Igor Janke Knihy

O existenci polského společenského a odborářského hnutí Solidarita z osmdesátých let ví asi každý. Méně lidí už nejspíš slyšelo o tom, že v Polsku po nastolení stanného práva v prosinci 1981 vznikla v polské Vratislavi ještě jiná Solidarita: Bojující Solidarita, která se postupem času rozšířila do mnoha dalších polských měst. Byla nejbojovnější, nejlépe zakonspirovaná a nejfunkčnější opoziční organizace, která působila komunistické moci nejvíc potíží. Odvolávala se na podzemní legendu Zemské armády, která působila na polském území za německé okupace v době druhé světové války. Mnozí z nich byli dětmi vojáků této armády a jiných útvarů, bojujících za svobodné, nezávislé Polsko i po roce 1945, vnuky Piłsudského legionářů a pravnuky povstalců z devatenáctého století. Jak píše novinář Igor Janke v knize „Tvrz. Bojující Solidarita – podzemní armáda“, měla „jasný politický cíl – svržení komunismu a dosažení opětovné nezávislosti Polska a ostatních zotročených národů komunistického bloku“. Kniha obsahuje dramatické příběhy těch, kdo v Bojující Solidaritě působili, a znovu nastoluje řadu otázek, které nepřestaly být v Polsku ani u nás aktuální ani pětadvacet let po pádu komunistického režimu.

Orbán steht seit über zwanzig Jahren an der Spitze seiner Partei und ist damit einzigartig in Europa. Trotz dramatischer Wendungen und Niederlagen hat er sich behauptet. Zwei Dinge sind in seinem Leben besonders wichtig: seine Familie, bestehend aus seiner Frau Anikó Lévai und fünf Kindern, sowie der Fußball, den er sein Leben lang gespielt hat. Orbán ist ein Kämpfer, sowohl auf dem Sportplatz als auch in der Politik. Sein Ziel geht über den reinen Machterhalt hinaus; er strebt danach, den Kommunismus zu stürzen, mit dem Postkommunismus abzurechnen und Ungarn wieder aufzubauen. Er möchte die von den Kommunisten zerschlagene Mittelschicht neu etablieren und den Ungarn ihr Geschichtsbewusstsein sowie ihren Stolz zurückgeben. Sein Handeln orientiert sich stets an diesen Zielen. Es gibt zwei Möglichkeiten, Orbán zu interpretieren: als Relikt vergangener Zeiten oder als visionären Politiker, der seiner Zeit voraus ist. Welche Sichtweise die richtige ist, bleibt unklar, doch die Möglichkeit, einen so faszinierenden Politiker über ein Jahr lang aus nächster Nähe zu beobachten, war eine besondere Erfahrung.