Jan Hasil Knihy

Archeologický atlas je pokusem o publikaci, jaká zájemci o českou archeologii stále schází. I v České republice sice existuje řada archeologických encyklopedií a průvodců; tato kniha se ale od nich liší. Jejím cílem není pouze sdělit čtenáři určitý soubor informací o archeologických nalezištích, nálezech a výzkumech, ale především naučit jej archeologické lokality vnímat, nalézt a pochopit logiku jejich výpovědi. K tomu směřují především nové podrobné mapy, údaje o poloze v zeměpisných souřadnicích a většinou nové, profesionálně zpracované terénní fotografie. Pro publikaci bylo vybráno 105 archeologických lokalit z území Čech. S výjimkou několika málo míst s významnými archeologickými výzkumy a muzei jde vždy o lokality, na kterých jsou archeologické památky vidět na povrchu, ať už v reliéfu terénu, nebo ruinách staveb. Předložený výběr zahrnuje většinu známých a opravdu významných v terénu viditelných archeologických lokalit na území Čech, nicméně celý soubor byl sestaven především tak, aby zachycoval lokality typické v širokém spektru jejich podob, funkcí a stáří. Archeologické památky jsou v tomto svazku chápány v dosud neobvyklé šíři, a to od jeskyň osídlených v paleolitu po vesnice vysídlené po 2. světové válce.

Filozof, teoretik historických věd a disident Zdeněk Vašíček (1933–2011) přirovnal archeologickou syntézu k obrazu: „Zatímco [historický] příběh je diachronní, vždy ho tvoří nějaká posloupnost událostí, obrazu odpovídá situace, a ta je dána synchronií, tj. paralelitou předmětů, událostí a jejich vztahů (…). Aby nám byl při rozhodování co platný, musí splňovat jisté základní požadavky: musí být zaměřen k určitému cíli, nesmí být vynecháno nic podstatného, nesmí být nic přidáno, musí být jasně rozčleněn na jednotlivé předměty a ty musejí navzájem souviset, byť jen zprostředkovaně. Navíc musí být uspořádán tak, aby mohl být ,čten‘ v různém pořadí. Tím opět, stejně jako u příběhu, vytváříme jakési ,opatrné generalizace‘. Generalizace na poněkud vyšší úrovni než v případě příběhu, protože obraz zachycuje nejen vztahy sukcesivní a kauzální, ale i vztahy záměnné, reverzibilní a neutrální.“ (Zdeněk Vašíček. Archeologie, historie, minulost. Praha 2006, s. 95) Výtvarník a protagonista undergroundu 70. a 80. let Bohumír Komínek (1944–1999) kongeniálně vystihl synchronní pohled na složitý (post)moderní svět malbou Před obrazem, v níž se prolínají dávné i moderní symboly s událostmi dějinnými, banálními i intimními. Nechybí ani dvojice figur, které na obraz hledí, ale zároveň jsou prvkem jeho kompozice! Lze si jen sotva představit přiléhavější způsob a adekvátnější prostředek, jak ve zkratce charakterizovat perspektivy archeologického studia moderní společnosti.

Geografická sevřenost Čech do značné míry determinuje bádání o jejich středověkých dějinách. Jedinou výraznější výjimku v rámci moderních hranic České republiky představuje oblast Chebska, která byla ve sledovaném období (7.—12._století) do značné míry spjatá s vývojem v oblasti dnešního Německa. Tato skutečnost komplikovala a dodnes komplikuje bádání o Chebsku, neboť český i německý nacionalizující odborný diskurs projektoval do poznání regionu ahistorické otázky a problémy, zastiňující odbornou podstatu celé problematiky. Publikace je vystavena na komplexní revizi pramenné báze i rozboru dosavadních badatelských přístupu. Vlastní interpretace je založena na srovnávacím studiu jednotlivých kulturně historických fenoménů, jež lze v regionu sledovat, a to ve vztahu jak k českým zemím, tak především k sousednímu severovýchodnímu Bavorsku a Durynsku. To umožní čtenáři náhled na vývoj tohoto pozoruhodného historického regionu v širším kontextu.

Velmi pěkná publikace osvědčeného týmu archeologů a historiků tentokrát čtenáři přibližuje vývoj obce Cítov na Podřipsku v kontextu "velkých" dějin od pravěku až do konce 20. století. Přes šest set stran poutavého vyprávění založeného na důkladném archivním výzkumu je doplněno četnou obrazovou přílohou, grafy a tabulkami.