Linda Hroníková Pořadí knih

Asociace autorů detektivní literatury každoročně udílí ceny v oblasti literární tvorby. Pražská vydavatelská společnost v tomto svazku uveřejňuje patnáct nominovaných povídek

V posledních letech zažíváme období nebývalé nejistoty a otřesů. Nikoho tedy asi nepřekvapí, že důvěra, lidský kontakt a duševní pohoda jsou na ústupu. Není to žádná legrace. Výzkumy ale ukazují, že humor a smích patří k nejcennějším nástrojům, které máme k dispozici pro upevnění vzájemných vztahů, rozptýlení napětí a zvýšení psychické odolnosti a výkonnosti... zejména ve chvílích, kdy jde o hodně. V této knize najdete poznatky behaviorálních vědců, světových bavičů a inspirativních lídrů, které vám pomohou odhalit, jak humor vlastně funguje a – což je nejdůležitější – jak ho můžete lépe a častěji aplikovat ve svém osobním i profesním životě. Autorky nenásilným způsobem odhalují teorii humoru a jeho použití: proč je něco vtipné, jak vytěžit vtipný materiál z vlastního života, jak rozpoznat a používat svůj jedinečný styl humoru. S využitím mnoha příkladů rovněž ukazují, jak využít humor k posílení mezilidských vztahů, jak působit v práci sebevědoměji, kompetentněji a přirozeněji a jak podporovat kulturu, v níž se daří lehkosti a kreativitě. Prezident Dwight David Eisenhower kdysi řekl: „Smysl pro humor je součástí umění vést lidi, vycházet s nimi, a dotahovat věci do konce." A pokud si Eisenhower, druhý nejméně přirozeně vtipný prezident – hned po Franklinu Piercovi – myslel, že humor je nezbytný k vyhrávání válek, stavění dálnic a k varování před vojensko-průmyslovým komplexem, pak byste se ho měli naučit používat i vy.

V knize Silicon Valley: Tísnivé údolí předkládá Anna Wiener čtenářům své vzpomínky na práci ve startupech mezi lety 2013 a 2018. Ostře zde kritizuje řadu aspektů startupové kultury a technologického odvětví a přináší zamyšlení nad rolí mobilních aplikací v našem každodenním životě. V roce 2013 ukončila tehdy pětadvacetiletá Anna Wiener práci v literární agentuře v New Yorku a v touze po lepším profesním uplatnění započala svou novou kariéru ve startupu zabývajícím se vývojem aplikace pro čtení e-knih. Po krátké době se odtud přesunula do Silicon Valley nedaleko San Franciska, kde pracovala nejprve v analytickém startupu a později v tehdy ještě málo známé společnosti GitHub, která dnes představuje přední světovou platformu pro vývoj softwaru. Autorka v knize s nadsázkou vykresluje svět startupů a dává nahlédnout do jeho zákulisí. Coby vystudovaná socioložka si všímá i různých sociologických témat, především diskriminace a obtěžování žen v převážně mužské společnosti. Silicon Valley také popisuje jako místo milionářů i bezdomovců a stranou jejího zájmu nezůstává ani urbanismus nebo přesah technologické sféry do politického života.

Dejte svým obrázkům 3D rozměr. Iluze nepatří jen iluzionistům, i vy se můžete naučit ošálit někomu zrak, a to jen pomocí tužky a štětce. Světově uznávaný 3D umělec Stefan Pabst vás ve své knize Naučte se kreslit 3D obrázky provede tvorbou trojrozměrného obrázku od základního náčrtku až po poslední detaily, které dodají vašemu dílu zcela realistický prostorový vzhled. Naučíte se správně přenést předlohu na papír, proniknete do tajů malování takzvanou technikou suchého štětce, která dokáže vytvořit úžasně reálnou texturu a barevné přechody, naučíte se stínovat tak, aby vaše obrázky vystoupily z výkresu a opravdu ožily. Vše si krok za krokem vyzkoušíte na dvanácti návodech, které autor obohatil o množství užitečných rad a tipů.

Kreslete a malujte krásné tváře je inspirující knihou o tom, jak za pomoci různých typů výtvarných médií vytvořit okouzlující portréty ve stylu ilustrací módních návrhářů. Autorka knihy, Jane Davenport, je oblíbenou umělkyní a instruktorkou workshopů. Po celém světě je známá svým energickým, nadšeným, veselým a sebevědomým stylem. V této knize vás provede krok za krokem základy kresby obličejů, dozvíte se, jak to udělat, aby jednotlivé obličejové rysy byly v harmonickém souladu, i jak docílit jemných tónů pokožky, budete si hrát s jasnými barvami, stíny i zvýrazňováním. A čeká vás toho ještě mnohem více. Tato knížka je plná nových uměleckých technik, které zapojí a podnítí vaši fantazii.

„Nejmenší lidé planety“, středoafričtí pygmejové, jsou mimořádně zajímavým etnikem. Kolektiv antropologů se nejprve zaměřuje na záhadu jejich evolučního původu a otázky spojené s jejich fyzickým vzhledem. Poté přibližuje důležité oblasti každodenního života těchto lidí, kterými jsou lov a sběr, zkrášlování těla, hudba a tanec, a začíst se můžete i do několika pygmejských mýtů. O původním způsobu života pygmejských skupin víme mnohé díky významnému etnologovi P. J. Šebestovi. Jeho misionářskému a etnologickému působení u pygmejů je zde věnována samostatná kapitola. Šebestovou zásluhou navíc nemusí zájemce o poznání pygmejů cestovat až do pralesa Ituri, stačí navštívit po něm pojmenovanou expozici v Hrdličkově muzeu člověka PřF UK v Praze. Jaká je historie této expozice a co v ní můžete spatřit dnes? Dočtete se na dalších stránkách. A jaká je současnost samotných pygmejů v Africe? O tom vypráví zkušený cestovatel, který se za nimi do této neklidné části světa vypravil.

Publikace Natura et cultura je čtvrtým svazkem edice Andrias. Tentokrát se společným tématem autorů stala distinkce (či dichotomie) příroda–kultura v rámci obecně antropologického diskurzu. Impulsem pro vznik této knihy pak byla snaha hledat styčné plochy mezi přírodovědnými, empirickými a kulturněvědními, interpretativními postupy v rámci antropologie. Proč právě to? Antropologie se totiž téměř po celou dobu své existence potýkala s poměrně značnou názorovou roztříštěností a v čím dál větší míře i neschopností badatelů shodnout se na předmětu svého zájmu. A za většinou těchto sporů stojí právě leckdy i neplodná myšlenková cvičení usilující o posunutí člověka výhradně buď do sféry přírody nebo kultury. Uznání, že kategorie příroda a kultura jsou jen jistou formou zvyku, jak přistupovat ke členění světa kolem nás a také jak chápat člověka, může přispět k tomu, že různé strany sporu o povaze člověka a antropologie alespoň přestanou chápat své stanovisko jako jediné možné. Předložené texty navíc pro prohloubení této diskuse identifikují a mapují některá tematická pole, v nichž se mohou badatelsky produktivně setkávat a navzájem ovlivňovat a doplňovat přírodovědně založené postupy s těmi, které vyrůstají z analýz kultury či socio--kulturní skutečnosti. Autorům této knihy tak nejde o to najít cestu z existující plurality přístupů, naopak chtějí tuto pluralitu podpořit.