Mikaël Ollivier Knihy

Benjamin, pro všechny krátce Ben, žije s matkou na předměstí Paříže, chodí do gymnázia a je v pohodě. Vášnivě rád jí (sem tam i něco uvaří) a sní o tom, že se jednou stane majitelem hotelu na pobřeží v Bretani. Jen ostatní jsou trochu nervózní... Ben tloustne. Váží o dvacet-třicet kilo víc, než by měl, a svým vrstevníkům se příliš nepodobá. Nezbývá než nastartovat vůli, přečkat výsměch spolužáků a pokusit se zhubnout. Benjaminův příběh je trefným pohledem od pocitů dospívajícího. Autor vtipně a lehce vypráví příběh kluka, který ví, co chce, dokonce ví, kde dělá chyby, a o to víc ho iritují rady okolí. Zprostředkovává čtenářům pocity „tlouštíka“ a především trápení i radost plynoucí z rozhodnutí držet dietu. Je tloušťka opravdu takový pech? Co se stane, když pro jednou člověk dietu poruší? A bude život poté krásný a snadný? Mikäel Ollivier na deka přesně vyvážil román o francouzském „metráčkovi“ současného světa, kde děti mohou mít všechno, co chtějí, a přitom jim často chybí to nejdůležitější. Knížka o hladu, pubertě a snech.

Thomas žije v Londýně a pracuje jako správce sítě ve velké prosperující firmě. Žije klidným životem, jeho jediným koníčkem je internet. Už nějakou dobu se pravidelně napojuje na adresu Cathy - dívky, která má ve svém bytě nainstalované miniaturní kamery, a poskytuje tak svůj život každému, kdo se na její adresu napojí. Thomas Cathy pozoruje, píše si s ní a nedovede si už svůj život bez ní představit. A jednoho večera je svědkem toho, jak Cathy před kamerami někdo neuvěřitelně krutě zavraždí. Thomasův poklidný život se od té chvíle naprosto změní… Detektivka napsaná strhujícím stylem nesoucí všechny prvky moderního thrilleru. Skvěle vymyšlená zápletka se znalostí virtuálního světa a nejnovějších trendů využívání techniky. Napětí se stupňuje od počátku vyšetřování krutého zločinu a trvá až do překvapivého rozuzlení na posledních stranách. Výstřední voyeurství po internetu jako by ani nepatřilo do světa spisovatelovy fantazie, ve světě nových a stále novějších technologií je takový děsivý tanec smrti až příliš možný a uskutečnitelný. Kniha byla zfilmována.

Sci-fi detektivka o lásce v různých podobách, o dospívání a nástrahách virtuálních světů. V Evropské federaci se objevila nová nebezpečná droga nazvaná E-den. E-den jako Eden, ráj, ale taky jako e-mail, e-drug, elektronická droga, se kterou si lékaři ani policie nevědí rady. Desítky mladých lidí upadají do hlubokého kómatu, ze kterého se je odborníkům nedaří probrat. Goranův otec je jeden z nejlepších policejních agentů. O prázdninách se ale místo společné cesty k moři musí rychle vydat k novému případu, a tak Goran spatří Melánii, která po vyzkoušení nové drogy také upadla do kómatu. Smrtelně ohrožená dívka obrátí jeho život naruby. Rozhodne se ji zachránit, ale sám začíná propadat umělému ráji nové drogy…

Benjamin ist stark übergewichtig. Als er sich in Claire verguckt, stürzt er sich hochmotiviert in eine Diät. Aber das Unterfangen ist schwieriger,als er sich das vorgestellt hat, erst recht, als Claire ihm einen Korb gibt.

Pierre est à la veille de ses 16 ans. Avec ses parents, il achète des meubles chez Ikéa. Il vivent tous les trois, à Versailles, dans un milieu plutôt favorisé. Passionné de musique classique et de piano, Pierre est en seconde option musique. Il rêve de devenir concertiste. Pierre communique beaucoup par SMS avec sa soeur Alix (bien plus que quand elle était là, la parole n’est pas aisée dans cette famille), ils sont très complices. Sur le parking d’Ikéa, la mère s’éloigne sans un mot. Elle disparaît. Le soir, le père reçoit un SMS : « Ne vous inquiétez pas pour moi. Je n’en peux plus, c’est tout ». À partir de ce jour, plus rien n’est pareil. La disparition de la mère est une faille dans la vie lisse de la famille, dans son équilibre, et chacun se révèle différent, avec une histoire bien plus complexe qu’il n’y paraissait. Pierre doit prendre les choses en main à la maison parce que le père baisse les bras et, en même temps, découvre la véritable histoire de sa famille qui n’est qu’une suite de hasards et d’histoires d’amour parfois belles, parfois dures, secrètes, passionnées et/ou douloureuses. Mikaël Ollivier renoue avec le récit intimiste, roman d’amour, histoire familiale compliquée sous des aspects lisses et bien pensant. Scénariste, Mikaël ménage une surprise à la fin du roman.

Hugo a suivi ses parents en poste pour quatre ans à Mayotte, petit bout de France perdu au cœur de l'océan Indien. Seul élève blanc de sa classe, il a du mal à s'adapter : les bidonvilles, la chaleur, la façon d'appréhender le monde, les relations amoureuses. Pourtant c'est au retour en métropole que le choc est le plus brutal. Frénésie des soldes, invasion des marques, publicités tapageuses et surconsommation... Au regard de ce qu'il a vécu sous les tropiques tout révolte Hugo et le dégoûte. Il entre en résistance.

Dîner tranquille chez les Lemeunier. On sonne à la porte et tout bascule : Brice, le fils aîné, est arrêté par la police, soupçonné d'avoir commis cinq meurtres. Rapidement, les preuves et les mobiles s'accumulent. Pourtant, contre l'avis de tous, Martin reste convaincu de l'innocence de son frère. Armé de cette seule conviction, l'adolescent se lance dans une terrifiante enquête qui va lui révéler d'incroyables secrets. Au péril de sa vie, Martin avance, sans faiblir, prêt à tout pour sauver Brice...

La vie était tranquille chez les Lemeunier. Avant que Brice, leur fils aîné soit arrêté, soupçonné d’être l’auteur de 5 crimes odieux. Martin se lance dans l’enquête, pour sauver son frère.

Als Mutter und Sohn auf dem Heimweg im kleinen Supermarkt an der Ecke noch schnell etwas einkaufen wollen, geraten sie in einen Überfall, der sich zur Geiselnahme zuspitzt. Um ihren Sohn ruhig zu halten, erklärt die Mutter ihm, alles wäre Teil eines Gewinnspiels, und derjenige, der am längsten still sein könne, gewinnt so viel Schokolade wie er wiegt. Der Junge ist begeistert, er findet das Spiel toll und ist fest entschlossen zu gewinnen. ...Danach haben sich die Regeln des Spiels geändert. Das traf sich gut, denn ich begann vom vielen Stillhalten einen Krampf zu bekommen. Zuerst mussten wir uns in eine Ecke weiter hinten im Laden setzen, dann kam der Direktor und sprach leise mit uns, während der junge Mann die Eingangstür bewachte: "Es gibt einen Hinterausgang, durchs Lager durch. Ich werde ihn ablenken, und sie laufen alle hinter dem Regal mit den Wasserflaschen entlang zu der Tür dort hinten. (...)" Aber die Sache lief nicht so. Wir hörten schnelle Schritte. Vorne, hinten, über uns. Stimmen, entfernt, aus Talkie-Walkies. Sofort ist der junge Mann zu uns gekommen. "Du, der Junge, du kommst mit mir." Er redete mit mir. Mit mir! Ich konnte es kaum glauben, und super aufgeregt bin ich sofort aufgestanden. Mama wollte mich zurück halten, Spielverderber wie immer, aber ich habe es geschafft, mich los zu machen. Wo ich doch zum ersten Mal gewinnen würde!..."