Tom Stoppard Pořadí knih

Dvacet let po vydání výboru Tom Stoppard: Hry (2002), který obsahoval do té doby nejznámější tituly tohoto světoznámého dramatika českého původu (*1937, Zlín), vychází v Institutu umění – Divadelním ústavu druhý svazek jeho her. Ten spolu s připravovaným svazkem třetím, který představí bohatý svět dramatikových pozdějších děl, završí české vydání kompletní Stoppardovy původní tvorby psané pro divadlo.Hry II zahrnují texty napsané a uvedené do roku 1989. Od Stoppardova raného díla Volný jako pták přes intelektuálně hravé až bláznivé komedie Podle Magritta a Špinavé prádlo a Nová země se přesuneme ke hrám, jež jsou odrazem dramatikova zájmu o existenciální rozměr rozděleného světa studené války – Skokani, EGHDF, Noc a den a Dvojitý agent. Ani v nich však nepostrádáme Stoppardův smysl pro absurdno (ve svých počátcích býval – spíše mylně – k absurdním dramatikům přiřazován) a slovní gagy, obdivuhodnou lehkost, s jakou dokáže v rozměru divadelního představení zasvětit diváky do nejsložitějších problémů soudobého světa i (jako například v Umělci sestupujícím ze schodů) dělat si legraci z umění 20. století. Ve hrách Noc a den a Dvojitý agent se navíc v jeho dramatice začínají prosazovat silné ženské postavy a s nimi emocionalita, kterou rané Stoppardovy hry zdánlivě popíraly.

Bouřlivá plavba (1984) je volnou adaptací komedie Hra na zámku (Játék a kastélyban, 1926) maďarského dramatika Ference Molnára (1878–1952). Ocitáme se na palubě zaoceánského parníku Italský zámek, plujícího do New Yorku, kde má skupinka divadelníků (dva dramatici, herec, herečka a hudební skladatel) za několik dní představit stále nedopsanou hru. Přípravy na premiéru však naruší milostný propletenec mezi herečkou, hercem a skladatelem a pokus jednoho z dramatiků ho elegantně rozplést ještě více zkomplikuje situaci. Mistrně vystavěná zápletka a brilantní dialogy, láskyplně si utahující z operetních klišé i ze samotného divadelního světa, zařazují Bouřlivou plavbu k nejzábavnějším Stoppardovým dílům.

Divadelní hra Dvojitý agent z roku 1988 je špionážní milostný thriller nás zavede do londýnského ústředí britské zpravodajské služby na sklonku studené války. Mimořádně schopná agentka Elizabeth Hapgoodová (krycí jméno „Matka“) velí přísně tajným operacím, a zároveň je milující matkou jedenáctiletého Joea. Americká výzvědná služba začne mít podezření, že jeden z Elisabethiných agentů, jaderný fyzik Kerner, pracuje i pro Sověty, a vyšle do Londýna agenta Watese, aby věc osobně prošetřil. Elisabeth však nemůže uvěřit v Kernerovu zradu a začne po dvojitém agentovi ve svém okolí pátrat na vlastní pěst. Pracovní záležitosti, mateřské povinnosti a milostné city se u Elisabeth začnou proplétat a rozuzlení bude nutně bolestivé. Text nabízí řadu komických situací, dovedně stupňované napětí, nečekaný vpád ženského principu do tradičně mužského světa špionáže a také překvapivé analogie lidského chování a jednání s principy kvantové mechaniky.

Hra britského dramatika Toma Stopparda Vynález lásky (The Invention of Love, 1997), považovaná za autorovo nejsložitější a zároveň nejlepší dílo, je lyricko-dramatickým esejem o životě a době Alfreda E. Housmana, viktoriánského klasického filologa a básníka, ale také o jeho vášnivé, byť platonické lásce k jeho spolužákovi. Děj je zdánlivě prostý – noc před smrtí se básníkovi zdá, že zemřel a že cestou v Charónově loďce potkává nejdůležitější postavy svého života, včetně svých mladších já. Řeka Styx takřka surrealisticky spojuje Podsvětí s Oxfordem Housmanova mládí a problémy překladů řecké a římské klasiky tu mají stejné místo jako ozvěny slavného procesu Oscara Wildea. Právě jeho osud tvoří protiklad k příběhu nenaplněného a potlačeného Housmanova citu, jehož energii básník vtěluje především do nenápadného vědeckého díla. Ve Stoppardově pojetí je láska nejen povznášející, ale také tragickou lidskou zkušeností. Zvláštnímu světu hry nakonec nechybí ani hořce paradoxní logika: ironií osudu to byl právě „laskavý humorista" Jerome K. Jerome, kdo svým otevřeným dopisem literárnímu časopisu rozpoutal aféru, jež vedla k Wildeově odsouzení k nuceným pracím za prokázanou homosexualitu. Doslov Lenka Kolihová Havlíková

Stoppardova divadelní hra, která reaguje na československé události po roce 1968 a uvěznění členů skupiny Plastic People, je dramatickou sondou do svědomí společnosti.

V průřezu tvorbou současného anglického dramatika českého původu Toma Stopparda nechybí jeho nejslavnější hry, které jsou zároveň charakteristické pro jednotlivá dramatikova tvůrčí období: brilantní Stoppardova absurdistická hra Rosenkrantz a Guildenstern jsou mrtvi (1968), jež založila jeho slávu, pronikavá wildeovsko-historická parodie Travestie (1974) a milostné komedie To pravé (1982) a Arkádie (1994). Svazek doplňují u nás dosud neuvedené ani nepublikované Stoppardovy aktovky: detektivní fraška Pravý inspektor Hound (1968) a diptych Doggův Hamlet, Krhútův Makbeth (1979), inspirovaný osudy českých disidentských divadelníků. Autorem aktuální doprovodné studie Tom Stoppard je dramatikův krajan Jim Hunter.

Londýnský dramatik Will Shakespeare má napsat novou hru a nutně potřebuje inspiraci. Tu nachází ve chvíli, když se nečekaně setká s půvabnou Lady Violou, která tolik miluje divadlo, že se vydává za muže, aby si mohla zahrát. Z lásky na první pohled se rozhoří osudový vztah, do něhož se zaplete i sama královna Alžběta I., a vznikne hra Romeo a Julie, která má obrovský úspěch. Milenci se však musí rozejít, neboť Viola je proti své vůli provdána a Will už je ženatý. Dokonale rozehraný, důmyslný a vtipný příběh těží i z dalších Shakespearových děl...

Divadelní program ND vydaný k inscenaci, která měla premiéru dne 4. a 5. května 2006 ve Stavovském divadle. //

Hra, která nastartovala hvězdnou kariéru nejslavnějšího žijícího dramatika. Východiskem je vtipný shakespearovský apokryf. Stoppard nahlíží věhlasný Hamletův příběh skrze dvě původně vedlejší postavy, královy špehy Rosenkrantze a Guildensterna. Děj je opřen o dokonalou znalost originálu, který se v klíčových momentech do příběhu obou hrdinů vlévá a určuje jeho směr. Formální inspirací bylo Stoppardovi absurdní drama, v té době zažívající své nejslavnější období. I zde je tedy děj pokřiven do výrazné absurdní grotesky plné bizarních situací, vtipů a narážek. Bytostný intelektuál Stoppard se v nich často opírá o hrátky s matematickou statistikou, jejímž úhlem postavy nahlíží podivuhodnou nepravděpodobnost svých peripetií. Osud obou postav ovšem zároveň zachycuje téma obyčejných lidí, kteří jsou proti své vůli strženi a usmýkáni proudem dějin, aniž by jim byla vůbec dána možnost pochopit, co a proč se kolem nich děje, jakou roli v tom hrají a jestli vůbec stojí na správné straně.