Martyna Bunda Knihy

Kniha Bezcitnost je věnována mámě, sestře, dcerám, našim babičkám, tetičkám a přítelkyním. Směle si ji však mohou přečíst i muži. Máme-li v případě prozaického debutu Martyny Bundy hovořit o ženské literatuře, jde o literaturu syrovou, nesnivou, nemagickou, neupravenou, drsnou, pravdivou a namnoze lidskou. Jde o lakonicky úsečný text, v němž není ani slovo navíc. Autorčin debut lze přirovnat k tematice knih Olgy Tokarczukové, chybí mu však jakýkoli mysticismus. Charakterizuje ho především střet starých vesnických pořádků s městským světem, stejně jako druhé světové války s poválečnou dobou v podobě nového lidového Polska. Kniha pojednává o životě stárnoucí Rozely a jejích tří dcer – Gerty, Trudy a Ildy; každá z nich trpí jistým druhem „bezcitnosti“ a každá z nich má také určitou vnitřní stopku, která hranice oné bezcitnosti reguluje. Bezcitnost není jen dobře napsaná sága o ženách z oblasti Kašub. Je to příběh o těžkých poválečných časech, o venkovských tradicích a rituálech, o nalezení svého místa ve světě, o budování vlastní identity a konečně o štěstí. Dechberoucí ženská sága z poválečného Polska.

Veřejné angažmá spisovatelů v historii mnohokrát předznamenalo vzedmutí přelomových společenských změn. Role spisovatele jako intelektuála schopného zaznamenat společenské klima doby je těžko zastupitelná: dokáže zachytit dějiny, předvídat budoucnost, dotknout se neviditelného, bavit a učit zároveň a k tomu všemu ještě posloužit jako lakmusový papírek společenských poměrů. Šestice literátů ze šesti evropských zemí se v této knize zamýšlí nad tím, co po pádu železné opony nahradilo spor liberální demokracie a komunismu. Společně s nimi zde hledáme odpovědi na otázky, jakým způsobem se projevuje krize západní civilizace a co ji způsobilo, kam dnes ve sporu o liberální demokracii patří Spojené státy, kam Evropská unie, kam Střední Evropa a zajímá nás třeba i to, zda se náš prostor náhodou nemůže znovu ocitnout pod kontrolou autoritářské mocnosti. Hledáme odpovědi na otázky, na něž neexistuje jednoduchá odpověď, přesto se nám tu nabízí pohled, který je jiný, než jsou obvyklé deklamace politiků.

Nový román Martyny Bundy, autorky oceňovaného debutu Bezcitnost, zachovává epičnost vyprávění a nepostrádá ani výrazné postavy, které se tentokrát pohybují v časovém oblouku sedmi století na území mezi kašubskými jezery. Prolínají se zde světy sakrální a světské, spiritualita s racionálnem, osud postav je tiše sledován modrými kočkami, které ochraňují a hřejí ty, kteří to potřebují. Mnohovrstevnatý román dává život několika různorodým hrdinům, mnichům, jeptiškám, zahaleným tajemstvím, bábám bylinkářkám, silným ženám i chudákům. Druhý román Martyny Bundy jistě potěší milovníky kvalitní literatury a magického realismu. „Není možné přečíst knihu Martyny Bundy a zůstat k ní lhostejný. Jsem si jistá, že každý v ní objeví nějaký prvek, který ho bude zajímat. Ať už dobrodružství hrdinů, historické pozadí, nebo hluboké moudré poselství, které vybízí k zamyšlení.“ Beata Igielska

Podvlčí je příběh o vztahu učitelky a žákyně, který hluboce ovlivní život mladé ženy a její budoucí rozhodnutí. Hlavní postavy, Kornelie a Narcisa, se od sebe odlišují věkem, společenským postavením a také rozdílnými životními zkušenostmi. Kornelie je teenagerka vyrůstající v chudých poměrech pod dohledem své chladné a vzdálené matky. Narcisa je naopak zralá žena, významná majitelka půdy v okolí, která se po určitých obviněních z nemorálního chování izoluje od okolního světa. Jednoho dne se tyto dvě ženy setkají a zjistí, že jejich duše jsou spřízněné. Excentrická Narcisa je pravý opak Koreniliiny matky, zasvěcuje ji do tajů umění, krás života, kupuje jí krásné moderní věci, žije bohémský život. Jak na to zareaguje okolí? A jak tento vztah ovlivní Korneliinu budoucnost? Kniha je plná tajemství silného ženského světa, v němž muži zaujímají spíš podružnou roli, ale nejde o román pro ženy. Nakladatelská anotace. Kráceno.

In ihrem aufsehenerregenden Debüt entwirft Martyna Bunda eine weibliche Familiensaga, deren Größe aus dem vermeintlich Kleinen und Alltäglichen erwächst. In unvergesslichen Szenen erzählt sie vom Wiedererwachen eingefrorener Gefühle, während die Weltgeschichte in Nebensätzen aufscheint. Ob im Krieg oder in den Schrecken danach – die Maxime der Mutter lautet: Kopf oben behalten, egal was passiert. Dies beherzigen auch die drei Töchter, allen voran die leidenschaftliche, lebenshungrige Truda, Sachbearbeiterin im Schifffahrtsamt, deren Mann für Jahre im Gefängnis des Geheimdiensts verschwindet. Ilda, Motorradfahrerin, arbeitet in der Umsiedlungsbehörde und liiert sich spät – mit einem Bildhauer, der ihr seine Ehe mit einer Deutschen verschweigt. Trotz gelegentlicher Ausbrüche, Zerwürfnisse, Trennungen sind Mutter und Töchter in entscheidenden Momenten füreinander da – vier starke Frauen, die in widrigen Zeiten wie Pech und Schwefel zusammenhalten.