Ludvík je celkem normální desetiletý kluk, který má na světě ze všeho nejraději svoje dlouhé vlasy. Právě kvůli nim se dostane do konfliktu s učitelkou angličtiny, Přeučenou Ruštinářkou. On je totiž tak trochu spratek. Svou kštici všelijak využívá, aby učitelku naštval. Jednoho dne to ale přežene a mazaná kantorka zosnuje pomstu. Nasadí Ludvíkovi do vlasů vši, s nimiž jeho rodiče marně bojují. Problém vyřeší až nůžky. Vlasy musí pryč – šmik a šmik a zmizí jedním spláchnutím v záchodu. Ale tím to nekončí, naopak vše začíná. Vlasy se ocitnou na břehu neznámého moře… A jejich putování zpátky domů může začít. Ludvík je přece potřebuje! Cestou vlasy potkávají různé bytosti v nouzi a ochotně jim pomáhají. Rybářovi upletou vlasový vlasec, Malíři zas věnují pár svých druhů na výrobu štětce a Meteorologovi poslouží jako součástka do vlhkoměru. Zbylé vlasy pak putují dál a dál… až dojdou na konec světa. To se musely s Ludvíkem minout! Bezradné vlasy zavolají své přátele a společně vymyslí jiný, ovšem o mnoho nebezpečnější způsob, jak se k Ludvíkovi dostat. Podaří se jim najít svého Ludvíka?
Petr Tureček Knihy




Ptáci a prdele letěli vesele
- 56 stránek
- 2 hodiny čtení
Básnická sbírka Petra Turečka se líbí lidem, kteří tvrdí, že nesnáší poezii. Líbí se lidem, co tvrdí, že pochopili Joyceova Odyssea. Chomáč moderních anekdot. Vhodný dárek pro gympláky, jež nosí manžestrové sáčko. Kdyby prase mělo křídla, byla by to křídla?
Au
- 116 stránek
- 5 hodin čtení
Au: nejambivalentnější minimalismus. Při přípravě druhé sbírky sesypal Petr Tureček to nejlepší z posledních osmi let a navrch přidal pár vykopávek ještě starších. S redaktorem Petrem Štenglem pak tuto hromadu kátrovali, jednotlivá její zrna brousili a rovnali, až vzniklo kompaktní tělo, tělo s pokožkou složenou ze stovky zrcátek s tasemnicí nespavosti v útrobách; onen celek předkládá kaleidoskopický názor na svět ve kterém je tak hrozivě snadné, tak směšně nemožné být lidskou bytostí. Hluboko pod krami lehkých, přesných, jiskřivých básní se dvakrát protočí cosi jako rok: poprvé jako tragédie-fraška, podruhé jako fraška-tragédie. Škvírami mezi jazykovými hříčkami občas zavane bezedná zima; místo duše, ke které se neprořežeš, zmítá kolikrát hrotem básníkova pisátka „probuzenej černej rozum“.