Marie Kubinová Pořadí knih

Kniha Marie Kubínové Časoprostor lyriky se nad novodobou českou poezií věnuje otázce, jak lyrická báseň vytyčuje trasy, po nichž se má ubírat čtenářova představivost, a jak konkrétně je v básnických textech vytvářeno jejich časové a prostorové zakotvení. Toto přemýšlení se inspiruje pracemi Miroslava Červenky, Gastona Bachelarda, ale ve výkladu se potkávají též poznatky různých jiných disciplín: stylistiky, sémiotiky, tematologie, fenomenologie či kognitivní vědy.

Pojďte se s námi vydat na cestu. Cestu, která pro většinu z nás je méně známá a která nás povede klikatými uličkami a temnými zákoutími. Cestu, na které můžete dojít k poznání či pochopení. Je to cesta naší duše, která nám ukazuje jak jsme spolu všichni propojení. Jak vše souvisí se vším. Jak jediné slovo či čin dokážou na celou věčnost spoutat a zastavit něco tak nádherného a vznešeného jako je sám život. Cesta na které se na chvíli dotknete jemných motýlích křídel a poznáte že když budete chtít, můžete s nimi i letět….

Marie Kubínová se zaměřuje na pohyb četby – proces, kdy hranice textu prochází v neustálé proměně individuálním příjemcem. Podrobně sleduje, nejen jak působí na čtenáře tok času, jakými proměnami ve svém subjektivním vidění světa prochází, ale mimo jiné si všímá i jeho psychických složek – paměti, intelektu a emocí. Je zde též sledován zdánlivě protichůdný, ale ve skutečnosti spíše podporující a rozvíjející pohyb tzv. naivního (sémantického) a estetického (sémiotického) čtenáře. Stále jsme na cestě a vše je v pohybu – a to nám umožňuje skrze konkrétní text osobnostní růst a rozvoj. Až nakonec náš kontakt s dílem končí a noří se do minulosti, aby přišlo dílo další a vše začalo jinak a znovu.

Matematika jako výzva k přemýšlení. Tak by se dala nazvat netradičně pojatá knížka, pomáhající pochopit probírané učivo. Vede nás krok za krokem od úkonu k úkonu, tak, že si zvládneme vzorce vlastní úvahou vytvářet sami. Pokud si nebudeme vědět s něčím rady, můžeme nahlédnout do nápovědy a na konci každého tematického celku si své vědomosti prozkoušet.

Autoři druhého svazku Poetiky literárního díla 20.století se rozhodli pozorovat a představit svůj předmět velice "zblízka", v plné jeho konkrétnosti. Detailní analýzy - například mnohovrstevnatého, všechny řečové složky aktivizujícího přediva vyprávění, jak se projevilo v jednom z Vančurových a jednom z Čapkových děl - prostředkují čtenářům živé doteky se slovesnými výtvory: průhledy do básnivé prózy, do poezie symbolismu, do tvorby avantgardy a jejích časových souputníků. Pozorně sledovány jsou též experimenty vytvářené na pomezí literatury a výtvarnictví, texty budované na principu variačních a permutačních obměn či intertextových citací.

Soubor studií tzv. „pražské tematologické školy“ se zabývá výraznými místy literatury 19. a 20. století (hrad, chaloupka, hospoda, škola a prostor výchovy, vězení, chrám a prostor víry, továrna, věž, pokoj) v české literatuře, kterou však konfrontují se světovým literárním kontextem. Stati autorů Daniely Hodrové, Zdeňka Hrbaty, Marie Kubínové a Vladimíra Macury, kteří se zabývají literární topologií, tj. zkoumáním konkrétního prostoru v literatuře, jsou inspirativní nejen pro poznání naší minulosti a přítomnosti, ale i pro další obory – především filosofii a výtvarné umění. ... celý text