeden ročník konzervatoře u Františka Maxiána. Po uvěznění a smrti matky vyrůstala pod dohledem dědečka Jana Jesenského. Po jeho smrti v roce 1947 zdědila značný finanční obnos, který během krátké doby utratila za bohémské hostiny. Účastnila se aktivit surrealistů kolem Karla Teigeho a Vratislava Effenbergera. Po roce 1950 spolupracovala s Ivo Vodseďálkem, Mikulášem Medkem, Zbyňkem Sekalem a Egonem Bondym. Krátce byla provdána za herce Pavla Gabriela. Později se provdala za sociologa Miloše Černého. Byla matkou pěti dětí, které ale většinou skončily v dětském domově. V roce 1961 se provdala za Ladislava Lipanského. V šedesátých letech byla odsouzena na jeden rok nepodmíněně za zanedbání rodičovské péče. Počtvrté se provdala za výtvarníka Daniela Ladmana. Žili v Raspenavě. Zahynula při dopravní nehodě. První, jen zčásti dochované, nonkonformní básnické a prozaické texty Jany Černé spoluutvářely poetiku poválečného literárního undergroundu. Surrealistická a civilistická inspirace v nich vyústila v negaci společenských i jazykových konvencí, v stylizované popření iluzivního pojetí lidského individua. V nonkonformním gestu autorka často volí šokující sexuální výrazivo a ztvárňuje tabuizované látky. Pozdější, v 60. letech již knižně publikované autorčiny prózy jsou psány tradiční narativní poetikou.