Ivan Šebesta Knihy

Demokracie představuje problém: problém ve smyslu otázky, kterou je nutné vyřešit. Alain de Benoist v této krátké knize bourá zažité předsudky o demokracii a ukazuje, že evropskou civilizaci provázela již od počátku. Dokládá, že problémem není samotná idea demokracie, nýbrž její současné chápání a praxe. Demokracie je vláda lidu, a zatímco liberální demokracie chápe lid jako pouhý součet atomizovaných jednotlivců, de Benoist jej chápe jako konkrétní kulturně-historickou kontinuitu. Tvrdí, že cílem liberální demokracie je depolitizace veřejného života, redukce dějinotvorného vládnutí na pouhé technické řízení. Liberální demokracie může vést k vládě odborníků neboli „liberální nedemokracii“. Dosažení efektivní demokracie je možné posílením prvků přímé vlády lidu, zavedením možnosti odvolání volených zastupitelů, jakož i návratem k chápání občanství jakožto podmíněného sounáležitostí k společenství, jež stojí na sdílených hodnotách. Autor zdůrazňuje, že efektivní demokracii jsou vlastní mnohé prvky, které jsou v současnosti potlačovány. Preferuje takové pojetí demokracie, které vedle principů svobody a rovnosti neopomíjí ani kulturně-historické bratrství. Český překlad původního textu z roku 1985 je doplněn dvěma autorovými pozdějšími esejemi.

Ánanda Kéntiš Muthú Kumárasvámí byl světoznámý indolog, znalec orientálního umění, historik světových náboženství a metafyzik. Cejlonský původ ho vedl k národní hrdosti a buditelství. Během své hvězdné akademické kariéry byl uchvácen naukou perennialismu a myšlenkou totožného metafyzického jádra všech náboženství světa. Rozvíjení a aplikování této nauky zasvětil celý zbytek svého života. Ve své pozdní knize s názvem Čas a věčnost se Kumárasvámí zabývá chápáním protikladnosti pomíjivého světského času a nepomíjivé božské věčnosti. Analyzuje je v učeních hinduismu, buddhismu, starořecké filosofie, islámu a křesťanství a neopomíjí ani verše moderních mystiků. Objevuje jednotné a nadkulturní učení o věčnosti přítomné v okamžiku, v božském Nyní, jež je vždy na dosah pro ty, kdo ho hledají, a jehož dosažení je vrcholem duchovní snahy a stavem osvícení podle všech náboženských tradic.

Doktrína probuzení je Evolovo slavné pojednání o nejranějším buddhismu.Proslulý italský znalec náboženství, filosof a esoterik Julius Evola (1898–1974) v knize Doktrína probuzení vyzdvihuje raný buddhismus jakožto duchovní nauku, jež neztrácí čas spekulacemi a obřady a směřuje výhradně k odpoutání a vnitřní nepodmíněnosti. Označuje jej za učení vyhrazené pro elity, přičemž jeho pozdější podobu náboženství přístupného každému považuje za úpadkovou. Tvrdí, že jádro buddhismu je metafyzické a iniciační, takže jakákoli interpretace buddhismu coby pouhého moralismu stojícího na soucitu, humanitarismu a utíkání před životem je veskrze plytká, profánní a povrchní.Evola prohlašuje původní buddhismus za doktrínu, jež plně odpovídá vnitřnímu rozpoložení kasty kšatrijů čili válečníků. Tito válečníci hrdinně neulpívají na ničem z tohoto ani žádného jiného světa, dokonce ani na samotné ideji „odpoutání“. Zabývá se především praktickou stránkou buddhismu, jeho propracovaným systémem askeze a svůj výklad opírá zásadně jenom o nejstarší buddhistické texty. Tvrdí, že techniky oproštění lze snadno oddělit od zbytku Buddhovy nauky, takže jich ve svém každodenním životě mohou využít i nebuddhisté.

Jason Jorjani ve své knize zkoumá filosofický přístup k paranormálnu, přičemž dekonstruuje materialismus a racionalismus moderního Západu. Odhaluje, že současná civilizace se opírá o nečestné a nevědecké popření přízračných jevů. Detailně popisuje proces okultace psychických schopností, jehož původce vidí v Descarta a nejvýznamnějšího pokračovatele v Kantovi. Jorjani odmítá mimosmyslové vnímání a psychokinezi považovat za mimořádné jevy, místo toho je označuje za součást dosud neobjevené a fyzickými zákony nespoutané stránky přírody, zakryté reduktivními moderními „vědeckými“ modely. Autor vyzývá k uznání archetypů Prométhea a Atlanta, které na nevědomé úrovni podporují vědecký výzkum a kreativitu v kulturách, jež přijaly starověkou helénskou kosmopolitní vizi. Ztotožnění se s těmito archetypy, spolu s propojováním východního a západního světa, považuje za příslib nové doby a společnosti, kde budou hranice mezi vědou, náboženstvím, politikou a uměním zbořeny. Jason Reza Jorjani, PhD., je Newyorčan íránského a severoevropského původu, který po získání bakalářského a magisterského titulu na Newyorské univerzitě obdržel doktorát v oboru filosofie. Přednášel na NJIT a nyní působí jako spisovatel a vůdčí myslitel prométheismu.

Stáváme se méně inteligentními. Kniha S rozumem v koncích nám sděluje tento šokující, ale fascinující poznatek. Autoři nám představují vršící se hromadu důkazů, že lidé jsou dnes podstatně méně inteligentní, než tomu bylo před sto lety. O výzkumu dokazujícím toto kontroverzní tvrzení donedávna věděli pouze akademici, ovšem autoři této knihy jsou toho názoru, že toto poznání nemůže zůstat dál uzamčeno ve slonovinových věžích vědy. S rozumem v koncích je prvním populárně vědeckým dílem šířícím povědomí o tomto pro budoucnost stěžejním tématu. Autoři knihy dokazují, že inteligence – která je výrazně dědičná – narůstala až do příchodu průmyslové revoluce, protože lidé žili pod tlakem darwinistického výběru, což znamená, že své geny odevzdávali především inteligentnější členové společnosti. Od počátku 19. století však inteligence ve vyspělém světě začala upadat, protože inteligentnější lidé měli průměrně stále méně dětí. Tato kniha se zabývá tím, jak k tomuto obratu došlo a jaké bude mít následky. Lze zvrátit úpadek naší inteligence? Nebo budeme svědky rozvratu civilizace a nástupu nové doby temna?

Vtipné vyprávění spolu s obrázky a dobovými fotografiemi uvádí do minulosti a současnosti motorismu. Srozumitelným způsobem autor hovoří o objevu parního stroje, o prvních automobilech a jejich konstruktérech a o počátcích výroby motocyklů a automobilů u nás. Názorně seznamuje s hlavnímisoučástmi a funkcí automobilového motoru. Uvádí stručný přehled vývoje automobilu v různých zemích i seznam nejúspěšnějších vozů světa v letech 1963–1975. Katalog všech možných značek motorových vozidel z celého světa. 2., upravené a rozšířené vydání

Vzpoura proti modernímu světu je jedním z opomíjených, ale i velice kontroverzních literárních milníků 20. století. Rozvádí zdrcující kritiku moderního Západu, založeného na konzumu a sekularismu, masové konformitě a průměrnosti, jež staví do kontrastu s aristokratickým heroismem a náboženským rozjímáním. Ideál společnosti vidí v nadčasové Tradici duchovních proudů předmoderního světa, kdy božské a numinózní ještě bylo součástí lidského života. Autorem Vzpoury je italský baron Julius Evola (1898–1974). Krátce a intenzivně koketoval s dadaismem a filosofickým idealismem, aby se následně obrátil k studiu hermetismu a esoterismu. Po obeznámení s dílem Reného Guénona přijal stěžejní ideje jeho integrálního tradicionalismu. Vstoupil do polemik s fašistickým režimem, doufaje, že se mu jej podaří naklonit své vizi. Po válce byl obvinění z obhajoby fašismu zbaven a do konce života se těšil pověsti vůdčího literáta na poli duchovní vědy. Evola v tomto svém opus magnum překonává dobový historicismus a tvrdí, že prostřednictvím profánního Západu dochází k pádu lidstva z bytostí „stvořených na obraz Boží“ na bezduché roboty. Ve svém monumentálním veledíle Vzpoura proti modernímu světu představuje svou vizi metafyziky dějin.