Caitlin Doughty Pořadí knih

Majitelku pohřebního ústavu Caitlin Doughtyovou fascinuje všudypřítomný strach ze smrti, pokouší se proto zjistit, jak o své mrtvé pečují lidé v jiných kulturách. Hledání dobré smrti je poutavá cesta do různých koutů světa, na které poznáte tajemné a působivé pohřební rituály, o kterých se v našem prostředí téměř nic neví.Na indonéském venkově sleduje muže, jak umývá a obléká tělo svého mumifikovaného dědečka, s nímž už dva roky pobývá v rodinném domě. V La Paz objevuje bolivijské natitas (oslavované lidské lebky, co kouří cigarety a plní lidem přání). V Tokiu se seznamuje s japonským zvykem kotsuage, během kterého pozůstalí vybírají čínskými hůlkami kosti svých milovaných z popela. Píše o inovátorech v oblasti pohřebních služeb, kteří zkoumají kompostování lidského těla a ekologické pohřby. Snaží se zjistit, jak by nám různé tradice, od mexického svátku Día de los Muertos až po zoroastrijský nebeský pohřeb, mohly pomoci vidět naše vlastní pohřební zvyklosti v jiném světle.Vydejte se spolu s autorkou po světě za hledáním „dobré smrti“. Je to cesta možná trochu morbidní, ale dobrodružná a nesmírně zajímavá, je to příběh o mnoha překvapivých a fascinujících způsobech, kterými se lidé po celém světě vyrovnávají s velmi lidskou výzvou – se smrtí.

Podívat se vlastní smrtelnosti do očí není nic jednoduchého. Abychom se tomu vyhnuli, raději si zavazujeme oči a dobrovolně se straníme reality smrti a umírání. Jenže nevědomost není blažená, přináší jen větší hrůzu. Metaforický šátek na oči teď na chvíli odložte. Caitlin Doughtyová vypráví o šesti letech, které strávila prací v americkém pohřebnictví. Její upřímná, ironická a často i vtipná výpověď připomíná půlnoční výpravu na hřbitov. Autorka demystifikuje smrt a odpovídá na otázky, o nichž jste ani nevěděli, že je máte. Můžete chytit nemoc od mrtvoly? Kolik mrtvých se vejde do dodávky? Jak vypadá planoucí lebka? Pokud nechcete číst realistický popis smrti a mrtvých těl, vzali jste do ruky špatnou knihu. Můžeme ze všech sil vystrkat smrt na samý okraj zájmu, odkládat mrtvé za nerezové dveře a zavírat umírající do nemocničních pokojů. Dokážeme tak mistrně skrývat smrt, že byste skoro uvěřili, že jsme první nesmrtelná generace. Ale nejsme. Všichni umřeme a dobře to víme.